Anonymní zpráva o záchranách
Rád zveřejňuji zprávu, která nám anonymně přišla. (Michal Kolesár)
free love, free fight
Rád zveřejňuji zprávu, která nám anonymně přišla. (Michal Kolesár)
Další zpráva z domova. Z jedné rodiny, která je teď, jak to říct, šťastnější o dvě slepičí holky. Děkujeme všem, kdo nám pomáhají.
Zpráva z domova (Anonym)
Probírám se fotkami a články a je mi smutno i veselo. Podle toho, co čtu nebo vidím… podle toho, jestli jsou zvířátka tam, kde žijí a umírají jen proto, aby přinášela zisk a vydělávala peníze nebo jsou zachráněna a přináší užitek úplně jiný, neměřitelný, nepočitatelný.. prostě tím, že jsou, že je můžeš pozorovat, jak objevují volnost, svobodu, poznávají jak svítí a hřeje sluníčko, jak voní a chutná čerstvá tráva, šťavnaté lístky, květy pampelišek a sedmikrásek.. jak se dá prohrábnout hlína, voňavé seno… Jsou zvídavé, inteligentní, krásné, začínají být šťastné, vesele se procházejí, popoběhnou, poposkočí a vykouzlí úsměv na tvé tváři. Byla jsem se teď podívat na holky, popřát jim dobrou noc a ony mi odpověděly ze spánku spokojeným klidným zavrkáním.
(dále…)
Před pár dny nám přišla smutná zpráva z jednoho domova.
…………..
Jmenovala se Ellenka. Dostala jméno, protože byla nejdrobnější z hejna, měla nejsvětlejší peří a držela se stranou slepic i lidí. Ostatní jsou si natolik podobné, že jim říkáme prostě holky.
Někdy nám přijdou z domovů smutné zprávy. Stejně jako dnes.
Moc ani nevím, co k tomu napsat. Mezi zvířaty si nevybíráme. Bereme ty, které nám přijdou pod ruku. Stejně jako tahle krůta, která ke mě udělala první krok a tak jsem ji vzal do náruče a šel.
Někdy vezmeme zvířata, která žijí dlouhý a spokojený život. Někdy taková, která mají třeba jen pár dní.
Jen pár dní, ve kterých poznají i laskavou lidskou dlaň místo té, která je živí jen jako žrádlo a obchodní artikl.
(MK)
Jsme moc rádi, že nám do života vtrhly tyhle pometla…
Jak nudný byl život bez nich…
Jak zábavné a uklidňující je pozorovat jejich nový režim…
Jak inteligentní jsou…
Jak moc jim chutná domácí snídaně, oběd a večeře…
Jak moc je miluje pozorovat náš pětiměsíční syn…
Jak rychle se s námi skamarádily…
Jak radostné bývá ráno vstát a první běžet vypustit je na trávu a čerstvý vzduch…
Jak zajímavé je zjišťovat, co která má ráda a jakou má povahu…
Dlouhé roky jsem si myslela, že slepice jsou pitomý a smrdí. V roce 2012 jsme se rozhodli dát domov deseti slepicím, které by jinak skončily na jatkách. Od té doby se jich u nás vystřídalo skoro dvacet, protože tyhle vyšlechtěné stroje na vejce nemají pohříchu dlouhý život. A změnily od základu můj pohled na tyhle krásné ptáky. Ano, čtete správně, slepice je krásný, obdivuhodný, chytrý a voňavý pták. Kdo říká, že jsou hloupé, nevěnoval jim dostatek času a pozornosti, kromě toho v podmínkách velkochovu by dokonale zblbnul a zdegeneroval i pán tvorstva. Kdo říká, že slepice smrdí, špatně se o ně stará. Ony totiž žijí rády v čistotě, spí na voňavém seně v uklizených kurnících. Pokud nemohou žít svobodně, tak jim alespoň tohle dopřejte. Lásku, péči, dobré a zdravé jídlo a čistotu. Když slepičce zaboříte tvář do peří na krku, musíte cítit voňavé teplo.
Rodině Martina Ignačáka se podařilo sehnat 100 000 Kč na kauci. Teď se snaží sehnat nějaké organizace, které by jim pomohli se za Martina zaručit. Přečtěte si stanovisko Českého helsinského výboru k propuštění Martina I. ( zde ) Přečtěte si osobní vzpomínku novináře Markusa Pape. ( zde ) Přečtěte si a srovnejte si, co se psalo o akci Fénix, když začala a co z těch sraček zbylo dnes.
Martin I. je PR vězeň. Mává se kolem něj slovem terorismus a skutečný terorismus, státní i nestátní, při kterém jsou roztrhaná těla, pláč pozůstalých a strach z pokračování je tím zlehčován.
Přidávám mail od Martinovi sestry.
Martin Ignačák má nyní svůj ůčet v Pankrácké věznici. Paníze mu tedy můžete zasílat přímo. Z těchto prostředků si může nakoupit 1x týdně v kantýně zeleninu, ovoce, pečivo, tabák atd. (dále…)
Pokud chcete pomoci veganovi v kriminále, který se snaží dostat ze systému veganské jídlo, tady je info, jak na to.
Dostal jsem zprávu o kachnách osvobozených při XXV. záchraně. Jaký je jejich život po dvou měsících a jak to zamávalo s chlapem, který se o ně teď stará. Neměl žádnou předchozí kachní zkušenost. Jen měl místo a udělal z něj domov. Děkuji jemu i všem ostatním, kteří dali domovy. (MK)
To si k Vám někde přisedne Bretschneider nebo hned dva, dáte se do řeči a za chvíli máte život posraný jako obraz císaře pána. (1) Že doba se mění a s ní i fízlové? Akce Fénix Vás může přesvědčit o opaku. (2)
Zpráva přišla anonymně mailem.
——————————————————————–
——————————————————————–
17 kuřat zachráněno z hrozných podmínek velkochovu - protože každý velkochov je hrozný. Po nějaké době se ukázalo, že se na čerstvý vzduch a zelenou trávu na zahradě nového domova dostalo asi půl slepiček a půl kohoutků.
Irské organizace na ochranu zvířat, ALiberation a Alliance for animal rights - A.F.A.R., protestovali v Dublinu (Irsko) proti Fianna Fail, jediné politické straně v Irsku, která nehlasovala pro ukončení kožešinových farem na území přivlastněném (*) Irskou republikou. Na bannerech použitých při protestu byly fotografie, které jsem nafotil na kožešinových farmách a fotografie Network for Animal Freedom.
Před pár týdny mi přišel mail od kamarádky. Psala, že umřel Chuck. Tohle je malá vzpomínka na něj.