Včera, dnes a zítra
Sedím u jatek. Je ještě pod ránem, tma naříznutá světlem z areálu, prší, prší, jen se leje a jakoby byl mír. Pár lidí pracujících pro zubatou parkuje vedle mě a vystupuje z auta. Dívají se na mě. Neuhýbám. Chci jim vidět do očí.
Podcast s Lukášem Krásou
Povídání s Lukášem v podcastu organizace “Zvířata nejíme” o tom, co jsou to otevřené záchrany zvířat, proč netají svou identitu, jak se záchranné akce připravují a momenty, které se mu nesmazatelně vryly do paměti.
Rescue Action LXIII & In Memory of Animals Killed Due To Covid Vaccine
There is peace and quiet and a black sky above us. It’s raining a little. We walk through the forest along the path we have prepared and marked a few days before the event. I’d rather get ready now than later wander, make unnecessary noise and waste time.
Click on the photo to enter the gallery.
Záchranná akce LXIII & vzpomínka na zvířata zlikvidovaná kvůli vakcíně na covid
Je ticho a klid a černé nebe nad námi. Trochu prší. Jdeme lesem po cestě, kterou jsme si připravili a označili už pár dní před akcí. Raději se připravit než potom bloudit, dělat zbytečný hluk a ztrácet čas.
Po kliknutí na fotografii vstoupíte do galerie.
Vzhůru přes mrtvoly těch nevinných
Když jsme se bavili s jakým supportem nebo vzpomínkou spojíme další záchrannou akci, rozhodili jsme se vzpomenout na zvířata, která někteří lidé mrzačí, trápí a zabíjí v laboratořích ve jménu boje s covidem a nadřazeného lidského dobra. Lukáš začal vyhledávat data a já jsem mu po přečtení řekl, že by z toho měl udělat i samostatný text. Nasraný a smutný mi jej poslal po pár dnech.
Vede se válka s virem plná politických a obchodních preferencí, manipulací, zájmů a podvodných akcí. Vedlejším účinkem je válka proti individuální i kolektivní přirozené imunitě, deprese, vnucená bezmocnost, fízlování, obětování těch slabších. Na ulici i v laboratoři.
Read the rest of this entry »
Rescue Action LXII & Happy birthday Marius Marie Manson (February 2021)
Written by Petra Musilová.
I listened to the wail of animals while I was watching one of the roads inside the factory farm. I tried to prepare myself for the horror I was going to witness. For a moment I turned back to the forest. To the nature that people stole from animals in these buildings. Yet the only thing that separated them was just stupid wooden door.
Click on the photo and come to the photogallery.
Záchranná akce LXII & Happy birthday Marius Marie Manson (únor 2021)
Text Petra Musilová.
Hlídám jednu z cest a poslouchám nářek zvířat. Připravuju se na to, že to tam bude hnusný. Ještě na okamžik se ohlížím zpátky k lesu. K přírodě, kterou lidé těm zvířatům v halách sebrali. A přitom to jediné, co je odděluje, jsou vlastně jenom jedny blbý dveře.
Po kliknutí na fotografii vstoupíte do galerie.
Anonymní zpráva o záchranách
Rád zveřejňuji zprávu, která nám anonymně přišla. (Michal Kolesár)
Rescue action LXI (December 2020)
One of the most important moments of my life was when I saw little piglets playing in a meadow. They ran and jumped and there was so much joy and carefree childhood in them that I just stood there smiling.
At that time I knew small village barns and grunting pigs imprisoned there, I knew those cheerful slaughter gatherings to which the whole family came for plum brandy and death. I also knew big pig farms with coughing pigs, breeding halls with sows in gestation crates and dead piglets strewn with flies. I’ve also heard pigs crying and screaming at the slaughterhouse.
And now I stand here with other people on a clear cold night in front of the fence. Behind it there are many buildings that produce pork. We go inside, we take one piglet, second, third, wrap them in towels and leave. At least for these three we have a better world.
.png)
Click on the photo and come to the photogallery.
.png)
Záchranná akce LXI (prosinec 2020)
Jedním z důležitých okamžiků mého života bylo, když jsem viděl malá selata, jak si hrají na louce. Běhala, kličkovala, skákala a bylo v nich tolik radosti a bezstarostného dětství, že jsem jenom stál a usmíval se.
V té době jsem znal malé vesnické chlévy a v nich pochrochtávající prasata, zabíjačkové veselí, kdy se sešla celá rodina u slivovice a smrti. Znal jsem i velké prasečáky s pokašlávajícími prasaty, porodny prasnic a mrtvá selátka obsypaná mouchami. Také už jsem slyšel prasečí pláč a křik na jatkách.
A teď tu stojím s několika dalšími lidmi v jasné, studené noci a před námi plot a za plotem řada budov a v budovách produkce vepřového.
Jdeme dovnitř, bereme jedno, druhé, třetí sele, balíme je do ručníků a odcházíme. Aspoň pro tyhle tři máme lepší svět.
Po kliknutí na fotografii vstoupíte do galerie.
Rescue Action LX (October 2020)
I am tired of counting our rescue actions. So I will just write that in a few nights we took out of grief and suffering 217 hens.
There are places we visit more that once. We remember how girls look shortly after they are stocked in these halls. They are calm, they let us pet them and hold them in our arms, people in safe homes are often amazed how beautiful they are. The time goes by, some are dying, some are surviving and those who are still alive are loosing their minds, strenght and will to live. To every tiny impuls they react insanely, they are frightened by light, sound, they scream a lot and flap their wings and people in their safe homes pity them and tell us that it’s so terrible what people did to them. We sometimes go to rescue them just a couple of days before human hands snatch them out of their suffering just to load them into transport to be slaughtered. In their last days those animals are letargic, surrendered and some of them will not survive this even in their new home. I already know this when I take them in my arms.
- Click on the photo and come to the photogallery.
Záchranná akce LX (říjen 2020)
Už mě nebaví počítat akce. Tak jen napíšu, že jsme během několika nocí vzali ze smutku a trápení celkem 217 slepic.
Na některá místa chodíme víckrát. Víme, jak holky vypadají krátce poté, kdy se ocitnou v halách. Jsou klidné, nechají se pohladit, podrbat v peří, bereme je do rukou a lidi v domovech se diví, jak jsou krásné. Pak běží čas, některé umírají, některé přežívají a ty, které přežívají, ztrácí rozum, sílu a chuť k životu. Na každý podnět reagují šílenstvím, děsí se světla, zvuku, křičí, mlátí křídly a lidi v domovech říkají, že jsou chudinky a že je to strašné, co jim lidi dělají. Občas nám záchrana vyjde i na pár dní předtím, než holky vytrhnou lidské ruce z jejich trápení jen, aby je naložily do transportu a odvezli k pozabíjení. To už bývají letargické, odevzdané a některé nepřežijí ani v novém domově nebo třeba jen pár dní. U některých to vím, už když je beru do náruče.
Po kliknutí na fotografii vstoupíte do galerie.
Rescue Action LIX & In Memory of Mike Hill (June 2020)
We lie in a cornfield and wait for the sunset. It is raining. We are wet and muddy. In front of us these is a fence, behind the fence there are several buildings, white and silent. Tens of thousands of birds are in these buildings, most people perceive them only as cackling machines for the production of eggs.
As if birds could not be desperate, feel hope or desire. As if they couldn’t enjoy caress and closeness and happiness. As if only a human being had a meaning and everything else was just for humans need and consumption.
Click on the photo and come to the photogallery.
Záchranná akce LIX & In Memory Mike Hill (červen 2020)
Ležíme na poli ve vzrostlém obilí. Čekáme na setmění. Prší. Jsme zmoklí a zablácení. Před námi plot, za plotem několik hal, bílých a mlčenlivých. V těch halách desetitisíce ptáčat, které většina lidí vnímá jenom jako kdákající stroje na výrobu vajec.
Jakoby si ptáci neuměli zoufat, doufat ani toužit. Jakoby si neuměli užívat pohlazení a blízkost a štěstí. Jakoby jenom to lidské bylo o něčem a všechno ostatní jen k lidské potřebě a spotřebě.
Po kliknutí na fotografii vstoupíte do galerie.
Read the rest of this entry »
Zpráva z domova (Anonym - květen 2020)
Další zpráva z domova. Z jedné rodiny, která je teď, jak to říct, šťastnější o dvě slepičí holky. Děkujeme všem, kdo nám pomáhají.
Zpráva z domova (Anonym)
Probírám se fotkami a články a je mi smutno i veselo. Podle toho, co čtu nebo vidím… podle toho, jestli jsou zvířátka tam, kde žijí a umírají jen proto, aby přinášela zisk a vydělávala peníze nebo jsou zachráněna a přináší užitek úplně jiný, neměřitelný, nepočitatelný.. prostě tím, že jsou, že je můžeš pozorovat, jak objevují volnost, svobodu, poznávají jak svítí a hřeje sluníčko, jak voní a chutná čerstvá tráva, šťavnaté lístky, květy pampelišek a sedmikrásek.. jak se dá prohrábnout hlína, voňavé seno… Jsou zvídavé, inteligentní, krásné, začínají být šťastné, vesele se procházejí, popoběhnou, poposkočí a vykouzlí úsměv na tvé tváři. Byla jsem se teď podívat na holky, popřát jim dobrou noc a ony mi odpověděly ze spánku spokojeným klidným zavrkáním.
Read the rest of this entry »
Rozhovor pro Institut Úzkosti
Už řadu let se věnuješ otevřeným záchranám. Můžeš vysvětlit, o co se jedná?
Chodím do objektů, kde jsou legálně mrzačené a likvidované životy zvířat a ilegálně je z nich odnáším do lepších časů a bezpečnějších domovů. Slepice, kachny, prasata, králíky, jehňata, lišky. Dělám to s odkrytou identitou, protože odmítám, že bych dělal něco špatného. Místo „Otevřené záchrany” jsem teď začal používat termín „Záchranná akce”. Základní důvody jsou dva. Chci více zdůraznit záchrany a máme kombinovaný tým. Tvář ukazuji já, Lukáš Krása a Petra Musilová, ostatní jsou pod maskou.
