Proti průmyslovému aktivismu

Jedna cesta je slepá, lemovaná paragrafy, reklamními bannery a závody v přechcávání. Na druhé je zákaz vjezdu, nápis „Zde jsou lvi” a varování „Na vlastní nebezpečí”.

…..

Na jaké kampaně se zaměřuje průmyslový aktivismus? Konkrétně firmy podnikající v oblasti soucitu se zvířaty? (Mluvím o firmách, protože to lépe vystihuje jejich podstatu než slovo organizace.) Na ty, které mají největší šanci vystavit na svou nástěnku úspěchů.

Jaké jsou prioritní cíle kampaně? Ekonomický a mocenský růst firmy. Lepší investiční portfolio. Změny a způsob práce, které neznamenají ztrátu sponzorů. (Jedině výměnou za lepší sponzory.) Legislativní zákaz nebo omezení bez narušení systému, který deformuje a devastuje život a životní prostředí, protože už ze své povahy nemůže jinak.

Z těchto cílů vychází i kritéria pro výběr kampaně a preferovaný způsob práce. Sociální inženýrství. Samozřejmě persvazivní. Jak věří.

Pokud kšeftují, podvádějí, žonglují, křivě vypovídají nebo tlumočí, tak jen kvůli konání dobra a lepším zítřkům. Pravdu je zapotřebí správně nasvítit, najít vhodný akcent, vypočítat na efekt, opatrně dávkovat podle reakcí a podle potřeby ředit a přidávat aditiva a barviva. Změnit k obrazu svému.

Jsou to vyznavači konstatování z Machiavelliho Vladaře. Myslí si, že „…vždycky rozhoduje výsledek jejich konání. Je-li úspěšný, i prostředky, jimiž úspěchu dosáhl(i), se lidem nakonec zdají docela v pořádku. Tak už to na světě chodí, lidé většinou vidí jen vnější podobu věcí.”(1) Jsou to hlasatelé dvojí morálky. Jedné pro pózování a druhé pro život. Jsou to souputníci jezuitské ambifologie a reservatio mentalis.

Zaklínají a proklínají pragmatismem, efektivním altruismem, jedinou alternativou a reklamními slogany plnými demokracie a soucitu. Ale jejich pragmatismus je krátkozraký, jejich efektivní altruismus neefektivní, jejich jediná alternativa není jediná a jejich reklamní slogany jsou jenom reklama.

Kolik lidí už dnes umí všechny tyhle sračky žrát, akceptovat, obhajovat, omlouvat a zároveň licoměrně chtít po jiných, aby se podívali pravdě do očí?

Systémové změny průmyslového aktivismu znamenají posílení a rozvíjení systému. Toho systému, který podřezává v jatečních závodech, váže na řetěz, zavírá do klecí, trápením nutí tancovat medvědy a v laboratořích vědecky a v zájmu pokroku mučí moje sestry a bratry. Jednou z jeho proměn je kapitalismus, ale netrvá na něm. Život je pro něj technický a manažerský problém. Ideálem je být perpetuum mobile. Stroj, který je věčně v pohybu. Je nepodstatné, co semele, hlavně, že mele. Je nepodstatné, co drtí, hlavně, že drtí. Je nepodstatné, co jej drží v pohybu, hlavně, že je v pohybu.

Pokud se objeví myšlenka, která přímo či nepřímo konfrontuje systém, objeví se integrátoři a asimilitáři, v jedné ruce tavící kotlík, v druhé salátovou mísu a začnou se podbízet, koučovat a čarovat. (2)

Ačkoli je strategie těchto firem průhledná, mnohdy neumělá až pitomá, je akceptována. Kvůli tématu, které se dotýká lidí, mnohdy hluboce prožívajících všechny hrůzy a trápení, v nichž jiní lidé drží zvířata a vděčných za každý příslib změny a vytržení ze zoufalství. I za cenu intoxikace a následných křečí, paralýzy, halucinací, průjmu a srdeční zástavy. Vždyť i planá naděje je naděje. Dalším důvodem k akceptaci je rozšířená představa, že když se bude čertu činit dobře, dobrem se odmění.

Většina organizací v ČR směřuje k průmyslovému aktivismu. Některé s budovatelským nadšením a písní na rtech, jiné jako k nevyhnutelnosti a nehnutelnosti. Tak zvířata chcípají dál, diskuse, polemika, disputace a dialog jsou věčné a příběh nekonečný.

Jedna cesta je slepá, lemovaná paragrafy, reklamními bannery a závody v přechcávání. Na druhé je zákaz vjezdu, nápis „Zde jsou lvi” a varování „Na vlastní nebezpečí”.

…..

Jako příklad tržního myšlení v průmyslovém aktivismu uvedu, jakou kampaň bych si vybral, kdybych měl firmu na území okupovaném Českou republikou a podnikal bych v oblasti soucitu s tzv. hospodářskými zvířaty.

Teď a tady bych se rozhodoval mezi chirurgickými zákroky na selatech (kastrace bez anestézie, extirpace špičáků, kupírování ocásků) a klecovými systémy s důrazem na klecové systémy drůbeže.

Zvolil bych si klecové systémy s důrazem na klecové systémy drůbeže. Proč?

U chirurgických zákroků na selatech se špatně shánějí materiály, které musí v první fázi kampaně přitáhnout pozornost médií, veřejnosti a politiků. Média je zapotřebí zaujmout, veřejnost rozhořčit a politikům slíbit body. Také dopad těchto kampaní není tak výrazný jako u klecových systémů a nevypadají na nástěnce tak dobře.

Pro mnoho lidí jsou dnes bateriové klece symbolem trápení zvířat v zemědělství. Není to nové téma a nemusí se nic budovat od začátku. Mohu navázat na jiné lidi po celém světě, kteří dělají investigace, záchrany a informují další. Mohu se tvářit, že moje práce je logickým vyústěním toho, o co všichni usilují. Mohu tomu i věřit.

Konec klecí je změna, s kterou už kalkulují i velké korporace a řetězce. Unilever nepoužívá klecová vejce u některých svých značek v západní Evropě od roku 2009. Má závazek, že do roku 2025 budou globálně ze 100% používat pouze vejce z neklecových systémů a tvrdí, že v roce 2016 se dostali na 53%. (3) Tesco v srpnu 2018 oznámilo, že v některých zemích nebude od roku 2025 prodávat vejce z klecových systémů. (4) Mezi vítězy Good Egg Award najdete McDonald´s, Ikeu, KFC, Sodexo, Coca Cola Enterprises, Microsoft, Google, Danone Nutricia a další. (5)

Většina ve vaječném průmyslu ví, že se zrušení klecí nevyhne. Maximálně mohou zdržovat s odkazem, že i jiné systémy jsou problémové, že rozhodovat by měl zákazník a že klecové systémy jsou hygieničtější.

Brzdou v rámci ČR se může ukázat, pokud jde o ukončení klecových systémů, Babiš a jeho Agrofert. Na rozdíl od kožešinových farem má v mrzačení a likvidaci slepic investice, takže na pozici 69 to tentokrát nevypadá a i jeho politické postavení se změnilo. Agrofert ročně prodá cca 300 milionů vajec z klecových systémů. „Slepice se chovají v klecové technologii, která má vyšší evropský standard, jedná se o takzvané obohacené klece. Sice se liší od ideálu chovu na podestýlce nebo na venkovském dvorku, ovšem tato výroba vajíček je mnohem hygieničtější,” (6) Pokud bude chtít Babiš znovu ukázat přívětivou tvář ke zvířatům, může se soustředit třeba na přísnější tresty za nelegální týrání zvířat. (Čau lidi, určitě víte, že mám rád zvířatka a že to bylo Hnutí ANO, díky kterému byly zrušené kožešinové farmy. Teď chceme pomoci dalším zvířátkům, protože týrání zvířat do 21.století nepatří. Je mi smutno a strašně mě zlobí, že někdo umlátí pejska a vyvázne s podmínkou. Pojďme je zastavit. Společně.)

S výběrem této kampaně mám tedy skoro jisté, že za pár let skončí úspěchem. Hlavní výrobci a distributoři potravin/otravin už rozhodli. Stačí se s nimi svézt a připnout si metál.

…..

To, co děláme nás tvoří a tvoří náš svět. Proto jsem čím dál více přesvědčený o tom, že je nutné odmítnout, že život je technický a manažerský problém, že člověk je vládcem či správcem či vůdcem nade vším živým, že je divákem, kterému patří hra i divadlo, že je v pořádku dělat eskamotáže s pravdou,když někdo zatleská a když se to vyplatí. Koho a co takto tvořím?

Je tolik různých společenských systémů, tolik různých sociálních experimentů. Jak někdo může říci, že není alternativa? Rozhlédněte se v neolitu, mezi Navahy, v poezii, v pokusech kontrakultury, kde chcete. Jděte mezi vlky a gorily. Proč si povídat jen s lidmi? Proč jen se zvířaty?

I s ohledem na jejich chyby a problémy, proč žádný jiný společenský model není tak destruktivní pro život a životní prostředí než ten, se kterým se přežvykujeme my?

Při pohledu zpátky do doby, kdy jsem organizoval demonstrace, dělal investigace, více vystupoval na veřejnosti a obecně více komunikoval s lidmi, vím, že jsou některé věci, které bych udělal jinak, protože dnes přemýšlím ve více kontextech. Jsou lidé, s nimiž bych nemluvil a organizace, s nimiž bych nespolupracoval, protože mít společné téma nestačí a neznamená to, že chcete a bojujete za stejný ani za podobný svět.

Jednou z velkých pitomostí, s níž se setkávám, je tvrzení, že všichni jdeme k jednomu cíli, jen různými cestami. Znamená to, že pokud máme společné téma a zájem, například změnit k lepšímu životy tzv. hospodářských zvířat, pak nezáleží na tom, co a jak dělám ani na tom, co a jak nedělám?

(1) Niccolo Machiavelli: Vladař, Kapitola osmnáctá: Jak má vládce plnit dané slovo
(2) https://en.wikipedia.org/wiki/Melting_pot , https://en.wikipedia.org/wiki/Salad_bowl_(cultural_idea)
(3) https://www.unilever.com/sustainable-living/what-matters-to-you/farm-animal-welfare.html
https://www.unilever.com/news/news-and-features/Feature-article/2010/good-eggs-for-hellmanns.html
(4) http://naschov.cz/tesco-prestane-prodavat-vejce-z-klecovych-chovu-ve-stredoevropskych-obchodech-do-roku-2025/
https://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/rady-a-navody/tesco-do-roku-2025-prestane-ve-stredni-evrope-prodavat-vejce-z-klecovych-chovu
(5) https://www.compassioninfoodbusiness.com/award-winners/search/?org=&sector=&country=&award=Good+Egg+Award
(6)http://ceskapozice.lidovky.cz/vejce-od-spokojene-nosnice-je-drazsi-d77-/tema.aspx?c=A170502_230927_pozice-tema_lube
http://www.agris.cz/clanek/181641/cim-nas-krmi-babis-

This entry was posted on Úterý, Duben 10th, 2018 at 18.14 and is filed under empatie, eseje. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Responses are currently closed, but you can trackback from your own site.

Comments are closed.