Jak se mají zachráněné kachny II (Katka)

Dostali jsme zprávu o kachnách zachráněných v prosinci 2017 (zde). Díky za domov.

Jak se mají zachráněné kachny II (Katka)

První déšť, první sníh a vítr. Vše je pro ně nové a to je jim teprve pár měsíců, jsou to vlastně ještě děti, i přes to by je zanedlouho čekala smrt. Řeč je o dvou zachráněných kachňatech, která měla naštěstí a prožijí svůj život v bezpečí našeho domova, obklopena ostatními. Jen těžko lze uvěřit tomu kolik zvířat, nevinných bytostí, tyto pocity svobody, radosti a lásky nikdy nezažije. Celé dny přemýšlím nad tím, jak je vlastně možné, že se něco tak nespravedlivého a strašného stalo běžnou záležitostí, kdy bezcitní lidé bezdůvodně berou životy jiným pro vlastní užitek. Na to člověk nemá právo, protože nikdy nejde říct, že nějaký život má přednost před jiným, každý je jedinečný a unikátní.

Už jako dítě jsem zbožňovala kachny a vždycky jsem si přála o nějakou se starat. Po letech žití v nevědomosti, jsem si uvědomila, že nemohu některé milovat a jiné využívat a došlo mi, že musím nějak, alespoň v malé míře přispět a pomoci jak to jen půjde. Proto se náš dům rychle zaplnil těmi, kteří potřebovali pomoc.

Dneska jsou u nás kachňata necelé dva týdny, ze začátku to byly spíš dvě hromádky neštěstí, ale dnes je vše jinak. Seznámení se zbytkem našeho kachního hejna proběhlo celkem bez problémů a stala se z nich parta. Ujal se jich náš kačer, který jim dělá doprovod po zahradě. Učí je jak si shánět potravu na zahradě, jak se starat o peří, povídají si mezi sebou a nejraději mají nádobu s vodou, kde se koupou. Ohrádku s jezírkem jsme raději nechali zatím zavřenou, dokud jim nenaroste „dospělé” peří. Voda jim tam musela děsně chybět. V noci chodí do teplé místnosti, dokud si úplně nezvyknou na zimu. Bylo vidět, že si kachňata ráda odpočinula, v klidu ve tmě, protože tam v tom koncentráku předtím jim pořád svítí světlo. Teď se bez obav pohybují na zahradě, učí se používat nohy a křídla tak jako správná kachna. Tím, čím si kachňata prošla, na nich muselo beze sporu zanechat stopy, drží se pořád spolu a jsou navždy nerozlučná dvojka.

Dokázala bych je z okna pozorovat celé dny, jsou to úžasná stvoření, mají rádi společnost lidí, kosáků, vrabců a dalších, které to k nám přiláká. Pokud někdo prohlásí, že kachna je jenom kachna, tak je to hlupák, protože nikdy nepoznal jaký vlastně ve skutečnosti jsou. Jsem moc ráda, že můžou být s námi, a že je nečeká nic zlého. Vždycky myslím na ty ostatní, to kde jsou a co se s nimi děje, cítím tu tíhu beznaděje, jak na mě padá, ale díky všem těm dušičkám kolem cítím útěchu a smysl pokračovat dál.

Děkuji zachráncům, díky kterým je dnes máme v bezpečí doma.

Katka

This entry was posted on Pondělí, Leden 8th, 2018 at 5.49 and is filed under od mých blízkých. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Responses are currently closed, but you can trackback from your own site.

Comments are closed.