Archive for the ‘reportáž’ Category


Čenda (říjen 2006)

Čenda, Venda, Ledňáček. Tři beránci, za nimiž jsme s přítelem Čuňákem od května do konce října roku 2006 jezdili 1–2 x měsíčně. Natáčeli jsme je, jak si rostou, hrají, objevují svůj omezený prostor. Jednoho dne přestali být jehňaty, staly se jehněčím.

(dále…)

Když se v kostele těší ze smrti… (Hejnice - říjen 2009)

Do Hejnice jsem přijel pár minut poté, co průvod vyrazil. Viděl jsem povoz tažený dvěma koňmi, kočírovaný čtyřmi veselými teenagery a naložený dvěma mrtvými. Srnčetem a danělou, samicí daňka. Vjel jsem do první ulice, kde se dalo zaparkovat, vyskočil z auta a běžel fotit. Bohužel jsem zaparkoval v zákazu vjezdu, bohužel naproti policejní stanici a bohužel za 500Kč. V tu chvíli mi to bylo celkem jedno.

(dále…)

Zabíjačka (duben 2009)

Jako malý kluk jsem jezdíval hodně na zabíjačky. Měl jsem tenkrát oči v jiném vesmíru než dnes. Zabíjačka byla radost. Rodinná oslava. Tetičky, strejdové, sestřenky a bratránci, babička s dědánkem. Hlasité vítání, smíchu až nad vrata, slivovice a děcka, běžte se podívat na prasátko.

(dále…)

O mrtvém jelenu, hloupé tradici a jejím posvěcení (Plumlov – říjen 2008)

Každým rokem v období od konce září do konce listopadu jsou v kostelech jako obětiny mrtví jeleni, zajíci, bažanti i jiná zvěř a nad nimi v posvátné úctě stojí lidé, jejichž zábavou i posláním je pronásledování a zabíjení zvěře (a k tomu účelu i starostlivost o ně). Tomuto pronásledování a zabíjení žehná kněz, čte se z bible, pokleká se, modlí, troubí na lesní rohy a cítí se slavnostně. Je mše svatého Huberta.

(dále…)

O myšce a kousku chleba (2006)

“Vím, občas jdeš si zaloupit,
vždyť chuděro, chceš taky žít!”

Robert Burns, Myšce, když jsem ji v listopadu 1785 vyoral i s doupětem

(dále…)

Zabíjačka (listopad 2006)

Bylo chladné ráno. V praseti děs a řeznickým veselo, děti zvědavé a zaujaté, dospělé panstvo na začátku slin. (dále…)

Lidé rybám o Vánocích (Šternberk 2007)

Pokud jste také vyšli do ulic s fotoaparátem nebo kamerou dokumentovat krvavou změť v níž se o vánocích proměňují ryby na ulicích nebo pokud jste se pokusili promlouvat do citu a do rozumu otupělého tím, že tradice je přece tradice a pokud je tou tradicí natřít tlamu Ježíškovi rybí krví, pak by tradice měla být chválená a držená, a pokud své fotky či videa chcete dát ostatním k lítosti či zamyšlení prostřednictvím realita.tv, máte prostor.

(dále…)

Lidé rybám o vánocích (Olomouc 2007)

Kapr je tvor společenský. Dokonce i ve stáří je mu bližší hejno než samota. Má rád klid a žije-li obklopený uřvaným břehem mění dokonce i stravovací režim a raději se vydává za potravou až v noci, kdy lze očekávat břeh méně uřvaný. Je stejně tak opatrný jako zvědavý. Courá se u dna, hledá potravu, ale zároveň jen málokdy zanedbá příležitost prozkoumat i co se pojíst nedá. Procházíte-li se někdy kolem rybníku a těšíte se pohledem na vyskakující ryby, pak jsou to kapři. Není jisté, proč to dělají. Možná se takto čistí od bahna v kterém hledali potravu, možná jen tak blbnou. (dále…)