Zpráva z domova (Anonym - květen 2020)
Další zpráva z domova. Z jedné rodiny, která je teď, jak to říct, šťastnější o dvě slepičí holky. Děkujeme všem, kdo nám pomáhají.
Zpráva z domova (Anonym)
Probírám se fotkami a články a je mi smutno i veselo. Podle toho, co čtu nebo vidím… podle toho, jestli jsou zvířátka tam, kde žijí a umírají jen proto, aby přinášela zisk a vydělávala peníze nebo jsou zachráněna a přináší užitek úplně jiný, neměřitelný, nepočitatelný.. prostě tím, že jsou, že je můžeš pozorovat, jak objevují volnost, svobodu, poznávají jak svítí a hřeje sluníčko, jak voní a chutná čerstvá tráva, šťavnaté lístky, květy pampelišek a sedmikrásek.. jak se dá prohrábnout hlína, voňavé seno… Jsou zvídavé, inteligentní, krásné, začínají být šťastné, vesele se procházejí, popoběhnou, poposkočí a vykouzlí úsměv na tvé tváři. Byla jsem se teď podívat na holky, popřát jim dobrou noc a ony mi odpověděly ze spánku spokojeným klidným zavrkáním.
Měli jsme doma tři slepičky, dvě již odešly do slepičkového nebe. Naše babka 5 let zůstala sama a my jsme se rozhodli, že jí pořídíme nové dvě slepičky a to slepičky z nevhodných podmínek vaječného průmyslu. Holky první dny v novém domově zvládly dobře, při krmení odháněly vrabce.
Obhlídka kurníku byla pozoruhodná, otáčely hlavičkami a nožkami po slámě našlapovaly pomaloučku. Pomaloučku našlapovaly i na trávníku a při tom se rozhlížely. S naší slepičkou babkou se sžívají krásně. Na fotkách naši slepičku babku poznáte podle krásně červeného hřebínku. Slepičky ze záchrany zvířat co skoro budou v kondici a hřebínek bude taky krásně červený. Velké díky za ně, jsou to naše holky slepičí.
