for the animals

Venku je mokro, chladno a pomalu se stmívá. Sedím u počítače, míchám kafe, pivo, slivovici a procházím se mezi svými přízraky. Fotky z investigací, které už mají circa 20 let a postupně ty bližší a bližší dnešnímu dni. Chlast, slzy, přízraky a muzika ze šedesátých, sedmdesátých let (Sealed With A Kiss, Eve Of Destruction, Happy Together, Be my baby, I will follow him, House of the Rising Sun, Lollipop, I got you babe, You can’t hurry love, You Don’t Own Me etc).

Moje první vloupání do drůbežárny. Moje hrůza a skoro až neochota uvěřit, že je to skutečné. Smrad, prach a křik. Rozklované slepice. Telata, která jsme navštívili den předtím, než je všechny odvezli na jatka, protože smrt je nejlepší prevence BSE. Rodiče kuřat a jejich nešťastné děti, z nichž se úspěšně vyrábí mrzáci. Krávy s dírou do bachoru, které jsem fotil na jedné zemědělské univerzitě. Slepice, které byly ponechány na vychcípání na nádraží v Černuci, protože je nechtěli ani na jatkách. Ekologická farma v Žítkové plná mrtvých a umírajících zvířat, z nichž aspoň pár se nám podařilo dostat pryč. Oslice Kristýnka, kterou ještě dnes cítím v dlani. (Do prdele, brečím.) Sledování veterinární stanice v Polsku, kde se smíchem a bitím překládali koně a dobytek na dlouhé cesty z hajzlu do hajzlu. Transporty bolesti, strachu a zlámaných kostí, jak jsem tomu říkal. Moje první vánoční postávaní u kádí s kapry. Olomouc. Stál jsem tam sám a zmrzlý s cedulí, na kterou jsem napsal „Nechte je žít”. Lidi chodili kolem a nechápali, o co mi jde. Vždyť to bylo jen pár let po cinkání klíči. Veganská snídaně byl tehdy čaj a zelené Dukla oplatky (Pamatuješ, Houdy?). Průmyslový aktivismus teprve čekal na založení prvních firem, které dnes tak úspěšně generují zisk z bídy a zoufalství zvířat. První otevřená záchrana. Posedávání u Biotestu, kdy jsem se díval na psi a opice a říkal si, že tohle je místo,kde se chci oběsit. Žaloby, výslechy, trestní stíhání, od roku 2003 monitorování Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu (Loni to bylo 15 let a ani dort mi ty mrchy neposlali.)

Většina těch, kdo chtějí změnu, s pocitem důležitosti či nezbytnosti žebrají u mocných nebo se ve jménu dobra snaží získat aspoň podíl na moci. Z osvobození zvířat se čím dál více stává metafora a masturbační fantazie. Prsí se na tričku, žhaví v diskuzích, tetuje na ego a tančí, jak panstvo píská. Blábolí se cosi o carnistické ideologii a veganském světě. Z veganství se stal produkt, který se přizpůsobuje reklamě, a já jsem pro mnohé blbec, kterému nezáleží na zvířatech, protože jinak bych přece nesral na trhu a ještě rovnou do kasy.

No nic. Pivo došlo, muzika dohrála. Dám si ještě slivovici, pustím Runatal a zatančím si nahý na dvoře. Třeba se přidá i sousedka. Je jí asi osmdesát, ale čiperka.

(Kvalita fotek je různá. Dávám je, jak mi přijdou pod ruku. Snad nevadí. Přízraky.)