Mýtus “přirozeného chovu”
Často se mluví o přirozeném chovu zvířat, ale nic takového jako přirozený chov neexistuje prostě proto, že žádné zvíře nemá své určení v rukou člověka. Přirozený chov zvířat je mýtus. Jediné, čeho lze dosáhnout, je držení v přirozených podmínkách.
Např. pro tzv. užitkovou drůbež, tak jak ji známe dnes, hybridy vzniklé ze dvou, tří, čtyř i více inbredních linií, snad ani žádné přirozené podmínky nejsou. Vycházejme tedy z poznatků o jejich předchůdcích a předchůdkyních.
Chov v přirozených podmínkách znamená malé skupinky o 6-10 jedincích, s možností vytváření sociálních vztahů (včetně výchovy potomstva), volně se pohybující, s možností úkrytu v křovích a jiných nízkých porostech a nočním hřadováním na stromech. Nikoli chov s vyloučením veškerého stresu, ale s možností podílet se aktivně na kvalitě svého života, včetně možných negativních dopadů. Pochybuji, že něco podobného je možné za současného zachování množství držené drůbeže.
Předchůdkyně tohoto ptáka měli v jednom roce, vždy na jaře, mezi 12-15 vejci a o potomstvo se staraly tak dlouho jak bylo třeba, dnes je to u výkonných tzv. nosných hybridů i více jak 300 vajec v jednom snáškovém období, které bylo prodlouženo až na 10-11 měsíců. Výchova potomstva se nevyžaduje, stačí reprodukce.
Ve 40.letech minulého století byla průměrná hmotnost tzv. masných typů 1,29 kg a délka výkrmu byla 14 týdnů, dnes např. v ČR nejrozšířenější ROSS 308 dorůstá do váhy 1,6 až 1,8 kg již za 35 dnů (Podotýkám, že uváděné užitkové vlastnosti vycházejí z výsledků nejlepších 25 % hejn Ross 308 na celém světě. Průměrná užitkovost může být o 10-20% nižší.1).
1) http://www.xavergen.cz/