Listopad 7th, 2022 by Michal Kolesár
I don’t want to go to places like that anymore. It’s the same misery just in different scenes. It’s getting harder to leave.
We went to rescue ducks. We took nine of them. One of them was lying on her back. Weak and light. In that moment I held her in my hands I knew it was bad. She died just a few kilometers from where she would have died if we hadn’t come.
We took eight of them home. To life. To better times.Thanks to everyone who is with us.
MK
Click on the photo to enter the gallery.
Read the rest of this entry »
Listopad 7th, 2022 by Michal Kolesár
Nechci už na taková místa. Pořád stejná bída. Jen v jiných kulisách. Je pořád těžší odcházet.
Šli jsme pro kachny. Vzali jsme jich devět. Jednu, která ležela na zádech. Slabá a lehká. Už když jsem ji bral do dlaní, tak jsem věděl, že je to špatné. Umřela nám pár kilometrů od místa, kde by umřela, kdybychom nepřišli.
Osm jsme jich rozvezli do domovů. Do života. Do lepších časů. Díky všem, kdo jsou s námi.
MK
Po kliknutí na obrázek vstoupíš do galerie.
Read the rest of this entry »
Březen 22nd, 2022 by Michal Kolesár
V několika minulých nocích jsme vzali z tupé bídy a těžkého trápení celkem 137 slepic. Převezli jsme je do nových domovů k lidem, kteří je nechají běhat v trávě, moknout v dešti, hrabat se v prachu a žít.
Díky všem, kdo nás podporují.
Po kliknutí na obrázek vstoupíš do galerie.
Read the rest of this entry »
Listopad 30th, 2021 by Michal Kolesár
Je sychravo a málo hvězd. Jdeme přes louku k objektu. Blízko je silnice. Dáváme si pozor a když se objeví auto, zalehneme a čekáme až zmizí.
U objektu rozmístíme hlídky, jdeme si jej projít a najít nějaký způsob, jak se dostat dovnitř. Když odcházíme, máme v přepravce jeden velký a deset malých bílých kožíšků.
Po kliknutí na obrázek vstoupíš do galerie.
Read the rest of this entry »
Říjen 28th, 2021 by Michal Kolesár
Vím, že mnohem více toho nevím než vím. Tak stavět cokoli na tom, co vím, je vratké a bláznivé. Zvláště, když to, co nevím, má větší pravděpodobnost, že o mě rozhoduje. Jak snadno domyslet už z nepoměru mezi nevím a vím. Nevím je moře a vím je v moři ryba.
Mohu se ptát bez jistoty správné otázky. Jako stařena nad hrobem i jako dítě v hrobě. Ani nevím, jestli to umím jinak. Co když je život zbytečná námaha? Zbytečné žraní, spaní, drbání, sraní? Nula pojde od nuly arogantně a s různými poruchami. (Hle, našel jsem člověka?)
Read the rest of this entry »
Říjen 18th, 2021 by Michal Kolesár
Jdeme podél dlouhé bílé budovy. Uvnitř jsou slyšet krůty. Noci už začínají být chladné a brzo se stmívá.
U dveří vidím mrazák. Otevírám ho a díváme se dovnitř. Je v něm několik mrtvých krůt. Hladím zmrzlé tělo.
Potom jdeme k těm živým. Dvě z nich bereme do náruče a studenou nocí je neseme pryč.
V autě držím Péťu za ruku, dívám se na Lukáše, na naše anonymní přátele, na krůty, které odpočívají vzadu, na stromy, domy a auta, které míjíme a cítím jakousi divnou unavenou vděčnost a vlastně ani nevím za co.
Read the rest of this entry »
Září 24th, 2021 by Michal Kolesár
During several nights, we took a total of 239 hens from cages and aviaries.
What can I say when it’s still the same and still the same? When the dust, the stench, the halls full of feathers, the screams of stolen lonely lives are not lost anywhere?
Click on the photo to enter the gallery.
Read the rest of this entry »
Září 15th, 2021 by Michal Kolesár
Nějak náhodně jsem při prohrabování našel Nový prostor a v něm svůj rozhovor a tak jej po pár letech přidávám.
………..
Může se zvířatům dít něco horšího, než co už se stalo lidem?
Kterým zvířatům a kterým lidem? A proč vůbec dělat hitparádu trápení? Jak srovnat život čivavy Paris Hilton, holky v dětském domově, kterou už potřetí někdo vrátil, telete, které se třese ve frontě na jatkách, muže, po kterém zbyl jen stín na zdi v Hirošimě, miliardářského zmrda, který si žije v luxusu na úkor jiných shrbených zad, slepice, která nezvládla výrobu a skončila v kafilérce, a to jen na základě kritéria člověk vs. nečlověk?
Většina lidí sice vnímá v restauraci jinak mladé telecí než mladé lidské, ale obávám se, že je tomu tak jen proto, že u mladého lidského cítí ten nůž blíže k sobě samým.
Jak jste se dostal k ochraně práv zvířat? Co ve vás vzbudilo soucit se zvířaty?
Musím Vás opravit. Nejsem právník, nepomáhám jiným zvířatům kvůli jejich právům a neřeším žádná práva. Ani k té pomoci nevidím povinnost. Když můžu, pomůžu. Protože je mám rád. To je vše.
Konkrétní okamžik, kdy se můj soucit probral, nevím. Prostě jsem z mnoha různých pohybů a doteků přestal u zdi nářků vnímat jen člověka. Bylo to jako být v jiném vesmíru. Jiná hmotnost, rozměr i přitažlivost. Všechny moje mapy ztratily smysl a já se učil žít bez nich. Dnes žádné nechci, ale stejně se v nich občas hledám.
Read the rest of this entry »
Září 7th, 2021 by Michal Kolesár
V průběhu několika nocí jsme odnesli z klecí a voliér celkem 239 slepic.
Co k tomu říct, když je to pořád a pořád stejné a stejné? Když se nikam neztrácí prach, smrad, haly plné peří, křik z vykradených osamělých životů?
Po kliknutí na fotografii vstoupíte do galerie.
Read the rest of this entry »
Srpen 24th, 2021 by Michal Kolesár
Sedím u jatek. Je ještě pod ránem, tma naříznutá světlem z areálu, prší, prší, jen se leje a jakoby byl mír. Pár lidí pracujících pro zubatou parkuje vedle mě a vystupuje z auta. Dívají se na mě. Neuhýbám. Chci jim vidět do očí.
Read the rest of this entry »
Srpen 13th, 2021 by Michal Kolesár
Povídání s Lukášem v podcastu organizace “Zvířata nejíme” o tom, co jsou to otevřené záchrany zvířat, proč netají svou identitu, jak se záchranné akce připravují a momenty, které se mu nesmazatelně vryly do paměti.
Červenec 9th, 2021 by Michal Kolesár
There is peace and quiet and a black sky above us. It’s raining a little. We walk through the forest along the path we have prepared and marked a few days before the event. I’d rather get ready now than later wander, make unnecessary noise and waste time.
Click on the photo to enter the gallery.
Read the rest of this entry »
Duben 22nd, 2021 by Michal Kolesár
Je ticho a klid a černé nebe nad námi. Trochu prší. Jdeme lesem po cestě, kterou jsme si připravili a označili už pár dní před akcí. Raději se připravit než potom bloudit, dělat zbytečný hluk a ztrácet čas.
Po kliknutí na fotografii vstoupíte do galerie.
Read the rest of this entry »
Březen 22nd, 2021 by Michal Kolesár
Když jsme se bavili s jakým supportem nebo vzpomínkou spojíme další záchrannou akci, rozhodili jsme se vzpomenout na zvířata, která někteří lidé mrzačí, trápí a zabíjí v laboratořích ve jménu boje s covidem a nadřazeného lidského dobra. Lukáš začal vyhledávat data a já jsem mu po přečtení řekl, že by z toho měl udělat i samostatný text. Nasraný a smutný mi jej poslal po pár dnech.
Vede se válka s virem plná politických a obchodních preferencí, manipulací, zájmů a podvodných akcí. Vedlejším účinkem je válka proti individuální i kolektivní přirozené imunitě, deprese, vnucená bezmocnost, fízlování, obětování těch slabších. Na ulici i v laboratoři.
Read the rest of this entry »
Únor 9th, 2021 by Michal Kolesár
Written by Petra Musilová.
I listened to the wail of animals while I was watching one of the roads inside the factory farm. I tried to prepare myself for the horror I was going to witness. For a moment I turned back to the forest. To the nature that people stole from animals in these buildings. Yet the only thing that separated them was just stupid wooden door.
Click on the photo and come to the photogallery.
Read the rest of this entry »
Únor 5th, 2021 by Michal Kolesár
Text Petra Musilová.
Hlídám jednu z cest a poslouchám nářek zvířat. Připravuju se na to, že to tam bude hnusný. Ještě na okamžik se ohlížím zpátky k lesu. K přírodě, kterou lidé těm zvířatům v halách sebrali. A přitom to jediné, co je odděluje, jsou vlastně jenom jedny blbý dveře.
Po kliknutí na fotografii vstoupíte do galerie.
Read the rest of this entry »
