free love, free fight
Čenda, Venda, Ledňáček. Tři beránci, za nimiž jsme s přítelem Čuňákem od května do konce října roku 2006 jezdili 1–2 x měsíčně. Natáčeli jsme je, jak si rostou, hrají, objevují svůj omezený prostor. Jednoho dne přestali být jehňaty, staly se jehněčím.
Do Hejnice jsem přijel pár minut poté, co průvod vyrazil. Viděl jsem povoz tažený dvěma koňmi, kočírovaný čtyřmi veselými teenagery a naložený dvěma mrtvými. Srnčetem a danělou, samicí daňka. Vjel jsem do první ulice, kde se dalo zaparkovat, vyskočil z auta a běžel fotit. Bohužel jsem zaparkoval v zákazu vjezdu, bohužel naproti policejní stanici a bohužel za 500Kč. V tu chvíli mi to bylo celkem jedno.
Jako malý kluk jsem jezdíval hodně na zabíjačky. Měl jsem tenkrát oči v jiném vesmíru než dnes. Zabíjačka byla radost. Rodinná oslava. Tetičky, strejdové, sestřenky a bratránci, babička s dědánkem. Hlasité vítání, smíchu až nad vrata, slivovice a děcka, běžte se podívat na prasátko.
Každým rokem v období od konce září do konce listopadu jsou v kostelech jako obětiny mrtví jeleni, zajíci, bažanti i jiná zvěř a nad nimi v posvátné úctě stojí lidé, jejichž zábavou i posláním je pronásledování a zabíjení zvěře (a k tomu účelu i starostlivost o ně). Tomuto pronásledování a zabíjení žehná kněz, čte se z bible, pokleká se, modlí, troubí na lesní rohy a cítí se slavnostně. Je mše svatého Huberta.
“Vím, občas jdeš si zaloupit,
vždyť chuděro, chceš taky žít!”
Robert Burns, Myšce, když jsem ji v listopadu 1785 vyoral i s doupětem
Bylo chladné ráno. V praseti děs a řeznickým veselo, děti zvědavé a zaujaté, dospělé panstvo na začátku slin. (dále…)
Pokud jste také vyšli do ulic s fotoaparátem nebo kamerou dokumentovat krvavou změť v níž se o vánocích proměňují ryby na ulicích nebo pokud jste se pokusili promlouvat do citu a do rozumu otupělého tím, že tradice je přece tradice a pokud je tou tradicí natřít tlamu Ježíškovi rybí krví, pak by tradice měla být chválená a držená, a pokud své fotky či videa chcete dát ostatním k lítosti či zamyšlení prostřednictvím realita.tv, máte prostor.
Kapr je tvor společenský. Dokonce i ve stáří je mu bližší hejno než samota. Má rád klid a žije-li obklopený uřvaným břehem mění dokonce i stravovací režim a raději se vydává za potravou až v noci, kdy lze očekávat břeh méně uřvaný. Je stejně tak opatrný jako zvědavý. Courá se u dna, hledá potravu, ale zároveň jen málokdy zanedbá příležitost prozkoumat i co se pojíst nedá. Procházíte-li se někdy kolem rybníku a těšíte se pohledem na vyskakující ryby, pak jsou to kapři. Není jisté, proč to dělají. Možná se takto čistí od bahna v kterém hledali potravu, možná jen tak blbnou. (dále…)
