for the animals

Vím, že mnohem více toho nevím než vím. Tak stavět cokoli na tom, co vím, je vratké a bláznivé. Zvláště, když to, co nevím, má větší pravděpodobnost, že o mě rozhoduje. Jak snadno domyslet už z nepoměru mezi nevím a vím. Nevím je moře a vím je v moři ryba.

Mohu se ptát bez jistoty správné otázky. Jako stařena nad hrobem i jako dítě v hrobě. Ani nevím, jestli to umím jinak. Co když je život zbytečná námaha? Zbytečné žraní, spaní, drbání, sraní? Nula pojde od nuly arogantně a s různými poruchami. (Hle, našel jsem člověka?)

(dále…)

Sedím u jatek. Je ještě pod ránem, tma naříznutá světlem z areálu, prší, prší, jen se leje a jakoby byl mír. Pár lidí pracujících pro zubatou parkuje vedle mě a vystupuje z auta. Dívají se na mě. Neuhýbám. Chci jim vidět do očí.

(dále…)

Když jsme se bavili s jakým supportem nebo vzpomínkou spojíme další záchrannou akci, rozhodili jsme se vzpomenout na zvířata, která  někteří lidé mrzačí, trápí a zabíjí v laboratořích ve jménu boje s covidem a nadřazeného lidského dobra. Lukáš začal vyhledávat data a já jsem mu po přečtení řekl, že by z toho měl udělat i samostatný text. Nasraný a smutný mi jej poslal po pár dnech.

Vede se válka s virem plná politických a obchodních preferencí, manipulací, zájmů a podvodných akcí. Vedlejším účinkem je válka proti individuální i kolektivní přirozené imunitě,  deprese, vnucená bezmocnost, fízlování, obětování těch slabších. Na ulici i v laboratoři.
(dále…)

Venku je mokro, chladno a pomalu se stmívá. Sedím u počítače, míchám kafe, pivo, slivovici a procházím se mezi svými přízraky. Fotky z investigací, které už mají circa 20 let a postupně ty bližší a bližší dnešnímu dni. Chlast, slzy, přízraky a muzika ze šedesátých, sedmdesátých let (Sealed With A Kiss, Eve Of Destruction, Happy Together, Be my baby, I will follow him, House of the Rising Sun, Lollipop, I got you babe, You can’t hurry love, You Don’t Own Me etc).

(dále…)

Vlastně ani nevím. Je život o něčem nebo je o ničem? Proč, když si čím dál více myslím, že je o ničem, žiji jako by byl o něčem?

(dále…)

Jedna cesta je slepá, lemovaná paragrafy, reklamními bannery a závody v přechcávání. Na druhé je zákaz vjezdu, nápis „Zde jsou lvi” a varování „Na vlastní nebezpečí”.

(dále…)

Ten den, kdy Ona poprvé uviděla Zívajícího psa, byl svátkem Malého obratu. Velká Matka ji poslala ještě s dvěma dalšími dívkami koupit obřadní holubice. (dále…)

Pokud jde o zákony, mám s nimi dva základní problémy. Že je někdo ovládá a jakým způsobem, a že vůbec jsou. Zákony, dnes a tady, jsou součást vědeckotechnického pohybu. S tím dobrým i tím špatným, které to dobré převyšuje a dominuje nad ním. (dále…)

Jen si se narodila, dcero moje, a už se ptali, jestli jsem šťastný.

Říkal jsem, že nevím, protože nevím, do jakého světa si přišla a jakým budeš člověkem. Budeš mi blízkou i po citu a po rozumu nebo jen po krvi?

(dále…)

V květnu 2015 byly naší dceři 2 měsíce. Podle očkovacího kalendáře měla dostat svou první dávku povinného očkování. Další ve 3, ve 4, potom v 15, 18, mezi 21-25 měsícem, mezi 5-6 rokem a mezi 10-11 rokem. Udělali jsme si analýzu argumentů svých, argumentů pro i proti.

Své odmítnutí intoxikovat / očkovat svou dceru jsme shrnuli do prohlášení, které jsme odevzdali pediatričce. Tady je.

(dále…)

Říká se, že člověk si zvykne na všechno. Že každá hrůza je časem a zvykem méně hrozná a méně bolestivá. Mě ale celý ten zasraný showbyznys se životy a smrtí zvířat trápí stále více a více. Dříve, když jsem se vrátil z nějaké farmy nebo transportu, sedl jsem si k počítači a zpracoval fotky a videa během pár hodin. Většinou na jedno posezení. Dnes je to třeba i několik týdnů. Vstávám od počítače, chodím po místnosti, jsou fotky, ke kterým se vracím pořád dokola. Procházím se v nich. Všechno je mrtvé. Jen pár zvířat se nám podařilo zachránit. Vrátit jim jejich ukradený život.

(dále…)

Jedna z velkých iluzí, o které v současné době hodně přemýšlím, a která jde i mimo ochranu zvířat, je, že potřebujeme tvořit, aby se svět změnil k lepšímu nebo abychom se alespoň k lepšímu změnili my.

(dále…)

Nemyslím, že můžeme dosáhnout nějaké hlubší a trvalejší změny silou, ať již v souladu nebo proti platným zákonům. Nemáme dost tanků ani balistických střel ani dost financí na zakoupení světové vlády. A co, když účel nesvětí prostředky a prostředky mohou změnit cíl? To by nebyla špatná zpráva jen pro inkvizici, ale pro všechny, kdo chtějí klackem napravit svět k obrazu svému.

(dále…)

Vegetariánství je pozitivní v tom, že odmítá konzumaci masa, a s tím spojené zabíjení, a negativní v tom, že neodmítá a napomáhá konzumaci mléka a vajec, a s tím spojenému utrpení a zabíjení. Mnoho lidí považuje veganství za součást vegetariánství. Nesouhlasím. Veganství překračuje vegetariánství nejen mírou vhledu na zbytečné utrpení a zabíjení zvířat, ale také svým potenciálem. Právě proto je důležité popularizovat a šířit veganství nikoli jako součást vegetariánství, ale jako samostatný kulturní směr.

(dále…)

V Pisateli dopisů napsal Isaac Bashevis Singer, že ve vztahu ke zvířatům jsou všichni lidé nacisty. Jana si tento výrok zmodernizovala. Říkala, že pro tzv. hospodářská zvířata je většina lidí teroristy a teroristkami a každá země, každý stát, teroristickou organizací. Situace je o to horší, že si málokdo z těch lidí svůj teror vůči ostatním zvířatům uvědomuje. Tzv. hospodářská zvířata jsou tvory nejvíce a nejkrutěji zneužívanými, týranými a zabíjenými. Přitom všechno, co se s nimi děje, je akceptováno a přijímáno s lhostejností, až zesměšňováno. Ty a ti kolem zapomněli, že nejde o kus masa, úhledně zabalený a s veselou etiketou, o vejce nebo polotučný jogurt, ale o život.

(dále…)

Po zveřejnění textu Hodnota života I. mě volali moji blízcí a schránka naběhla maily. Dostal jsem různá pohlazení, ale ze mě mi až tak špatně není. Většinou jako by se předpokládalo, že když je s lidským světem (kulturou) něco v nepořádku, tak je chyba ve mně a v tom, že se s tím nechci srovnat, nejsem i přesto šťastný a nevidím jakýsi skrytý řád, který to vede k dobrému (nebo co). Poslouchal jsem o naději, odpovědnosti a většinou v dobrém, se starostí a se snahou o povzbuzení. Také mi několikrát bylo řečeno, že jsem rozervaný, takto se nic nevyřeší, že sebevražda je útěk a že bych si měl vážit svého života tak, jako si vážím života kolem sebe.

(dále…)