Archive for the ‘empatie, eseje’ Category


Jen tak

Vím, že mnohem více toho nevím než vím. Tak stavět cokoli na tom, co vím, je vratké a bláznivé. Zvláště, když to, co nevím, má větší pravděpodobnost, že o mě rozhoduje. Jak snadno domyslet už z nepoměru mezi nevím a vím. Nevím je moře a vím je v moři ryba.

Mohu se ptát bez jistoty správné otázky. Jako stařena nad hrobem i jako dítě v hrobě. Ani nevím, jestli to umím jinak. Co když je život zbytečná námaha? Zbytečné žraní, spaní, drbání, sraní? Nula pojde od nuly arogantně a s různými poruchami. (Hle, našel jsem člověka?)


(dále…)

Včera, dnes a zítra

Sedím u jatek. Je ještě pod ránem, tma naříznutá světlem z areálu, prší, prší, jen se leje a jakoby byl mír. Pár lidí pracujících pro zubatou parkuje vedle mě a vystupuje z auta. Dívají se na mě. Neuhýbám. Chci jim vidět do očí.

(dále…)

Vzhůru přes mrtvoly těch nevinných

Když jsme se bavili s jakým supportem nebo vzpomínkou spojíme další záchrannou akci, rozhodili jsme se vzpomenout na zvířata, která  někteří lidé mrzačí, trápí a zabíjí v laboratořích ve jménu boje s covidem a nadřazeného lidského dobra. Lukáš začal vyhledávat data a já jsem mu po přečtení řekl, že by z toho měl udělat i samostatný text. Nasraný a smutný mi jej poslal po pár dnech.

Vede se válka s virem plná politických a obchodních preferencí, manipulací, zájmů a podvodných akcí. Vedlejším účinkem je válka proti individuální i kolektivní přirozené imunitě,  deprese, vnucená bezmocnost, fízlování, obětování těch slabších. Na ulici i v laboratoři.
(dále…)

Venku je mokro, chladno a pomalu se stmívá.

Venku je mokro, chladno a pomalu se stmívá. Sedím u počítače, míchám kafe, pivo, slivovici a procházím se mezi svými přízraky. Fotky z investigací, které už mají circa 20 let a postupně ty bližší a bližší dnešnímu dni. Chlast, slzy, přízraky a muzika ze šedesátých, sedmdesátých let (Sealed With A Kiss, Eve Of Destruction, Happy Together, Be my baby, I will follow him, House of the Rising Sun, Lollipop, I got you babe, You can’t hurry love, You Don’t Own Me etc).


(dále…)

Potrhané oči

Vlastně ani nevím. Je život o něčem nebo je o ničem? Proč, když si čím dál více myslím, že je o ničem, žiji jako by byl o něčem?

(dále…)

Proti průmyslovému aktivismu

Jedna cesta je slepá, lemovaná paragrafy, reklamními bannery a závody v přechcávání. Na druhé je zákaz vjezdu, nápis „Zde jsou lvi” a varování „Na vlastní nebezpečí”.

(dále…)

Ona je Zívající Pes (ukázka z románu)

Ten den, kdy Ona poprvé uviděla Zívajícího psa, byl svátkem Malého obratu. Velká Matka ji poslala ještě s dvěma dalšími dívkami koupit obřadní holubice. (dále…)

Člověk v zákonech

Pokud jde o zákony, mám s nimi dva základní problémy. Že je někdo ovládá a jakým způsobem, a že vůbec jsou. Zákony, dnes a tady, jsou součást vědeckotechnického pohybu. S tím dobrým i tím špatným, které to dobré převyšuje a dominuje nad ním. (dále…)

Dceři

Jen si se narodila, dcero moje, a už se ptali, jestli jsem šťastný.

Říkal jsem, že nevím, protože nevím, do jakého světa si přišla a jakým budeš člověkem. Budeš mi blízkou i po citu a po rozumu nebo jen po krvi?

(dále…)

Proč nedáme očkovat svou dceru vakcínou Infanrix Hexa ani žádnou jinou

V květnu 2015 byly naší dceři 2 měsíce. Podle očkovacího kalendáře měla dostat svou první dávku povinného očkování. Další ve 3, ve 4, potom v 15, 18, mezi 21-25 měsícem, mezi 5-6 rokem a mezi 10-11 rokem. Udělali jsme si analýzu argumentů svých, argumentů pro i proti.

Své odmítnutí intoxikovat / očkovat svou dceru jsme shrnuli do prohlášení, které jsme odevzdali pediatričce. Tady je.

(dále…)

Podívej se na mě

Říká se, že člověk si zvykne na všechno. Že každá hrůza je časem a zvykem méně hrozná a méně bolestivá. Mě ale celý ten zasraný showbyznys se životy a smrtí zvířat trápí stále více a více. Dříve, když jsem se vrátil z nějaké farmy nebo transportu, sedl jsem si k počítači a zpracoval fotky a videa během pár hodin. Většinou na jedno posezení. Dnes je to třeba i několik týdnů. Vstávám od počítače, chodím po místnosti, jsou fotky, ke kterým se vracím pořád dokola. Procházím se v nich. Všechno je mrtvé. Jen pár zvířat se nám podařilo zachránit. Vrátit jim jejich ukradený život.

(dále…)

Kudy kam (část druhá)

Jedna z velkých iluzí, o které v současné době hodně přemýšlím, a která jde i mimo ochranu zvířat, je, že potřebujeme tvořit, aby se svět změnil k lepšímu nebo abychom se alespoň k lepšímu změnili my.

(dále…)

Kudy kam (část první)

Nemyslím, že můžeme dosáhnout nějaké hlubší a trvalejší změny silou, ať již v souladu nebo proti platným zákonům. Nemáme dost tanků ani balistických střel ani dost financí na zakoupení světové vlády. A co, když účel nesvětí prostředky a prostředky mohou změnit cíl? To by nebyla špatná zpráva jen pro inkvizici, ale pro všechny, kdo chtějí klackem napravit svět k obrazu svému.

(dále…)

Zastavte vegetariánství veganstvím

Vegetariánství je pozitivní v tom, že odmítá konzumaci masa, a s tím spojené zabíjení, a negativní v tom, že neodmítá a napomáhá konzumaci mléka a vajec, a s tím spojenému utrpení a zabíjení. Mnoho lidí považuje veganství za součást vegetariánství. Nesouhlasím. Veganství překračuje vegetariánství nejen mírou vhledu na zbytečné utrpení a zabíjení zvířat, ale také svým potenciálem. Právě proto je důležité popularizovat a šířit veganství nikoli jako součást vegetariánství, ale jako samostatný kulturní směr.

(dále…)

U zdi nářku nevidět jen člověka

V Pisateli dopisů napsal Isaac Bashevis Singer, že ve vztahu ke zvířatům jsou všichni lidé nacisty. Jana si tento výrok zmodernizovala. Říkala, že pro tzv. hospodářská zvířata je většina lidí teroristy a teroristkami a každá země, každý stát, teroristickou organizací. Situace je o to horší, že si málokdo z těch lidí svůj teror vůči ostatním zvířatům uvědomuje. Tzv. hospodářská zvířata jsou tvory nejvíce a nejkrutěji zneužívanými, týranými a zabíjenými. Přitom všechno, co se s nimi děje, je akceptováno a přijímáno s lhostejností, až zesměšňováno. Ty a ti kolem zapomněli, že nejde o kus masa, úhledně zabalený a s veselou etiketou, o vejce nebo polotučný jogurt, ale o život.

(dále…)

Hodnota života II.

Po zveřejnění textu Hodnota života I. mě volali moji blízcí a schránka naběhla maily. Dostal jsem různá pohlazení, ale ze mě mi až tak špatně není. Většinou jako by se předpokládalo, že když je s lidským světem (kulturou) něco v nepořádku, tak je chyba ve mně a v tom, že se s tím nechci srovnat, nejsem i přesto šťastný a nevidím jakýsi skrytý řád, který to vede k dobrému (nebo co). Poslouchal jsem o naději, odpovědnosti a většinou v dobrém, se starostí a se snahou o povzbuzení. Také mi několikrát bylo řečeno, že jsem rozervaný, takto se nic nevyřeší, že sebevražda je útěk a že bych si měl vážit svého života tak, jako si vážím života kolem sebe.

(dále…)