free love, free fight
Zachránili jsme 8 slepic. Nezemřou v kleci ani na jatkách. Odvezli jsme je do nových domovů. K laskavým lidem, kteří je pohladí a nepodříznou. K lidem, kteří je nechají běhat v trávě, hrabat se a popelit v prachu, hřát se na slunci a vířit máváním křídel sníh.
Estuvimos aquí hace tres semanas. El cobertizo en el que estuvimos la última vez estaba vacío. No pudimos entrar al siguiente. Al principio hubo problemas con la apertura, luego nos retiramos debido a la visita de un guardia, lo intentamos de nuevo cuando se fue a hacer sus rondas. Hemos vuelto hoy, pero sólo estamos unxs pocxs de nosotrxs.
Vlhká, špinavá podestýlka a smrad, který leží kolem celého areálu. Ptáci křičí a jsou stejně špinaví a stejně smrdí jako jejich životní prostor. Slyším Lukáše, jak říká, že je to hnus. Vytahuji foťák, abych udělal pár fotek a dívám se po té obrovské hale. Je tak narvaná neštěstím. Tolik zvířat má jenom tohle a pak jatka. A my máme domov jen pro dvě z nich.
Mrtvá kachna, támhle další, támhle jedna leží na zádech a ztěžka dýchá, kousek od ní další.
Lukáš otevírá tašku, já chytám kachny a dávám je dovnitř. Zavíráme, odcházíme, vrátíme se.
Mor a choleru na vás, kteří tohle živíte. A abych nezapomněl, šťastné a veselé.
V dubnu 2017 jsem vystoupil na veganfestu v Brně a nyní jsem se rozhodl uveřejnit psanou formu z téhle “přednášky”. Celému projevu původně předcházelo video, a jelikož v části textu reaguji na jeho obsah, zde se na něj můžete podívat.
Zpravodaj ohz z dubna 2004. Smrt v popelnici, rešerže tzv. brojlerových kuřat, přednáška “Mléko je vražda” z prvního ročníku Vegetariánského dne, něco o křesťanství, něco o prasatech, něco o Covance apod. V tomto Zpravodaji jsme také oznámili ukončení propagace vegetariántsví, kdy jsem řekl, že ohz bude buď se mnou bez propagace vegetariánství nebo bude propagovat vegetariánství, ale já končím.
Králičí máma rodí ročně až 8x. Nechce, ale musí. Počet narozených králíčků je 7-10. Po 78-82 dnech je prohlásí za „jatečně zralé” a povraždí.
Z jednoho takového místa jsme vzali jednu mámu a 10 jejich dětí. Odvezli jsme je do bezpečí. K lidem, kteří je nezabijí.
Děkujeme těm, kdo poskytli domovy.
Zachránili jsme 25 slepic. Nezemřou v kleci ani na jatkách. Odvezli jsme je na překládací místo a z něj do nových domovů.
Déšť a bláto. Vysadil jsem Lukáše a našeho anonymního přítele kousek u drůbežárny a jel zaparkovat asi tři kilometry na vhodné místo. Potom jsem šel za nimi.
Anonymní přítel zůstal na hlídce a my jsme šli pro slepice. Co mám napsat? Je to pořád stejné.
Byli jsme tady před třemi týdny. Hala, do které jsme se tehdy dostali, byla prázdná. Do další se nám nepodařilo proniknout. Nejdříve problémy s otevřením, potom jsme se stahovali kvůli návštěvě, kterou měl hlídač a potom ještě jednou, když šel na obchůzku. Dnes jsme zpátky, ale je nás málo.
Zpravodaj ohz ze září 2004. O Mášence, selátku, které po pár dnech na svobodě podlehlo nemoci. O tom, jak vypadaly velikonoční svátky slepic v ZD Drahanovice. O ekologické farmě v Žítkové a zvířatech, které se nám podařilo z toho hnusu zachránit.
Impérium se rozhodlo natočit pokračování svého epického propadáku „Akce Fénix”. Žánrově stále nevybočuje z hranic sci-fi, komediální prvky střídají tragické v rychlém zmateném střihu a režisér je zřejmě zfetovaný.
Pro umocnění atmosféry a zdůraznění nebezpečnosti hlavních aktérů, jsem byl přidán i já. Pravděpodobně jako jeden z temné strany, jehož dotek proklíná.
Kamarádka říkala, že má malý byt s velkou terasou a že by chtěla jako spolubydlící kachnu nebo kuře. Tak jsme se pro jedno kuře vypravili.
Zpravodaj ohz z ledna 2005. Konfrontace na kožešinové farmě ve Vítějevsi, koně v lesním průmyslu, něco málo o médiích, investigace z velkovýkrmny prasat, oslice Kristýnka a další.
Je to už možná patnáct, možná sedmnáct, možná přes dvacet let, od mé první sabotáže. Šli jsme na rešerši do objektu s tzv. brojlerovými kuřaty. Dostali jsme se dovnitř a hala byla prázdná. Kolega se otočil a odcházel pryč. Já jsem stál, myslel na všechna ptáčata, která tady žila a zemřela a na ta, která přežila jen pro transport a jatka. (dále…)
Dlouhé roky jsem si myslela, že slepice jsou pitomý a smrdí. V roce 2012 jsme se rozhodli dát domov deseti slepicím, které by jinak skončily na jatkách. Od té doby se jich u nás vystřídalo skoro dvacet, protože tyhle vyšlechtěné stroje na vejce nemají pohříchu dlouhý život. A změnily od základu můj pohled na tyhle krásné ptáky. Ano, čtete správně, slepice je krásný, obdivuhodný, chytrý a voňavý pták. Kdo říká, že jsou hloupé, nevěnoval jim dostatek času a pozornosti, kromě toho v podmínkách velkochovu by dokonale zblbnul a zdegeneroval i pán tvorstva. Kdo říká, že slepice smrdí, špatně se o ně stará. Ony totiž žijí rády v čistotě, spí na voňavém seně v uklizených kurnících. Pokud nemohou žít svobodně, tak jim alespoň tohle dopřejte. Lásku, péči, dobré a zdravé jídlo a čistotu. Když slepičce zaboříte tvář do peří na krku, musíte cítit voňavé teplo.
.jpg "rescuexxxvi")
