for the animals

Rád zveřejňuji zprávu, která nám anonymně přišla. (Michal Kolesár)

(dále…)

Jedním z důležitých okamžiků mého života bylo, když jsem viděl malá selata, jak si hrají na louce. Běhala, kličkovala, skákala a bylo v nich tolik radosti a bezstarostného dětství, že jsem jenom stál a usmíval se.

V té době jsem znal malé vesnické chlévy a v nich pochrochtávající prasata, zabíjačkové veselí, kdy se sešla celá rodina u slivovice a smrti. Znal jsem i velké prasečáky s pokašlávajícími prasaty, porodny prasnic a mrtvá selátka obsypaná mouchami. Také už jsem slyšel prasečí pláč a křik na jatkách.

A teď tu stojím s několika dalšími lidmi v jasné, studené noci a před námi plot a za plotem řada budov a v budovách produkce vepřového.

Jdeme dovnitř, bereme jedno, druhé, třetí sele, balíme je do ručníků a odcházíme. Aspoň pro tyhle tři máme lepší svět.

Po kliknutí na fotografii vstoupíte do galerie.

(dále…)

Už mě nebaví počítat akce. Tak jen napíšu, že jsme během několika nocí vzali ze smutku a trápení  celkem 217 slepic.

Na některá místa chodíme víckrát. Víme, jak holky vypadají krátce poté, kdy se ocitnou v halách. Jsou klidné, nechají se pohladit, podrbat v peří, bereme je do rukou a lidi v domovech se diví, jak jsou krásné. Pak běží čas, některé umírají, některé přežívají a ty, které přežívají, ztrácí rozum, sílu a chuť k životu. Na každý podnět reagují šílenstvím, děsí se světla, zvuku, křičí, mlátí křídly a lidi v domovech říkají, že jsou chudinky a že je to strašné, co jim lidi dělají.  Občas nám záchrana vyjde i na pár dní předtím, než holky vytrhnou lidské ruce z jejich trápení jen, aby je naložily do transportu a odvezli k pozabíjení. To už bývají letargické, odevzdané a některé nepřežijí ani v novém domově nebo třeba jen pár dní. U některých to vím, už když je beru do náruče.

Po kliknutí na fotografii vstoupíte do galerie.

(dále…)

Ležíme na poli ve vzrostlém obilí. Čekáme na setmění. Prší. Jsme zmoklí a zablácení.  Před námi plot, za plotem několik hal, bílých a mlčenlivých. V těch halách desetitisíce ptáčat, které většina lidí vnímá jenom jako kdákající stroje na výrobu vajec.

Jakoby si ptáci neuměli zoufat, doufat ani toužit. Jakoby si neuměli užívat pohlazení a blízkost a štěstí. Jakoby jenom to lidské bylo o něčem a všechno ostatní jen k lidské potřebě a spotřebě.

Po kliknutí na fotografii vstoupíte do galerie.

Další zpráva z domova. Z jedné rodiny, která je teď, jak to říct, šťastnější o dvě slepičí holky. Děkujeme všem, kdo nám pomáhají.

Zpráva z domova (Anonym)

Probírám se fotkami a články a je mi smutno i veselo. Podle toho, co čtu nebo vidím… podle toho, jestli jsou zvířátka tam, kde žijí a umírají jen proto, aby přinášela zisk a vydělávala peníze nebo jsou zachráněna a přináší užitek úplně jiný, neměřitelný, nepočitatelný.. prostě tím, že jsou, že je můžeš pozorovat, jak objevují volnost, svobodu, poznávají jak svítí a hřeje sluníčko, jak voní a chutná čerstvá tráva, šťavnaté lístky, květy pampelišek a sedmikrásek.. jak se dá prohrábnout hlína, voňavé seno… Jsou zvídavé, inteligentní, krásné, začínají být šťastné, vesele se procházejí, popoběhnou, poposkočí a vykouzlí úsměv na tvé tváři. Byla jsem se teď podívat na holky, popřát jim dobrou noc a ony mi odpověděly ze spánku spokojeným klidným zavrkáním.
(dále…)

Už řadu let se věnuješ otevřeným záchranám. Můžeš vysvětlit, o co se jedná?

Chodím do objektů, kde jsou legálně mrzačené a likvidované životy zvířat a ilegálně je z nich odnáším do lepších časů a bezpečnějších domovů. Slepice, kachny, prasata, králíky, jehňata, lišky. Dělám to s odkrytou identitou, protože odmítám, že bych dělal něco špatného. Místo „Otevřené záchrany” jsem teď začal používat termín „Záchranná akce”. Základní důvody jsou dva. Chci více zdůraznit záchrany a máme kombinovaný tým. Tvář ukazuji já, Lukáš Krása a Petra Musilová, ostatní jsou pod maskou.

(dále…)

Nevím, co psát. Je to pořád stejný příběh a v něm pořád stejná bída.

Rozmačkané a ubité životy. Tečka.  Prach, smrad a peří. Tečka. Přijít, odejít. Tečka. Někoho vzít, někoho nechat. Tečka. Brečet a mlátit hlavou o volant. Tečka. Být šťastný za každé zvíře, které jsme ukradli z podsvětí. Tečka. Nepřestat dýchat. Tečka. Vrátit se. Tečka.

Po kliknutí na fotografii vstoupíte do galerie.

(dále…)

V této zprávě jsou dvě záchranné akce. V první jsme odnesli do bezpečí 7 a v druhé 17 slepic. Celkem tedy 24 ptáků, kteří teď žijí u laskavých lidí a nejsou už jen komoditou.

Vaječný průmysl je kreativní, a celkem i přizpůsobivý, pokud jde o to, dostat ze slepic maximální zisky. Inu, k čemu by jinak zvířata, rostliny, kamení, voda, vzduch, vlastně celý svět byl, že? Život, který se nepromění v prachy snad ani nestojí za žití, že? V tom je smysl všeho, kam až člověk dosáhne, že?

Po kliknutí na fotografii vstoupíte do galerie.

(dále…)

Před pár dny nám přišla smutná zpráva z jednoho domova.

…………..

Jmenovala se Ellenka. Dostala jméno, protože byla nejdrobnější z hejna, měla nejsvětlejší peří a držela se stranou slepic i lidí. Ostatní jsou si natolik podobné, že jim říkáme prostě holky.

(dále…)

V této zprávě jsou dvě záchranné akce. Odnesli jsme devět krůt od lidí, kteří si udělali byznys z toho, že kradou, mrzačí a likvidují životy ostatních zvířat.

Cestou z prvního domova mi přes cestu přeběhla mladá srna a za ní ještě druhá. Zastavil jsem, vypnul motor a díval se za nimi, jak běží přes pole k lesu. Nechal jsem slzy a zoufalství, ať mi zvlhčí a pomačkají oči.

Po kliknutí na fotografii vstoupíte do galerie.

(dále…)

Zastavuji v lese na kraji cesty. Několik lidí vystupuje s nezbytným vybavením a ztrácí se mezi stromy. Já a Petra jedeme zaparkovat. S ostatními se později potkáváme u objektu. Hlídky jsou na svých místech. Jdeme k velkým plechovým vratům. Všude je ticho a smrad.

Po kliknutí na fotografii vstoupíte do galerie.

(dále…)

Venku je mokro, chladno a pomalu se stmívá. Sedím u počítače, míchám kafe, pivo, slivovici a procházím se mezi svými přízraky. Fotky z investigací, které už mají circa 20 let a postupně ty bližší a bližší dnešnímu dni. Chlast, slzy, přízraky a muzika ze šedesátých, sedmdesátých let (Sealed With A Kiss, Eve Of Destruction, Happy Together, Be my baby, I will follow him, House of the Rising Sun, Lollipop, I got you babe, You can’t hurry love, You Don’t Own Me etc).

(dále…)

V této zprávě jsou celkem tři záchranné akce s celkovým počtem 67 zachráněných zvířat. V první akci jich bylo 26, ve druhé 23 a ve třetí 18.

Neptali jsme se obchodníků, politiků ani spotřebitelů. Nedělali jsme si průzkum veřejného mínění. Proč bychom měli?

Po kliknutí na fotografii vstoupíte do galerie.

(dále…)

Jmenuji se Petra Musilová a už nějaký čas se spolu s Michalem Kolesárem, Lukášem Krásou a dalšími lidmi v maskách dostávám do různě velkých a různě zabezpečených velkokapacitních „chovů”, odkud odnášíme zvířata a vozíme je do bezpečných domovů. Hlavním důvodem k odhalení mé identity byla potřeba otevřeně mluvit o záchranných akcích, o tom, co jsem zažila za zdmi, kam nikoho nepouštějí a taky veřejná podpora těchto akcí. Stavím se tím za všechna zvířata, která jsme odnesli do bezpečí i za ta, která tam zůstala a zemřela, nebo byla zabita. Stavím se také za zvířata v laboratořích, množírnách, zoologických zahradách, cirkusech, zverimexech, bio a eko chovech, za lovenou zvěř a všechna ostatní, která jsou mrzačena, týrána a zabíjena v rukou člověka. Stavím se za ně svým vlastním jménem a osobou, ať už to pro mě má jakékoli důsledky. Moje budoucnost mi není vzácnější než ta jejich.

(dále…)

Někdy nám přijdou z domovů smutné zprávy. Stejně jako dnes.

Moc ani nevím, co k tomu napsat. Mezi zvířaty si nevybíráme. Bereme ty, které nám přijdou pod ruku. Stejně jako tahle krůta, která ke mě udělala první krok a tak jsem ji vzal do náruče a šel.

Někdy vezmeme zvířata, která žijí dlouhý a spokojený život. Někdy taková, která mají třeba jen pár dní.

Jen pár dní, ve kterých poznají i laskavou lidskou dlaň místo té, která je živí jen jako žrádlo a obchodní artikl.

(MK)

(dále…)

Zase a více než potisící otevírám klece v šíleném domě. Dávám slepicím křídla k tělu, abych je mohl vytáhnout ven. Některé zůstávají klidné, některé se děsí a já se jim nedivím. Narodily se v líhni, volaly mámu a ona nikde. Jen lidské ruce, které je třídily. Některé na smrt, některé do přepravek a špatných zítřků.

Po kliknutí na fotografii vstoupíte do galerie.

(dále…)