free love, free fight
Jako malý kluk jsem jezdíval hodně na zabíjačky. Měl jsem tenkrát oči v jiném vesmíru než dnes. Zabíjačka byla radost. Rodinná oslava. Tetičky, strejdové, sestřenky a bratránci, babička s dědánkem. Hlasité vítání, smíchu až nad vrata, slivovice a děcka, běžte se podívat na prasátko.
Každým rokem v období od konce září do konce listopadu jsou v kostelech jako obětiny mrtví jeleni, zajíci, bažanti i jiná zvěř a nad nimi v posvátné úctě stojí lidé, jejichž zábavou i posláním je pronásledování a zabíjení zvěře (a k tomu účelu i starostlivost o ně). Tomuto pronásledování a zabíjení žehná kněz, čte se z bible, pokleká se, modlí, troubí na lesní rohy a cítí se slavnostně. Je mše svatého Huberta.
Slunce je za obzorem, nebe hvězdnaté, vzduch páchne po hnoji a močůvce, v chlévě se narodilo telátko. Oči má černé, tak do hloubky, že nelze dna dohlédnout. Dýchá ztěžka. Chraplavě. Nebyl to lehký porod.
Když kuřátka, kterým lidé změnili život z ptáků na nosnice, roztřídí v líhních na vhodné a na zbytečné, tak zbytečné zabijí a vhodné pošlou zvyknout si na klece.
Kdysi jsem jedné dívce, která mi povídala, že jí jenom maso z biochovů, protože velkochovy jsou hrozné a ona s nimi nechce mít nic společného, řekl, že kdybych byl v cele smrti, byl bych rád kdyby byla polstrovaná, s kabelovou televizí a každý večer s připuštěním. Je to lepší, než kdyby mi po obličeji běhali krysy, ležet ve špíně a o hladu a dostávat přes držku od zatrpklého dozorce. Je to milionkrát lepší, ale účel a smysl je stejný.
Osud koní v rámci zařazení do lidské kultury začal zřejmě jejich pojídáním („…masová a marnotratná metoda se zakládala na shazování stád z útesů, o čemž svědčí hromady kostí na úpatí.” (1)), zpracováním kůže a žíně, pokračoval jako pracovní a válečný stroj přes dopravní prostředek až k zábavnímu průmyslu, tedy k cirkusům, a sportovnímu využití. V tomto textu se budu zabývat zneužíváním koní pro práci v lese na území ČR. Protože i když takto využívaných koní je stále méně, stále tu jsou a neměly by být.
Tohle byla neplánována záchrana. Společně s přáteli z Rakouska jsme se jeli podívat na krůtí farmu na jižní Moravě. Procházeli jsme objektem, já jsem fotil a nakonec jsme se dohodli, že vezmeme alespoň jednu krůtu a přestěhujeme ji do Rakouska. Měla nádherné oči a příšerně smrděla.
Jaké je hnutí na ochranu zvířat v ČR?
Z velké části uzavřelo kompromisy a spolupracuje s obhajobou zneužívání zvířat a zdůvodňuje to strategií. Je zkrocené a welfare. Plné frází. Zaměřené více na popularitu a méně na obsah.
Pokud se týká přímých akcí, nejvíce se toho děje v oblasti nošení triček ALF a řečnění na koncertech a internetových diskuzích.
Taky se Vás ve škole ptala učitelka, co dává kráva a vy jste říkali, že maso, mléko, kůži? Veliká lež. Kráva nedává nic. Všechno se jí bere. A učitelka je hloupá.
16 slepic zachráněných z drůbežárny v ČR. Slepice byly převezeny do nového, bezpečného domova. (dále…)
Držení slepic v klecových zařízeních (jednopodlažní, dvoupodlažní, kaskádové, polokaskádové, klecové baterie ve 3-5 podlažích) se ve světě rozmohly v průběhu padesátých let. Tzv. konvenční klecové systémy jsou nejrozšířenějším způsobem držení slepic kvůli produkci konzumních vajec.
V březnu 2008 jsem se společně s jednou českou, jednou rakouskou aktivistkou a dvěma rakouskými aktivisty zúčastnil několika šetření na farmách v Rakousku. Jedno z míst, kde jsem fotil a natáčel byla dvoupatrová budova, kde v každém patře byly dvě haly plné kuřat a vedle byla ještě jedna budova, kde byla kuřata jen v jednom patře.
Autonomní ochránci zvířat osvobodili o víkendu (duben 2008) 13 nosnic ze zvířecích koncentračních táborů v dolno- hornorakouském pohraničí v rámci akce „Dedicated to Michal“, věnováno Michalovi.
Přestože jsou doklady o umělých líhních již ve staré Číně i Egyptu, jejich širší rozmach začal až se zavedením elektřiny.
