for the animals

Nějak náhodně jsem při prohrabování našel Nový prostor a v něm svůj rozhovor a tak jej po pár letech přidávám.

………..

Může se zvířatům dít něco horšího, než co už se stalo lidem?

Kterým zvířatům a kterým lidem? A proč vůbec dělat hitparádu trápení? Jak srovnat život čivavy Paris Hilton, holky v dětském domově, kterou už potřetí někdo vrátil, telete, které se třese ve frontě na jatkách, muže, po kterém zbyl jen stín na zdi v Hirošimě, miliardářského zmrda, který si žije v luxusu na úkor jiných shrbených zad, slepice, která nezvládla výrobu a skončila v kafilérce, a to jen na základě kritéria člověk vs. nečlověk?

Většina lidí sice vnímá v restauraci jinak mladé telecí než mladé lidské, ale obávám se, že je tomu tak jen proto, že u mladého lidského cítí ten nůž blíže k sobě samým.

Jak jste se dostal k ochraně práv zvířat? Co ve vás vzbudilo soucit se zvířaty?

Musím Vás opravit. Nejsem právník, nepomáhám jiným zvířatům kvůli jejich právům a neřeším žádná práva. Ani k té pomoci nevidím povinnost. Když můžu, pomůžu. Protože je mám rád. To je vše.
Konkrétní okamžik, kdy se můj soucit probral, nevím. Prostě jsem z mnoha různých pohybů a doteků přestal u zdi nářků vnímat jen člověka. Bylo to jako být v jiném vesmíru. Jiná hmotnost, rozměr i přitažlivost. Všechny moje mapy ztratily smysl a já se učil žít bez nich. Dnes žádné nechci, ale stejně se v nich občas hledám.

(dále…)

Už řadu let se věnuješ otevřeným záchranám. Můžeš vysvětlit, o co se jedná?

Chodím do objektů, kde jsou legálně mrzačené a likvidované životy zvířat a ilegálně je z nich odnáším do lepších časů a bezpečnějších domovů. Slepice, kachny, prasata, králíky, jehňata, lišky. Dělám to s odkrytou identitou, protože odmítám, že bych dělal něco špatného. Místo „Otevřené záchrany” jsem teď začal používat termín „Záchranná akce”. Základní důvody jsou dva. Chci více zdůraznit záchrany a máme kombinovaný tým. Tvář ukazuji já, Lukáš Krása a Petra Musilová, ostatní jsou pod maskou.

(dále…)

Postel Institutu úzkosti (IÚ) je skutečnou postelí o standardních rozměrech 40 x 200 x 180 cm s ložním prádlem a zachovalou matrací. Zatímco do jiných postelí se chodí spát, postel IÚ se stává scénou a platformou pro řečníka, performera nebo vypravěče. Poskytuje poležení pro ty, kteří jsou na úkor spánku ochotni sdílet s námi své poznatky, názory, představy a mluvit a halucinovat na hraně bdělosti a snění. Noční hosté nás mohou zavést do oblastí, kam bychom se sami nikdy nepodívali. Připraví našim tělům nástrahy, které budou překonávat bez následků a únavy v následujícím dni. Postel IÚ je věrným a houževnatým společníkem těch, kteří nemohou usnout nebo pracují, zatímco my spíme, nebo za tmy hledají svobodu pro ty, kteří uvízli(y) v soukolí systému. Neprověřuje pravdivost příběhů, sbírá utopické scénáře, sny a vize. Z důvěrně známého měkkého a intimního prostředí odpočinku a regenerativního snění se může rázem stát prostorem pro politický požadavek. Těm, kterým nabídne nocleh, umožní předat zkušenosti s některými podobami úzkosti nebo je rovnou zahánět. Těm, kteří poslouchají, pomůže společně přečkat část noci. (dále…)

Jsem přesvědčený, že hnutí za osvobození zvířat by bylo mnohem dále, pokud by šlo cestou osvobození zvířat a jsem přesvědčený, že pokud hnutí za osvobození zvířat nebude součástí hnutí za osvobození života, ať již to bude slepice, konvalinka, člověk, mlha na blatech nebo voda v podzemí, tak bude dýchavičné a belhavé.

V týdnu od 3. do 11. března 2018 bude v Brně sedmý ročník festivalu, který se deklaruje jako nevýdělečný, bez sponzorů a organizovaný dobrovolníky z brněnského Kolektivu pro zvířata.

V sobotu 3.3. ve 14:00 budu mít workshop pojmenovaný „Ber slepici a běž” a bude to naposledy, kdy tento workshop budu veřejně prezentovat.

(dále…)

Je to už možná patnáct, možná sedmnáct, možná přes dvacet let, od mé první sabotáže. Šli jsme na rešerši do objektu s tzv. brojlerovými kuřaty. Dostali jsme se dovnitř a hala byla prázdná. Kolega se otočil a odcházel pryč. Já jsem stál, myslel na všechna ptáčata, která tady žila a zemřela a na ta, která přežila jen pro transport a jatka. (dále…)

Workshop Michala Kolesára “Ber slepici a běž!“. Poté diskuse s M. Kolesárem a Lukášem Krásou.

(dále…)

Záznam přednášky “O zmrzačených křídlech, slunci a trávě” z pražského klubu Cross. Přednáška byla součástí benefičního večera na podporu Veggie Parade 2010. Bližší info zde

(dále…)

Přednáška z Tierrechtskongress Wien 2008. (V repríze na festivalu Nebudme zvery 2009 v Bratislavě a na Animal Liberation Festu 2009 v Brně.)

Děkuji pořadatelkám a pořadatelům za pozvání a také za trpělivost, když jsem dlouho a dlouho nereagoval. Také chci říci, jak si vážím toho, že fízly v první řadě jsem zaujal natolik, že si i dělali výpisky.

Text věnuji mému příteli I., aby věděl, že stojím při něm. (2.6.2009)

(dále…)

Vzpomínám, jak jsme v dětství s kamarádem chytili kdesi na stavbě myšku. Vylezli jsme s ní na střechu olomoucké kuželkárny (jako děti jsme na té střeše trávili hodně času), přivázali jsme jí provázek na ocásek a hráli si s ní. Když se od nás rozběhla, kousek jsme ji nechali, pak jsme ji pomalu táhli zpět, nebo jsme trhli, a měli legraci z jejího boje o život.

(dále…)

Jaké je hnutí na ochranu zvířat v ČR?

Z velké části uzavřelo kompromisy a spolupracuje s obhajobou zneužívání zvířat a zdůvodňuje to strategií. Je zkrocené a welfare. Plné frází. Zaměřené více na popularitu a méně na obsah.

Pokud se týká přímých akcí, nejvíce se toho děje v oblasti nošení triček ALF a řečnění na koncertech a internetových diskuzích.

(dále…)

1) Ahoj, představíš se nám na začátek? Rodné číslo můžeš tentokrát vynechat…  

 Jsem unavený a zjizvený chlap na smutný cestě. Stačí?

(dále…)