Záchranná akce LXI (prosinec 2020)
Jedním z důležitých okamžiků mého života bylo, když jsem viděl malá selata, jak si hrají na louce. Běhala, kličkovala, skákala a bylo v nich tolik radosti a bezstarostného dětství, že jsem jenom stál a usmíval se.
V té době jsem znal malé vesnické chlévy a v nich pochrochtávající prasata, zabíjačkové veselí, kdy se sešla celá rodina u slivovice a smrti. Znal jsem i velké prasečáky s pokašlávajícími prasaty, porodny prasnic a mrtvá selátka obsypaná mouchami. Také už jsem slyšel prasečí pláč a křik na jatkách.
A teď tu stojím s několika dalšími lidmi v jasné, studené noci a před námi plot a za plotem řada budov a v budovách produkce vepřového.
Jdeme dovnitř, bereme jedno, druhé, třetí sele, balíme je do ručníků a odcházíme. Aspoň pro tyhle tři máme lepší svět.