Záchranná akce LXVI (Listopad 2021)

Je sychravo a málo hvězd. Jdeme přes louku k objektu. Blízko je silnice. Dáváme si pozor a když se objeví auto, zalehneme a čekáme až zmizí.

U objektu rozmístíme hlídky, jdeme si jej projít a najít nějaký způsob, jak se dostat dovnitř. Když odcházíme, máme v přepravce jeden velký a deset malých bílých kožíšků.

Po kliknutí na obrázek vstoupíš do galerie.

Dívám se na Lukáše, Péťu, našeho anonymního kolegu pana X a naši anonymní kolegyni paní Y, jak se loučí s králíčky předtím, než se rozdělíme. Je to chvíle, kterou mám hodně rád. Dívat se po záchraně na těch pár lidí, jak si hladí a mazlí zvířata, která zachránili ze sraček živočišné výroby.

Do domova jedeme sami s Péťou. Je nám fajn. Nový domov známe a víme, že králíčci tam budou mazlíčci a prdelky a srdíčka a tak.

Vím, že hodně lidí řekne, že je to jen jedenáct králíčků a kolik jich v tom zbývá. Vidím to a bolí mě to, ale stejně… Pro těch jedenáct je to všechno. Je to jejich život. Máma už nebude rodit masné produkty na běžícím pásu v drátěné kleci  a těch deset malých neskončí na jatkách.

Díky všem, kdo nás podporují. Dobrým slovem, sdílením našich příběhů i jakkoli jinak.

This entry was posted on Úterý, Listopad 30th, 2021 at 12.39 and is filed under otevřená záchrana. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Responses are currently closed, but you can trackback from your own site.

Comments are closed.