free love, free fight
Zvířata jsou vždy umístěna u lidí, které osobně zná a důvěřuje jim někdo ze zachraňujících nebo u lidí, které osobně zná a důvěřuje jim někdo z lidí, které osobně zná a důvěřuje jim někdo ze zachraňujících. (Jedinou výjimkou je šest lišek, které byly rozvezeny do lesů v různých částech ČR a zde vypuštěny na svobodu.)
Kritérium pro umístění je jednoduché. V místě umístění musí být v lepších podmínkách než v místech, odkud jsou odnesena, a zůstávají na dožití, které nesmí být úmyslně způsobeno člověkem.
Zachránili jsme 8 slepic. Nezemřou v kleci ani na jatkách. Odvezli jsme je do nových domovů. K laskavým lidem, kteří je pohladí a nepodříznou. K lidem, kteří je nechají běhat v trávě, hrabat se a popelit v prachu, hřát se na slunci a vířit máváním křídel sníh.
Vlhká, špinavá podestýlka a smrad, který leží kolem celého areálu. Ptáci křičí a jsou stejně špinaví a stejně smrdí jako jejich životní prostor. Slyším Lukáše, jak říká, že je to hnus. Vytahuji foťák, abych udělal pár fotek a dívám se po té obrovské hale. Je tak narvaná neštěstím. Tolik zvířat má jenom tohle a pak jatka. A my máme domov jen pro dvě z nich.
Mrtvá kachna, támhle další, támhle jedna leží na zádech a ztěžka dýchá, kousek od ní další.
Lukáš otevírá tašku, já chytám kachny a dávám je dovnitř. Zavíráme, odcházíme, vrátíme se.
Mor a choleru na vás, kteří tohle živíte. A abych nezapomněl, šťastné a veselé.
Králičí máma rodí ročně až 8x. Nechce, ale musí. Počet narozených králíčků je 7-10. Po 78-82 dnech je prohlásí za „jatečně zralé” a povraždí.
Z jednoho takového místa jsme vzali jednu mámu a 10 jejich dětí. Odvezli jsme je do bezpečí. K lidem, kteří je nezabijí.
Děkujeme těm, kdo poskytli domovy.
Zachránili jsme 25 slepic. Nezemřou v kleci ani na jatkách. Odvezli jsme je na překládací místo a z něj do nových domovů.
Déšť a bláto. Vysadil jsem Lukáše a našeho anonymního přítele kousek u drůbežárny a jel zaparkovat asi tři kilometry na vhodné místo. Potom jsem šel za nimi.
Anonymní přítel zůstal na hlídce a my jsme šli pro slepice. Co mám napsat? Je to pořád stejné.
Byli jsme tady před třemi týdny. Hala, do které jsme se tehdy dostali, byla prázdná. Do další se nám nepodařilo proniknout. Nejdříve problémy s otevřením, potom jsme se stahovali kvůli návštěvě, kterou měl hlídač a potom ještě jednou, když šel na obchůzku. Dnes jsme zpátky, ale je nás málo.
Kamarádka říkala, že má malý byt s velkou terasou a že by chtěla jako spolubydlící kachnu nebo kuře. Tak jsme se pro jedno kuře vypravili.
Byla jasná noc.Pomalu jsme šli vysokou mokrou trávou k areálu, kde bylo dvanáct hal a v nich desítky tisíc zavřených ptáků.
Na Velikonoce jsme se vypravili pro pár oškubaných holek. Anonymní kamarádka zalehla do trávy na dohled od vrátnice drůbežárny a hlídala hlídače. S Lukášem jsem šli do areálu. Před jednou halou leželo několik mrtvých slepic. Lukáš zůstal venku před halou a já šel dovnitř. Ticho a prázdno. Zřejmě je před svátky odvezli na jatka. Minuli jsme se o dva, možná tři dny.
Je nám zima, jsme unavení a prší. Nemůžeme chytit spojení s jednou hlídkou. Ve vysílačce slyšíme jenom chrčení. Skoro půl hodiny ztrácíme řešením situace.
Když je všechno v pořádku a slyšíme všechny hlídky, jdeme s Lukášem Krásou přes plot a k potom k jedné z hal. Jdeme klidně a rychle.
Jmenuju se Lukáš Krása a přecházím k otevřeným záchranám. V následujícím textu Vám stručně popíšu své důvody a průběh akce.
Chladná noc, déšť a vzdálené hřmění. Sedíme u plotu promoklí na kost a čekáme, až se nám zahlásí hlídka.
Čisto. Můžeme jít.
Tenhle objekt známe. Záchrana by měla být hotová za pár minut.
Bereme čtyři slepice a odcházíme pryč. Čtyři slepice, kterým jsme za pár minut změnili svět. (dále…)
Část záchranného týmu vysazujeme z auta v blízkosti objektu. S taškami a nářadím odcházejí do tmy.
S kamarádkou jedu zaparkovat asi tři kilometry. Potom se pomalu vracíme k místu, kde na nás čekají ostatní. Dva lidé na noční procházce, ruku v ruce jako milenecký pár, jsou méně nápadní než čtyři nebo pět.
Hlídky jdou na svá místa, a když se ohlásí, přelézáme plot.
Několik hal, vrátnice a před ní stará škodovka. Několik hal a v nich 180 000 kuřic. Tolik zmrzačeného života.
Noc je tmavá a chladná. Hlídka nám hlásí zelenou. Jdeme podél plotu. Pomalu a tiše.
Jedné mrazivé noci jsme přelezli zeď jednoho z mnoha koncentračních táborů. Jeho součástí jsou jatka a několik hal se zvířaty. Pár kroků, trochu času u dveří a jsme v jedné z hal. Smrad, špinaví ptáci se zastřiženými křídly, živí mezi mrtvými a mrtví mezi živými. Smutek, vztek a zoufalství. Čtyři z nich bereme s sebou, ostatní zůstávají. Čtyři z nich jsou v bezpečí, budou běhat v trávě, užívat si čistý vzduch a nikdo jim nepodřízne krk.
Čtyřem jsme zachránili život, ostatní zůstávají.
Zachránili jsme 8 slepic. Nezemřou v kleci ani na jatkách. Odvezli jsme je na překládací místo a z něj do nových domovů.
Teď mohou roztáhnout křídla a běžet. Mají slunce místo umělého osvětlení. Čerstvý vzduch místo ventilátorů. Slabší mohou uniknout před silnějšími.
Pošlete to dál.
.jpg "rescuexxxvi")
