Narození

Slunce je za obzorem, nebe hvězdnaté, vzduch páchne po hnoji a močůvce, v chlévě se narodilo telátko. Oči má černé, tak do hloubky, že nelze dna dohlédnout. Dýchá ztěžka. Chraplavě. Nebyl to lehký porod.

Krávy se mohou dožít i 20-21 let. Tahle máma má čtyři roky, druhé telátko, ale už končí. Bolavé klouby a hřbet, zánět mléčné žlázy. Telátku se zastavil dech. Muž v montérkách, žena s šátkem schovávajícím vlasy, oba v gumových holínkách, zvedají telátko za zadní nohy, drží je hlavou dolů a houpají s tělem bezvládným, aby uvolnili dýchací cesty. Pomohlo to. Žena bere kýbl se studenou vodou a vylévá ji na telátko.

Máma leží na betonu s trochou slámy, unavená, telátko ji nezajímá. Měla by vstát, začít je olizovat, jemně postrkovat hlavou, pobízet ke zvednutí a dávat vemeno k prvnímu napití, ale nechce. Žena bere lopatu a silně ji udeří přes vyhřezlou dělohu. Kráva zabučí a snaží se vstát, ale ani bolest ji nedokáže postavit na nohy. Kolem nohy jí omotají řetěz a traktorem vytáhnou ven k hromadě hnoje. Tam ji nechají. Bude umírat a dívat se na hvězdy. Jediný způsob jak uniknout řeznickému noži je zemřít dříve než se zařízne.

Do pravého ucha zavěsí telátku kovovou a do levého plastovou, žlutě zbarvenou známku s kódem ČR, identifikačním číslem a logem ČMSCH a.s. (Českomoravského svazu chovatelů). Už není telátko, udělali z telátka stroj na mléko. CZ 953189134.

Po kliknutí na fotografii vstoupíš do galerie.

 

This entry was posted on Pátek, Duben 3rd, 2009 at 10.36 and is filed under empatie, eseje. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Responses are currently closed, but you can trackback from your own site.

Comments are closed.