free love, free fight
Zvířata jsou vždy umístěna u lidí, které osobně zná a důvěřuje jim někdo ze zachraňujících nebo u lidí, které osobně zná a důvěřuje jim někdo z lidí, které osobně zná a důvěřuje jim někdo ze zachraňujících. (Jedinou výjimkou je šest lišek, které byly rozvezeny do lesů v různých částech ČR a zde vypuštěny na svobodu.)
Kritérium pro umístění je jednoduché. V místě umístění musí být v lepších podmínkách než v místech, odkud jsou odnesena, a zůstávají na dožití, které nesmí být úmyslně způsobeno člověkem.
Zastavuji v lese na kraji cesty. Několik lidí vystupuje s nezbytným vybavením a ztrácí se mezi stromy. Já a Petra jedeme zaparkovat. S ostatními se později potkáváme u objektu. Hlídky jsou na svých místech. Jdeme k velkým plechovým vratům. Všude je ticho a smrad.
Po kliknutí na fotografii vstoupíte do galerie.
V této zprávě jsou celkem tři záchranné akce s celkovým počtem 67 zachráněných zvířat. V první akci jich bylo 26, ve druhé 23 a ve třetí 18.
Neptali jsme se obchodníků, politiků ani spotřebitelů. Nedělali jsme si průzkum veřejného mínění. Proč bychom měli?
Po kliknutí na fotografii vstoupíte do galerie.
Zase a více než potisící otevírám klece v šíleném domě. Dávám slepicím křídla k tělu, abych je mohl vytáhnout ven. Některé zůstávají klidné, některé se děsí a já se jim nedivím. Narodily se v líhni, volaly mámu a ona nikde. Jen lidské ruce, které je třídily. Některé na smrt, některé do přepravek a špatných zítřků.
Po kliknutí na fotografii vstoupíte do galerie.
Vlezli jsme do haly, kde se ve tmě a v klecích, rodili další a další králíci, jen aby rostli do jatečné váhy. Z jedné té klece jsme vzali králičí mámu a deset malých, bílých chomáčku s nožičkama. Požádal jsem jednu z našich záchranářských partnerek, která si říká “Ptáče”, aby napsala pár vět o tom, co viděla a jak to viděla. (MK)
Po kliknutí na fotografii vstoupíte do galerie.
Řidič zastavuje za krajem lesa. Vystupujeme, bereme si věci, řidič odjíždí a my jdeme pomalu k objektu. Držíme se ve stínu lesa, je ticho, klid a čím blíže jsme u objektu, tím větší cítíme smrad. Ten smrad znamená, že tam jsou zvířata. Smutné poznávací znamení.
Click on the photo and come to the photogallery.
Lukáš mi pomáhá vytáhnout se do okna. Je malé se starým rámem a vyčnívajícími hřebíky. Asi dva metry nebo trochu více pode mnou vidím kuřice. Spouštím se k nim, chvíli stojím a dívám se kolem sebe. Vidím živé, jak pípají, běhají a polehávají. Vidím mrtvé v různém stavu rozkladu. Stejný obraz jako tolikrát předtím.
Do tohohle objektu se chystáme už dlouho. Tentokrát to konečně klaplo. Jedná se o tzv. halový chov na podestýlce. My tomu říkáme koberec. To proto, že když slepice vyrostou, nevidíte žádnou podlahu, jen jednu slepici namačkanou vedle druhé, prostě koberec.
Jedeme nočním lesem do nového domova. Tři kachny si povídají vzadu a jedna ztěžka dýchá a odpočívá na klíně mé kolegyně. Zobák pokládá do plastového víčka s vodou, trochu pije a pak si položí kolegyni hlavu do dlaně a usíná.
To peklo projektované z byznysu a lhostejnosti, ten dlouhý bílý dům s plechovými vraty, který jsme s Lukášem a našimi blízkými otevřeli, má o další čtyři obyvatele méně.
V této zprávě je šest akcí a celkem 109 zachráněných zvířat.
V této zprávě jsou tři záchrany. V jedné jsme vzali 20, ve druhé 5 a ve třetí 18 slepic. Ve dvou akcích jsme měli novou záchranářku. Požádal jsem ji, aby napsala pár vět. (MK)
Zachránili jsme 48 slepic z bídy, křiku a čekání na smrt. Z místa, z nějž profituje obchodník, chrání je politik a živí spotřebitel. Nikoho z nich jsme se neptali. Proč bychom měli? Přelezli jsme plot, otevřeli vrata a odvezli slepice pryč..
Jsou teď v nových domovech u lidí, kteří jim udělají lepší svět. Mohou roztáhnout křídla a běžet. Mají slunce místo umělého osvětlení. Čerstvý vzduch místo ventilátorů. Slabší mohou uniknout před silnějšími.
Není normální, že jsou v takových podmínkách a za takovým účelem vězněná zvířata. Že je v tom nenecháme, normální je.
Tuhle záchranu jsme museli rozdělit do dvou akcí.
Holky z Institutu úzkosti sehnaly domov pro dvacet slepic. Tak jsme pro ně šli.. Když jsem bral jedenáctou slepici z etáže, zahlásila hlídka, že strážný vyrazil na obchůzku. Vzali jsme ještě dvanáctou, zamkli za sebou plechové dveře haly a přelezli plot na pole, kde jsme schovaní čekali až strážný přejde.
Byli jsme tady před pár dny. Viděli jsme zmrda v montérkách, jak řve na prasnice a viděli jsme toho samého zmrda, jak háže kvičící sele kamarádovi do kufru auta a ten s ním rychle jede pryč. Viděli jsme prasničky čekající na první porod i prasnice ležící v kleci a kolem nich pobíhající selata. Viděli jsme mrtvého běhounka, kterého okusovali jiní běhounci, a pak jsme uviděli, že není mrtvý, protože zvedl hlavu a podíval se na ně.
Zachránili jsme 4 slepice. Nezemřou v kleci ani na jatkách. Odvezli jsme je k laskavým lidem do nových domovů . Teď mohou roztáhnout křídla a běžet. Mají slunce místo umělého osvětlení. Čerstvý vzduch místo ventilátorů. Slabší mohou uniknout před silnějšími.
Obrovský zápach tohoto místa cítíme dlouho předtím než k němu dojdeme. Protahujeme se dírou v plotě a jdeme k nejbližší hale. Když otevřeme plechová vrata, smrad a těžký vzduch nás skoro až praští do tváře.
Vcházíme dovnitř a propadáme se něčím a kloužeme po něčem, co má být podestýlka, ale je to jen vrstva výkalů a slámy, které jsou jediným životním prostorem vodních ptáků.
Zachránili jsme 12 slepic. Nezemřou v kleci ani na jatkách. Odvezli jsme je k laskavým lidem do nových domovů . Teď mohou roztáhnout křídla a běžet. Mají slunce místo umělého osvětlení. Čerstvý vzduch místo ventilátorů. Slabší mohou uniknout před silnějšími.
