Kudy kam (část první)
Nemyslím, že můžeme dosáhnout nějaké hlubší a trvalejší změny silou, ať již v souladu nebo proti platným zákonům. Nemáme dost tanků ani balistických střel ani dost financí na zakoupení světové vlády. A co, když účel nesvětí prostředky a prostředky mohou změnit cíl? To by nebyla špatná zpráva jen pro inkvizici, ale pro všechny, kdo chtějí klackem napravit svět k obrazu svému.
Pokud věřím, tak v to, že můžeme změnit kulturu, jejíž jsme součástí a že pokud ji změníme, poběží za ní i to ostatní. To politické, ekonomické i sociální.
Abych nebyl neoprávněně hlasatelem ráje, dodávám, že nevěřím na veganskou revoluci ani v plnou a trvalou změnu, ale věřím v možnost lepšího světa než je ten, v němž dnes žebráme nebo se rveme o štěstí nebo jen tak čekáme a doufáme, že přijde.
Člověk je zvíře
Jedna z věcí, kterou vnímám jako překážku je rozdělení na člověka a zvířata a tím oddělení člověka od ostatních zvířat. Připadá mi to stejně hloupé jako říkat jablko a ovoce, protože stejně jako jablko je ovoce, tak i člověk je jedním z živočišných druhů. Prostě zvíře. Kosti, maso, tuk a energie, která oživuje. Nevidím na tom nic ponižujícího ani urážlivého, ale znám spoustu lidí, kteří ano a těžko, přetěžko se vzdávají své výjimečnosti a exkluzivity svého živočišného druhu.
Říkají, že člověk je přece úplně jiný než zvířata. Nemohu srovnávat člověka s potkanem nebo krávou. Inu, mohu. Pojem - zvíře - je dostatečně obsáhlý, aby se vešla ploštice, člověk, delfín i slon. A potkan s krávou taky. Do tohoto pojmu jsme zahrnuti na základě společných znaků, které nepopírají rozdíly. Delfín není ploštice, potkan není kráva, člověk není slon. Ale všichni jsme zvířata. Pokud si uvědomíte tuto svou sounáležitost, otevřou se vám oči v úplně jiném vesmíru.
Za sebe mohu říci, že se to učím.
Tak jako si jedni idealizují do exkluzivity člověka, tak jiní mýtizují a idealizují ostatní zvířata. Často slyším, že zvíře pozná, vycítí zlého člověka. Jedna dívka mi to tvrdila o psech. Ale já znám hodné lidi pokousané psi a znám psi milující své panstvo i když jsou to lidé krutí a ubližují čemu se dá. I psi v laboratořích mohou milovat člověka, který na nich bude dělat pokusy a budou mu lízat ruku a tvář, stejně jako si prase může zamilovat svého řezníka. (Koneckonců, i lidé lížou tvář a ruce těm, kdo na nich dělají pokusy a milují své řezníky. To je jen taková malá odbočka k politice, náboženství a byznysu.)
Občas potkám někoho s tričkem, kde je napsáno, že zvířata nevedou války a nedrogují. Není to pravda. I jiná zvířata než člověk vedou války. Uvnitř i mimo svůj živočišný druh. Mravenci s mravenci i s termity, některé druhy tropických žab, krysy s potkany, kdy se potkani seznamují velmi pečlivě s územím, ničí protivníkovi zásoby potravin, organizují hromadné útoky a to dokonce i do protivníkova zázemí a všechny krysy na dobytém území okamžitě likvidují.
Ani užívání drog není něco pouze lidského. Krávy, koně, veverky užívají opakovaně lysohlávky. Paviáni si dávají přezrálé liči, po kterém opilecky hulákají, rvou se a rozjíždějí sexuální orgie. Mravenci domestikovali brouky drabčíky, kteří vylučují látky s narkotickými účinky a mravenci se na nich mnohdy sjíždějí až tak, že zanedbávají i péči o vlastní potomstvo. Jeden z možných závěrů je, že i jiná zvířata než člověk jsou schopna jednat proti svému dobru a že nejsou vedena jen instinktem přežití.
Hloupost, zlost, žárlivost, naivita, nic z toho není pouze výsadou člověka. Stejně ani láska, soucit nebo stesk.
Ať je to lidská exkluzivita nebo idealizace a mýtizace jiných zvířat, výsledkem je, že oddělují člověka od jiných zvířat a z přírody jako celku. Jsem přesvědčený, že bychom měli usilovat o pravý opak. Člověk patří mezi zvířata jako jedno z nich a společně s nimi je součást přírody.
Sám za sebe dodávám, že nechci být člověk kultivovaný, ale divoký a nechci být domestikovaný, ale svobodný.
