img11m

Záchranná akce LXVI (Listopad 2021)

Je sychravo a málo hvězd. Jdeme přes louku k objektu. Blízko je silnice. Dáváme si pozor a když se objeví auto, zalehneme a čekáme až zmizí.

U objektu rozmístíme hlídky, jdeme si jej projít a najít nějaký způsob, jak se dostat dovnitř. Když odcházíme, máme v přepravce jeden velký a deset malých bílých kožíšků.

Po kliknutí na obrázek vstoupíš do galerie.

Read the rest of this entry »

Jen tak

Vím, že mnohem více toho nevím než vím. Tak stavět cokoli na tom, co vím, je vratké a bláznivé. Zvláště, když to, co nevím, má větší pravděpodobnost, že o mě rozhoduje. Jak snadno domyslet už z nepoměru mezi nevím a vím. Nevím je moře a vím je v moři ryba.

Mohu se ptát bez jistoty správné otázky. Jako stařena nad hrobem i jako dítě v hrobě. Ani nevím, jestli to umím jinak. Co když je život zbytečná námaha? Zbytečné žraní, spaní, drbání, sraní? Nula pojde od nuly arogantně a s různými poruchami. (Hle, našel jsem člověka?)


Read the rest of this entry »

Záchranná akce LXV (Říjen 2021)

Jdeme podél dlouhé bílé budovy. Uvnitř jsou slyšet krůty. Noci už začínají být chladné a brzo se stmívá.

U dveří vidím mrazák. Otevírám ho a díváme se dovnitř. Je v něm několik mrtvých krůt. Hladím zmrzlé tělo.

Potom jdeme k těm živým. Dvě z nich bereme do náruče a studenou nocí je neseme pryč.

V autě držím Péťu za ruku, dívám se na Lukáše, na naše anonymní přátele, na krůty, které odpočívají vzadu, na stromy, domy a auta, které míjíme a cítím jakousi divnou unavenou vděčnost a vlastně ani nevím za co.

Read the rest of this entry »

Rescue Action LXIV (September 2021)

During several nights, we took a total of 239 hens from cages and aviaries.

What can I say when it’s still the same and still the same? When the dust, the stench, the halls full of feathers, the screams of stolen lonely lives are not lost anywhere?

Click on the photo to enter the gallery.

Read the rest of this entry »

Rozhovor pro Nový prostor (Březen 2014)

Nějak náhodně jsem při prohrabování našel Nový prostor a v něm svůj rozhovor a tak jej po pár letech přidávám.

………..

Může se zvířatům dít něco horšího, než co už se stalo lidem?

Kterým zvířatům a kterým lidem? A proč vůbec dělat hitparádu trápení? Jak srovnat život čivavy Paris Hilton, holky v dětském domově, kterou už potřetí někdo vrátil, telete, které se třese ve frontě na jatkách, muže, po kterém zbyl jen stín na zdi v Hirošimě, miliardářského zmrda, který si žije v luxusu na úkor jiných shrbených zad, slepice, která nezvládla výrobu a skončila v kafilérce, a to jen na základě kritéria člověk vs. nečlověk?

Většina lidí sice vnímá v restauraci jinak mladé telecí než mladé lidské, ale obávám se, že je tomu tak jen proto, že u mladého lidského cítí ten nůž blíže k sobě samým.

Jak jste se dostal k ochraně práv zvířat? Co ve vás vzbudilo soucit se zvířaty?

Musím Vás opravit. Nejsem právník, nepomáhám jiným zvířatům kvůli jejich právům a neřeším žádná práva. Ani k té pomoci nevidím povinnost. Když můžu, pomůžu. Protože je mám rád. To je vše.
Konkrétní okamžik, kdy se můj soucit probral, nevím. Prostě jsem z mnoha různých pohybů a doteků přestal u zdi nářků vnímat jen člověka. Bylo to jako být v jiném vesmíru. Jiná hmotnost, rozměr i přitažlivost. Všechny moje mapy ztratily smysl a já se učil žít bez nich. Dnes žádné nechci, ale stejně se v nich občas hledám.

Read the rest of this entry »

Záchranná akce LXIV (September 2021)

V průběhu několika nocí jsme odnesli z klecí a voliér celkem 239 slepic.

Co k tomu říct, když je to pořád a pořád stejné a stejné? Když se nikam neztrácí prach, smrad, haly plné peří, křik z vykradených osamělých životů?

Po kliknutí na fotografii vstoupíte do galerie.

Read the rest of this entry »

Včera, dnes a zítra

Sedím u jatek. Je ještě pod ránem, tma naříznutá světlem z areálu, prší, prší, jen se leje a jakoby byl mír. Pár lidí pracujících pro zubatou parkuje vedle mě a vystupuje z auta. Dívají se na mě. Neuhýbám. Chci jim vidět do očí.

Read the rest of this entry »

Podcast s Lukášem Krásou

Povídání s Lukášem v podcastu organizace “Zvířata nejíme” o tom, co jsou to otevřené záchrany zvířat, proč netají svou identitu, jak se záchranné akce připravují a momenty, které se mu nesmazatelně vryly do paměti.


Rescue Action LXIII & In Memory of Animals Killed Due To Covid Vaccine

There is peace and quiet and a black sky above us. It’s raining a little. We walk through the forest along the path we have prepared and marked a few days before the event. I’d rather get ready now than later wander, make unnecessary noise and waste time.

Click on the photo to enter the gallery.

Read the rest of this entry »

Záchranná akce LXIII & vzpomínka na zvířata zlikvidovaná kvůli vakcíně na covid

Je ticho a klid a černé nebe nad námi. Trochu prší. Jdeme lesem po cestě, kterou jsme si připravili a označili už pár dní před akcí. Raději se připravit než potom bloudit, dělat zbytečný hluk a ztrácet čas.

Po kliknutí na fotografii vstoupíte do galerie.

Read the rest of this entry »

Vzhůru přes mrtvoly těch nevinných

Když jsme se bavili s jakým supportem nebo vzpomínkou spojíme další záchrannou akci, rozhodili jsme se vzpomenout na zvířata, která  někteří lidé mrzačí, trápí a zabíjí v laboratořích ve jménu boje s covidem a nadřazeného lidského dobra. Lukáš začal vyhledávat data a já jsem mu po přečtení řekl, že by z toho měl udělat i samostatný text. Nasraný a smutný mi jej poslal po pár dnech.

Vede se válka s virem plná politických a obchodních preferencí, manipulací, zájmů a podvodných akcí. Vedlejším účinkem je válka proti individuální i kolektivní přirozené imunitě,  deprese, vnucená bezmocnost, fízlování, obětování těch slabších. Na ulici i v laboratoři.
Read the rest of this entry »

Rescue Action LXII & Happy birthday Marius Marie Manson (February 2021)

Written by Petra Musilová.

I listened to the wail of animals while I was watching one of the roads inside the factory farm. I tried to prepare myself for the horror I was going to witness. For a moment I turned back to the forest. To the nature that people stole from animals in these buildings. Yet the only thing that separated them was just stupid wooden door.

Click on the photo and come to the photogallery.

Read the rest of this entry »

Záchranná akce LXII & Happy birthday Marius Marie Manson (únor 2021)

Text Petra Musilová.

Hlídám jednu z cest a poslouchám nářek zvířat. Připravuju se na to, že to tam bude hnusný. Ještě na okamžik se ohlížím zpátky k lesu. K přírodě, kterou lidé těm zvířatům v halách sebrali. A přitom to jediné, co je odděluje, jsou vlastně jenom jedny blbý dveře.

Po kliknutí na fotografii vstoupíte do galerie.

Read the rest of this entry »

Anonymní zpráva o záchranách

Rád zveřejňuji zprávu, která nám anonymně přišla. (Michal Kolesár)


Read the rest of this entry »

Rescue action LXI (December 2020)

One of the most important moments of my life was when I saw little piglets playing in a meadow. They ran and jumped and there was so much joy and carefree childhood in them that I just stood there smiling.

At that time I knew small village barns and grunting pigs imprisoned there, I knew those cheerful slaughter gatherings to which the whole family came for plum brandy and death. I also knew big pig farms with coughing pigs, breeding halls with sows in gestation crates and dead piglets strewn with flies. I’ve also heard pigs crying and screaming at the slaughterhouse.

And now I stand here with other people on a clear cold night in front of the fence. Behind it there are many buildings that produce pork. We go inside, we take one piglet, second, third, wrap them in towels and leave. At least for these three we have a better world.

Click on the photo and come to the photogallery.

Read the rest of this entry »

Záchranná akce LXI (prosinec 2020)

Jedním z důležitých okamžiků mého života bylo, když jsem viděl malá selata, jak si hrají na louce. Běhala, kličkovala, skákala a bylo v nich tolik radosti a bezstarostného dětství, že jsem jenom stál a usmíval se.

V té době jsem znal malé vesnické chlévy a v nich pochrochtávající prasata, zabíjačkové veselí, kdy se sešla celá rodina u slivovice a smrti. Znal jsem i velké prasečáky s pokašlávajícími prasaty, porodny prasnic a mrtvá selátka obsypaná mouchami. Také už jsem slyšel prasečí pláč a křik na jatkách.

A teď tu stojím s několika dalšími lidmi v jasné, studené noci a před námi plot a za plotem řada budov a v budovách produkce vepřového.

Jdeme dovnitř, bereme jedno, druhé, třetí sele, balíme je do ručníků a odcházíme. Aspoň pro tyhle tři máme lepší svět.

Po kliknutí na fotografii vstoupíte do galerie.

Read the rest of this entry »