for the animals

Poupravené důkazy, lži a polopravdy, záměrné dezinformace, mohutné kampaně masírující peněženky a slzné kanálky, zneužívání nemocí a touhy po uzdravení, elitářství, honba za ziskem a uznáním; to všechno je dnes součástí převažujícího lékařského směru. To všechno je nutné pro obhajobu a svatořečení vivisekce. Na 43. setkání neurovědců v San Diegu byla u jednoho stánku k dostání placka „The American physiological society” s nápisem - I´m Alive! Thanks to Animal Research - (Žiji! Díky výzkumu na zvířatech) (1) Myslím, že by bylo korektní, kdyby na takových místech byly k dostání i placky s nápisem - Jsem mrzák! Díky výzkumu na zvířatech - pro všechny, kdo zaplatili svým zdravím za šílenství vivisekce a také náhrobky s nápisem - Jsem mrtvý! Díky výzkumu na zvířatech - pro ty, kdo zaplatili životem.

Každý medicínský směr, který nevidí rozpor mezi mučením a vražděním v rámci výzkumu a vědou, je již ve svém základu pomýlený. Akademický slovník cizích slov definuje vivisekci jako „pokus na živém zvířeti, při kterém je použito operační techniky bez znecitlivění” (2), L. Jebavý (3) v jednom rozhovoru ji definuje jako „operaci na bdělých zvířatech a odnímání jejich orgánů bez umrtvení” (4). Akademii věd (bohužel) a Jebavého považuji za nedůvěryhodné pokud se týká diskuze o vivisekci, protože brání příliš mnoho vlastních zájmů a to se projevuje již v jejich definici vivisekce.

Slovo vivisekce vzniklo v 18. st. z lat. vivus, tedy „živé”, a sectio, tedy „řezat”. Vivisekce znamená řezat živé. Jinými slovy působit záměrnou bolest.

Základním předpokladem pro provádění vivisekce je vědomí nadřazenosti a možnost ovládnutí. Vědomí nadřazenosti je nutné, aby hodnota vstoupení do života někomu jinému a jeho zmrzačení byla menší než důvod, proč k tomu dochází. Možnost ovládnutí je nutná ke kontrole subjektu, snadnému pozorování a manipulaci. Proto jsou vždy obětí vivisekce ti slabší, ať už svou přirozeností nebo následkem vnějších příčin.

Podotýkám, že nelze od sebe oddělit její provádění na lidech a na jiných zvířatech. Vivisekce na mimolidech je téměř vždy východiskem z nouze, nelze-li provést úkon nebo úkony na lidech a vždy, když je tato možnost, k lidem se vrací. Pokud měli výzkumníci nebo výzkumnice možnost jak získat informace, vždy volili buď vivisekci na člověku společně s pitvami lidských těl a o ostatní zvířata se nezajímali, nebo pro ně byla vivisekce mimolidí a jejich pitvy jenom okrajovou a doplňkovou činností. Ale i kdyby tomu tak nebylo, i kdyby vivisekce šla zcela mimo člověka jako testovaného subjektu, i tehdy by zůstávala výplodem zkurvené mysli a zkurveného srdce.

Při oslavě svátku Xipe Totec, aztéckého boha jara, nesli kněží kůži za živa staženou, většinou z nějakého zajatce. V čele průvodu šli lidé postižení očními nemocemi, svrabem a různými kožními chorobami. I ti byli oblečení do lidských kůži, za živa stažených. Chtěli dosáhnout usmíření božstva, které je tímto způsobem postihlo a které samo chodilo oděno v lidské kůži. (5) Anatomické znalosti Aztéků překvapují mnohdy i dnes. Rozlišovali nejen tepny a žíly, ale i lymfatické cévy, nervy a šlachy a stejně i jejich funkci, znali skoro všechny kosti, velmi přesně popisovali vnitřní orgány i rozdělení tuku na podkožní, obalující ledviny, bránici, mezihrudí apod. Žádná jiná kultura dávnověku neměla tak přesné znalosti z oblasti anatomie. Získali je při obětování lidí. Zajatcům položeným na obětním kamenu bylo pazourkem obnaženo srdce, bylo vyrvané a dané bohu Slunce. Vlastně se mnoho nezměnilo. Jen místo člověka (ten zůstává jako oběť trochu v skrytu) se na obětním kamenu střídají potkani, prasata, psi, opice aj. Posvátnost aktu zůstala, krutost také a bohu Slunce se říká Zdraví.

Asyrští lékaři táhnoucí s armádami na válečných taženích zřejmě používali jako zdroj svých chirurgických znalostí ku prospěchu vlastních nemocných mučení a mrzačení zajatců (oslepování, amputace apod.).

Egyptský král Ptolemáios I. dal postavit Múseion, tak trochu město, tak trochu univerzitu. Múseion mělo být středem poznání světa. Historie, filozofie, matematika, literární obory, fyzika, lékařství, každá věda zde měla být domovem. V 3. stol. př.n.l. zde Erasistratos z Keu a Hérofilos z Chalkédonu prováděli nejen pitvy popravených, ale také vivisekci na mimolidech a pravděpodobně i na odsouzených lidech, jak jim bylo dovoleno Ptolemáiem I. Erasistratos, jenž byl možná i posluchačem Theofrasta (6), asi nejvýznačnějšího žáka Aristotelova, je považován za zakladatele patologické fyziologie a spolu s Hérofilem patřil k nejvýznačnějším lékařům alexandrijského období.

Nebyla-li možnost získávat poznatky vivisekcí na lidech, jako druhá (pro studium člověka a reakcí lidského organismu) možnost nastupovaly pitvy lidských mrtvol. Bohužel, ve většině kultur, byly (a stále jsou) tyto praktiky tabu. Náboženské předpisy zakazovaly dotknout se mrtvoly v Indii a způsoby volené k obcházení tohoto zákazu byly spíše nešťastné vzhledem k hodnotě získaných informací. Sušruta-samhita radí opatřit si mrtvolu, ani starou, ani zmrzačenou, ani po otravě, ani po dlouhé nemoci. Ta se má vložit do klece a do řeky na sedm dní a sedm nocí a po změknutí tkání se tyto oškrábaly, aby se objevily vnitřnosti.

V Číně zapovídal pitvy na mrtvých lidech silný kult předků, a jen zcela výjimečně byly povoleny pitvy popravených lidí. Např. ve 4. stol. prý guvernér jedné provincie dal k dispozici mrtvoly 40 dekapitovaných (po stětí hlavy). (7)

Důvodem pro trvání vivisekce je zisk, snaha udržet si STATUS QUO, setrvačnost povzbuzovaná leností v myšlení, ale jsou tu také jiné, podprahové důvody, mentalita nechat jiné táhnout svá břemena a bolest a to je mentalita prošlá mnoha kulturami a dlouhou dobu vrůstající do citu i do rozumu.

Nepovažuji vivisekci za vědní obor, ale za sloučení „lékařství, služby Sachmet a kouzelnictví” (8), především pak za obětní praxi podepřenou pouhým axiomem, základní větou, přijímanou a bez důkazů považovanou za pravdivou. Jiná zvířata se používají jako zástupná oběť ku prospěchu člověka. Přesvědčení o tomto prospěchu je rozšířené a hloupé včera i dnes.

Ve starém Egyptě se lidé obraceli k bohu Ea prostřednictvím jeho syna Marduka se žádostí o uzdravení a ten mu radil:

„Jdi, Marduku, synu můj,
vezmi bílé kůzle od Tammúze,
polož ho před nemocným a
vyjmi kůzleti srdce a
tomu muži ho vlož do rukou;
prones zaříkání Eridu.
Kůzle, jehož srdce jsi vyňal,
je pokrmem li´i, z kterého připravíš
smírnou oběť za toho muže,
přines kadidelnici a pochodeň
rozsypávej kadidlo po malých částech
na ulici,
přilož tomu člověku obvaz,
prones zaříkání Eridu;
přivolej velké bohy,
aby zlý duch a zlý démon,
čarodějný démon Gul,
horečka nebo těžká nemoc
vězící v těle toho muže,
odešly a opustily jeho dům!
Nechť se tu usídlí dobrotivý ochranný
duch!” (9)

„Jehně je náhradou za člověka,
dal kůzle za svůj život,
dal hlavu kůzlete za hlavu člověka,
dal krk kůzlete za krk člověka.” (10)

Na mnoha náhrobních malbách ve starém Egyptě je zobrazen pohřební obřad, při kterém je živému telátku uřezána přední noha. Důvodem byla pravděpodobně představa, že se takto nemocnému přidává síla v boji proti nemoci. (11)

Ve staré Indii se používaly opice a ptáci v toxikologii, kdy lékaři rádžů dozírali v kuchyni a dávali jim ochutnávat pokrmy před tím než přišly na panský stůl.

Ve vztahu k dnešnímu experimentování na mimolidech není pouze otázkou použití živého subjektu, ale také přenos informací z tohoto subjektu na jiný subjekt patřící k jinému živočišnému druhu.

K přímému srovnání a převodu docházelo v anatomii, kdy byly poznatky z kuchyně při přípravě jídla a při obětování mimolidí bohům analogicky poutány k lidské anatomii, ale převod informací z mimolidí na lidi můžeme najít už v Babylónii. První písemné záznamy jsou z období vlády Sargona (2350 - 2295 př.n.l.). Po zabití ovce, byla vyjmuta játra a z nich čteny záměry božstva kterému byla obětována a které se svou obětí identifikovalo.

Ve starém Peru třel lékař tělo nemocné či nemocného morčetem a v okamžiku doteku morčete a postiženého místa zvíře zabil a nemoc byla odstraněna. Potom zvíře rozřízl a podle změn v organismu morčete stanovil diagnózu a prognózu nemoci.

Možná se teď divíte naivitě těch před vámi, no, čemu všemu věřili, a kroutíte hlavou nad jejich krutostí, ale stejná naivita a stejná krutost, jen paní módou oděná v modernější háv, obestírá většinu mozků i dnes. A ti po vás se budou divit vaší naivitě a kroutit hlavou nad vaší krutostí, protože pokud vivisekci neodmítáte, straníte silnějším a dáváte jim prostor rozbolavět svět. Zbytečně. Protože vivisekce není věda, ale iracionální kult.

Jen těm zvířatům, konkrétním samičkám a samcům, co v tento okamžik trpí a chcípají pro šílenství vivisekce, to nepomůže.

Trepkám velkým, Nezmarům zeleným, Škrkavkám prasečím, Nitěnkám větším, Dešťovkám obecným, Hrotnatkám velkým, Buchankám větším, Švábům americkým, Cvrčkům domácím, Sarančatům vlašským, Potemníkům moučným, Včelám medonosným, Mouchám domácím, Octomilkám obecným, Hlemýžďům zahradním, Ježovkám dlouhoostnatým, Kaprům obecným, Karasům zlatým, Střevlím potočním, Daniům pruhovaným, Gupkám paví očko, Rájovcům dlouhoploutvým, Koljuškám tříostným, Axolotlům mexickým, Drápatkám vodním, Skokanům hnědým, Skokanům zeleným, Zmijím obecným, Husám domácím, Kachnám domácím, Kuru domácímu, Křepelkám japonským, Holubům domácím, Kanárům, Vačicím opossum, Ježkům západním, Rejskům obecným, Rejskům krátkoocasým, Bělozubkám šedým, Netopýrům velkým, Lemurům kata, Kosmanům bělovousým, Kotulům veverovitým, Makakům rhesus, Makakům jávským, Paviánům pláštíkovým, Kočkodanům obecným, Králíkům domácím, Myším domácím, Krysám obecným, Potkanům, Křečkům zlatým, Křečíkům čínským, Pískomilům mongolským, Morčatům domácím, Psům domácím, Fretkám domácím, Kočkám domácím, Koňům domácím, Oslům domácím, Prasatům domácím, Kozám domácím, Ovcím domácím a Turům domácím také ne.

1) F. Vyskočil: Žiji díky výzkumu na zvířatech, Vesmír 1/2005
2) Akademický slovník cizích slov, Academia,1998
3) Doc. Ing. Lukáš Jebavý, CSc., ředitel a jednatel vivisekční firmy BIOTEST,
bývalý předseda Ústřední komise (jakoby) na ochranu zvířat a funkcionář Společnosti pro vědu o laboratorních zvířatech
4) Opičí městečko u Kladna, rozhovor s Jebavým, Naše rodina, r. 35 / č.14
5) Zde lze nalézt zajímavou paralelu ve starém Egyptě, kde byl velmi v oblibě obvaz z čerstvého syrového masa přikládající se na otevřenou ránu, aby vyvolal hnisání a zároveň udržoval ránu v chladu a vlhku a zastavoval krvácení (zde se ovšem nepoužívalo maso lidské).
6) Diogénes Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filozofů, NOVÁ TISKÁRNA, Pelhřimov, 1995
7) Kurt Pollak: Medicína dávných civilazací, ORBIS, Praha, 1973
V „Tajné knize o srdci”, jež je součástí „Ebersova Papyru” napsaného kolem roku 1600 př. n. l. se mluví o třech kategoriích těch, kdo uzdravují -lékař, kněz bohyně Sachmety, vládkyně plamenů milující krev, a kouzelník-
9) citováno podle Kurta Pollaka: Medicína dávných civilazací, ORBIS, Praha, 1973
10) tamtéž
11) tamtéž