Zabíjačka (duben 2009)
Jako malý kluk jsem jezdíval hodně na zabíjačky. Měl jsem tenkrát oči v jiném vesmíru než dnes. Zabíjačka byla radost. Rodinná oslava. Tetičky, strejdové, sestřenky a bratránci, babička s dědánkem. Hlasité vítání, smíchu až nad vrata, slivovice a děcka, běžte se podívat na prasátko.
Prasátko chrochtalo, v klidu a zvědavě chodilo po dvorku. Šťastné, že se na chvíli dostalo ze svého malého, tmavého chlívku.
Vím, že to asi bude znít trochu hloupě, ale dnes, když jedu někam na zabíjačku, tak jedním z mých důvodů je, aby tam byl aspoň někdo, kdo nebude mít radost, až bude umírat a mrtvé tělo budou porcovat.
Tahle zabíjačka byla malá. První veřejná chovatelská zabíjačka v Moravské Bránici. Moc lidí nepřišlo a ti, co přišli, tak se znali. Byl jsem cizí pán s kamerou a foťákem a cizí slečnou.
Jeden z pořadatelů se přišel zeptat, jestli nejsme nějací ochránci zvířat. Neměl jsem chuť na inkognito a tak jsem řekl, že jsme a jestli s tím mají nějaký problém. Řekl, že se bojí zneužití a že si nepřejí žádné focení ani natáčení. Že na to mají svoje lidi. Pokrčil jsem rameny.
Když zabíjačka začala, vytáhl jsem fotoaparát a začal fotit. Jak se rozhlíží v kleci a jak je z klece táhnou ven a ono nechce, vzpírá se a křičí. Jak padá pod jateční pistolí a pak na ně poklekají rozesmátí lidé (haha, ono se to škube). Jak nůž praseti projíždí hrdlem a řezník mu ránu ještě zvětší vyříznutím kusu masa a pak ji drží rozevřenou, aby krev rychleji vytékala. Jak si děti fotí všechno na památku.
Už zase nevím kudy a kam…
Po kliknutí na obrázek vstoupíte do fotogalerie.
