free love, free fight
Lidská fantazie jakoby snad ani neměla dno. Co všechno dokázal člověk vymyslet a praktikovat, když jde o to, způsobit někomu bolest. Drtí, mačká, trhá, řeže, pálí, dusí, topí, vaří, vráží na kůl, přibíjí na kříž. Co všechno dokáže použít, když chce trestat. Dřevo, vodu, železo, oheň, zvířata. Tento text je o zvířatech v mučírnách a na popravištích.
Hans Hugo Bruno Selye (1936) poprvé uvedl pojem stres. Chápal jím stav, ve kterém se organismus ocitne vlivem různých faktorů vnějšího prostředí. Později byl stres definován jako souhrn obecných stereotypních zpětných reakcí organismu na působení silných dráždivých podnětů různého původu. Když byl H. Selye dotázán, jestli je stres chorobnou reakcí, odpověděl, že stres není jen zlem a utrpením, ale také velikým dobrodiním, protože bez stresů různého druhu by byl život nudný a prázdný.
Jsem přesvědčený, že mír, soucit a ztišení jsou mnohem hlubšími vánočními tradicemi než pouliční masakr kaprů. Přesto i ten dnes patří ke koloritu vánoční pohody a jen málokdo se děsí procházet ulicemi a dívat se na přeplněné sádky, mnohdy špatně prokysličené, na ryby za živa zbavované šupin, na krev na chodníku a vnitřnosti ve kbelíku.
Poupravené důkazy, lži a polopravdy, záměrné dezinformace, mohutné kampaně masírující peněženky a slzné kanálky, zneužívání nemocí a touhy po uzdravení, elitářství, honba za ziskem a uznáním; to všechno je dnes součástí převažujícího lékařského směru. To všechno je nutné pro obhajobu a svatořečení vivisekce. Na 43. setkání neurovědců v San Diegu byla u jednoho stánku k dostání placka „The American physiological society” s nápisem - I´m Alive! Thanks to Animal Research - (Žiji! Díky výzkumu na zvířatech) (1) Myslím, že by bylo korektní, kdyby na takových místech byly k dostání i placky s nápisem - Jsem mrzák! Díky výzkumu na zvířatech - pro všechny, kdo zaplatili svým zdravím za šílenství vivisekce a také náhrobky s nápisem - Jsem mrtvý! Díky výzkumu na zvířatech - pro ty, kdo zaplatili životem.
Nadace na ochranu zvířat na svém webu uvádí, že se snaží, pokud je to v jejich silách, hájit zájmy a práva zvířat a měnit situaci k lepšímu. Ptá se, zda vás trápí, když se setkáváte s krutostí a špatným zacházením se zvířaty, když vidíte jejich bolest a utrpení a jestli vám není lhostejný osud milionů zvířat, která každodenně trpí. (1) Mars Inc. na svém webu píše, že se řídí nejvyššími principy etiky v podnikání, což přináší řadu výhod nejenom samotné společnosti, ale také jednotlivcům a obchodním partnerům. (2) Ve svých TV reklamách předvádí roztomilá koťátka a svět plný sladkého štěstí. (3) Není divu, že se rozhodli k vzájemně výhodné spolupráci. (4) Ale dost už lichotek… Mars Inc. zadává a sponzoruje pokusy na zvířatech a Nadace na ochranu zvířat o tom ví. (5) Inu, ochrana zvířat se dá chápat různě. Třeba i jako spolupráce s těmi, kdo financují vivisekci.
Občas si někde přečtu, že Adolf Hitler zakázal pokusy na zvířatech. Píše se to v různých nazi materiálech, běžném tisku, stejně i v materiálech některých organizací na ochranu zvířat či za práva zvířat nemajících s nazi poselstvím nic společného. Slyšel jsem to z úst svých přátel i na přednášce České vegetariánské společnosti. Viděl jsem kresbu Hitlera procházejícího laboratoří kolem zvířat s pro něj zdviženou pravicí. Ale není tomu tak.
Proč odmítnout vivisekci?
Základní argument k odmítnutí vivisekce jde již z překladu samotného slova. Vivisekce znamená řezat živé, to znamená působit záměrnou bolest, záměrné mrzačení a někdy záměrnou smrt. To je argument, který preferuje oběť. K němu se přidává otázka jakým způsobem vivisekční praxe formuje kulturu, protože základním předpokladem pro provádění vivisekce je vědomí nadřazenosti a možnost ovládnutí. Vědomí nadřazenosti je nutné, aby vstoupení do života někomu jinému a jeho zmrzačení mělo menší hodnotu než důvod, proč k tomu dochází. Možnost ovládnutí je nutná ke kontrole subjektu, snadnému pozorování a manipulaci. Proto jsou vždy obětí vivisekce ti slabší, ať už svou přirozeností nebo následkem vnějších příčin; děti, nemocní a nemocné nebo zvířata v područí člověka. Posledním argumentem je, že vivisekce škodí i tam, kde tvrdí, že pomáhá a hledá své posvěcení, tedy v ochraně lidského zdraví.
Tak nám skončily dvě kožešinové farmy. Jedna v Příkazech, jedna v Souměři .
A zrovna, když jsem se do Souměře jel podívat, tak si to majitel ukončí. Rád bych tedy tímto způsobem apeloval na ostatní majitelky a majitele kožešinových farem, aby mi dali vždy včas vědět, když půjdou jejich zbytečné násilnické kšefty do hajzlu. Abych zbytečně neutrácel za benzín. Děkuji. (more…)
Osud koní v rámci zařazení do lidské kultury začal zřejmě jejich pojídáním („…masová a marnotratná metoda se zakládala na shazování stád z útesů, o čemž svědčí hromady kostí na úpatí.” (1)), zpracováním kůže a žíně, pokračoval jako pracovní a válečný stroj přes dopravní prostředek až k zábavnímu průmyslu, tedy k cirkusům, a sportovnímu využití. V tomto textu se budu zabývat zneužíváním koní pro práci v lese na území ČR. Protože i když takto využívaných koní je stále méně, stále tu jsou a neměly by být.
Taky se Vás ve škole ptala učitelka, co dává kráva a vy jste říkali, že maso, mléko, kůži? Veliká lež. Kráva nedává nic. Všechno se jí bere. A učitelka je hloupá.
Držení slepic v klecových zařízeních (jednopodlažní, dvoupodlažní, kaskádové, polokaskádové, klecové baterie ve 3-5 podlažích) se ve světě rozmohly v průběhu padesátých let. Tzv. konvenční klecové systémy jsou nejrozšířenějším způsobem držení slepic kvůli produkci konzumních vajec.
Přestože jsou doklady o umělých líhních již ve staré Číně i Egyptu, jejich širší rozmach začal až se zavedením elektřiny.
V roce 1993 se ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Praze-Uhřiněvsi narodila první telata belgického modrobílého v ČR. Ještě i dnes si dokážu vybavit své první setkání s tímto plemenem. Přestože to bylo setkání jen přes televizní obrazovku, byl jsem doslova ohromen. Myslím, že pro pochopení bude stačit, když uvedu, že průměrná hmotnost dospělých býků je mezi 1 100 - 1 250 kg, nijak vzácné není ani 1 500kg, při výšce v kohoutku 145 - 150 cm. Podotýkám, že to není žádná tučná hrouda, ale obrovská hromada svalů.
Často se mluví o přirozeném chovu zvířat, ale nic takového jako přirozený chov neexistuje prostě proto, že žádné zvíře nemá své určení v rukou člověka. Přirozený chov zvířat je mýtus. Jediné, čeho lze dosáhnout, je držení v přirozených podmínkách.
Zvířata stísněná v malém prostoru s málokdy dostačující ventilací, pokud vůbec nějaká je a pokud vůbec je funkční, unavená, mnohdy bez jakéhokoli odpočinku, vyděšená, stresovaná, žíznivá, mnohdy nakládaná a vykládaná za pomocí bití, které je tím větší, čím jsou zvířata znavenější, často zraněná, často mrtvá, ale, tak jako tak, odepsaná ze života.
Podstatou pojmu brojler je vysoce intenzivní rychlovýkrm nedospělého organismu. Brojleři jsou děti, jejichž svalovina odpovídá váze dospělých, zatímco kostra a vnitřní orgány zůstávají dětské. Brojleří průmysl je cílená výroba mrzáků.
