for the animals

Přednáška z Tierrechtskongress Wien 2008. (V repríze na festivalu Nebudme zvery 2009 v Bratislavě a na Animal Liberation Festu 2009 v Brně.)

Děkuji pořadatelkám a pořadatelům za pozvání a také za trpělivost, když jsem dlouho a dlouho nereagoval. Také chci říci, jak si vážím toho, že fízly v první řadě jsem zaujal natolik, že si i dělali výpisky.

Text věnuji mému příteli I., aby věděl, že stojím při něm. (2.6.2009)

Protože zvířatům je jedno, jestli jsi v masce nebo bez masky
(Tierrechtskongress Wien 2008)

Prolezl jsem hodně kožešinových farem, odchoven dobytka, prasečáků, drůbežáren a pořád zůstávám překvapený, že je to skutečnost.

Viděl jsem norky, fretky, pesce zabíjené, aby si kurva mohla připadat luxusně a sexy, telata osamělá v boxu, urvaná od mámy a jejího mléka, protože mléko patří do kšeftu a telata do jatečné výtěžnosti, prasata sedící a kašlající v hovnech vlastních i cizích, záměrně zdeformovaná ptáčata, co se jim říká brojlerová kuřata, a propagují se jako chutné a zdravé maso a viděl jsem slepice - ukdákané a pološílené vaječné mašinky odřené z peří, a pochopil, že všechna vejce jsou natvrdo. Viděl jsem hodně špatných věcí, které zákon i většinové svědomí schvaluje nebo k nim mlčí.

Mohu doufat, že jednou bude lépe a pracovat na čase budoucím. Jenže, co s těmi zvířaty, co mají teď, v tomto okamžiku, mrzačené životy?

Mohu je litovat, když si je někdo cizí vzal do majetku jako by neměla žádné vlastní zájmy, které to vylučují, ale musím je v tom majetku nechat. Tak praví zákon.

Otázka je jednoduchá a odpověď také. Jde-li zákon proti životu, co je důležitější, život nebo zákon? Život.

Kapitola První: Říkají mi terorista

Je pohodlné, stejně i nebezpečné, a pro společnost lží, polopravd a domestikace příznačné, kriminalizovat a démonizovat, a tím diskvalifikovat, každé nepohodlné nesehnutí se a hnát je do extrémistických nebo teroristických přívlastků. Takové zacházení se slovy vede k rozmělnění, někdy až ke ztrátě jejich významu.

Opravdu není rozdíl, nebo je neznatelný, mezi mnou, který nezabil ani neuhodil při dosahování svého cíle a mezi těmi, kdo trhají lidi bombovými útoky? Slova jsou velmi flexibilní a snadno zneužitelná a propaganda (stejně jako hloupí lidé) miluje stigma, protože umožňuje rozeznávat nikoli podle skutků, ale podle daného stigmatu.

Když mě nazývají teroristou kvůli tomu, že jsem přestřihl pár plotů, občas vylomil dveře nebo okno, abych se dostal do míst, kde slunce nesvítí a která se v reklamách nevidí, a zde natáčel a fotil tu obrovskou a zbytečnou bídu a trápení, a když mě nazývají teroristou kvůli tomu, že z těch míst odnáším zvířata do jiných míst, kde je jim lépe a jsou v bezpečí, jak potom mluvit o těch, kdo tam ta zvířata zavírají, mrzačí jejich životy, obchodují s jejich zmrzačenými životy, zabíjejí je nebo je pojídají nebo to obhajují?

Nepřekročit zákon, znamená-li jeho překročení, že pomohu někomu v nouzi, trápení, ohrožení života, v tom nevidím žádnou ctnost.

Tzv. hospodářským zvířatům vzali lidé osobní i evoluční svobodu, redukovali je na výrobní jednotky, zavřeli ve tmě a betonu velkochovů a po krátkém životě, kdy každodenní realitou je strach, nuda, bolest a osamění, je pošlou na popravčí linku v jatečních závodech. Tohle je teror. Skutečný a chráněný. V kultuře, ekonomice i politice. Posvěcený nadřazeností člověka veškerému jinému životu a z této nadřazenosti i beztrestný.

Seru na takovou ochranu i posvěcení.

Kapitola Druhá: K čemu jsou zákony tam, kde peníze vládnou? (Gaius Titus Petronius)

Je toho mnoho, co můžeme dělat ku prospěchu zvířat, aniž bychom porušovali platné zákony, ale jsem přesvědčený o tom, že to nestačí a také, že důvěra ve změnu stavu zákonem, je-li zákon chápaný jako základní prostředek a cíl, je kontraproduktivní. Snad je dokonce kontraproduktivní vždy. Vždyť kdo má zákon ve své moci? A jak daleko nás pustí?

Nevidím za sedmero hor, řek a lesů. Jen na základě toho, co vidím, o čem a jak přemýšlím, docházím k tomu, že svět, který si v takové míře buduje a drží mentalitu pracovního tábora, tržnice a jatek, nemůže být narušený souhlasem a spoluprací. Musíme žít proti a mimo takové mentalitě. Ve slovech i v činech sabotovat a bojkotovat kulturu, ekonomiku a politiku zneužívání zvířat včetně té, která se tváří jako jejich ochrana. Uvědomit si, že život zvířat není zboží, komodita ani účetní položka a že život patří té nebo tomu, kdo jej žije a to bez ohledu na to, kdo s ním manipuluje nebo si dělá vlastnické nároky.

Nevěřím, že k lepšímu může vést zákon a jeho represivní ochrana zvířat, protože to je řešení silou a strachem bez směřování k něčemu bez síly a strachu (Zákon stojí a zůstává na síle a strachu. Bez nich není nic.). Stejně nevěřím v namlouvání mocných (říkám tomu strategie asslick), protože to vede k selekci argumentů (citových i rozumových) podle jejich líbivosti bez ohledu, nebo s malými ohledy, na míru jejich pravdivosti a poctivosti a dříve či později to zpracuje, zkorumpuje a změní na bezmocnou každou myšlenku a každého člověka, pokud v namlouvání si mocných neustanou.

Jsem přesvědčený, že osvobození zvířat (pokud je možné) jako skutečné a trvalejší změny, nelze dosáhnout pouhým bojem za osvobození zvířat, protože to, co se se zvířaty děje, není separované ani nezávislé od zbytku světa, jeho problémů a řešení.

Z časových důvodů uvedu jen jeden příklad. Co chcete po ženské, která vstane ráno v šest, nachystá dětem svačinu, na osm nebo deset hodin jde do práce, která ji nebaví, ubíjí a otupuje a o kterou se ještě bojí, pak jde domů a počítá prachy na jídlo a pro děcka na školní pomůcky, uvaří, vypere, vypne se u telenovely, potom se podívá na zprávy v televizi a vidí tam záběry z jatek, kde se mlátí zvířata nebo je někdo řeže ještě živé a v další zprávě se dozví, že ceny energie a s tím i všechno ostatní zase půjde nahoru. Jídlo, nájem, doprava… Která zpráva bude pro ni horší? Kolik prostoru a síly jí zbývá na soucit? Kolik prostoru a síly jí zbývá na uvědomění si souvislostí?

Kapitola Třetí: Ber slepici a běž!

Osvobození zvířat není věc názoru. Je to boj o život. Ztratíme-li toto vědomí, bude to jen diskuze kolem zkažených životů a mrtvých těl. A občas petice.

Je důležité dělat přímé akce, ale stejně důležité je mluvit o tom, proč je děláme. Mluvit o tom, že není normální, když jsou na takových a podobných místech držená zvířata, v takových podmínkách a za takovým účelem, ale to, že jsme je z těch míst odnesli, normální je.

Těm, kdo namítají, že záchrana 11 nebo 300 nebo jen jediné slepice je jen symbolická, odpovídám otázkou: Když se bude ve vodě topit 300 lidí a vy vytáhnete jen jediného nebo jedinou, bude to jen symbolické?

Přímé záchrany zvířat mění přítomnost místo snění o možné lepší budoucnosti. Nejsou o abstraktních, ale o konkrétních životech. Drží se skutečných priorit a rozbíjí falešné. Záchrana života je důležitější než majetek, zákon, většinová vůle nebo demokratická volba.

Můžete jít do přímé akce skrytí za maskou. Nosil jsem ji a někdy ještě nosím. Díky skryté identitě můžete pracovat déle a udělat více, protože vás nikdo nepozoruje, nehlídá, nepokutuje, nešikanuje, nezavírá. Proč tedy otevřené záchrany?

Protože je to silnější vzepření se. Více konfrontace se společností, jejími hodnotami a rolemi, které tyto hodnoty určují. Jsem (podle zákona) na cizím pozemku, beru cizí majetek, jsem tedy zloděj, ale říkám, že zloděj nejsem, protože zvířata, která odnáším nejsou majetek a nelze si je jako majetek nárokovat. Nerespektuji status quo, které chrání, podporuje a legitimizuje zneužívání zvířat. Neutíkám, neskrývám identitu, na kameru říkám své jméno a rodné číslo, záznam akce zveřejňuji.

Je mnohem snazší identifikovat se s tou hrůzou (která mi svírá pěsti tak, že bych dodýchal), když je vidět tvář, která je v té hrůze se zvířaty. A je mnohem těžší tu tvář démonizovat, stejně jako v protipólu si ji idealizovat.

Otevřené záchrany (jak je chápu a dělám) nejsou v rozporu a nestojí proti anonymním záchranám. Vzájemně se doplňují. Protože zvířatům je jedno, jestli je zachraňuješ v masce nebo bez masky.

Support Animal Liberation Front.

Z ČR se kongresu ve Vídni zúčastnil ještě Honza Štastný z České vegetariánské společnosti. V krátkosti představil některé projekty zabývající se ochranou zvířat a v další části mluvil o historii vegetariánství v Čechách a na Moravě. Konkrétně na druhé téma bych rád upozornil - pokud budete mít někdy možnost zajít na Honzovu přednášku o historii vegetariánství, udělejte to.