free love, free fight
Kontaktoval mě člověk, jehož rodina má v zajetí ovce a narozená jehňata se rozhodli zčásti prodat na rožeň a z části pozabíjet sami. Prosil je, ať to nedělají. Zbytečně. Šest jich mělo zemřít, osud jednoho byl nejistý.
Rozhodl se tedy, že jehňata zachráni proti vůli své rodiny. Napsal mi a požádal o pomoc.
A tak jsme jedné noci vzali z čekárny na smrt sedm jehňat a odvezli je do nových domovů.
Čenda, Venda, Ledňáček. Tři beránci, za nimiž jsme s přítelem Čuňákem od května do konce října roku 2006 jezdili 1–2 x měsíčně. Natáčeli jsme je, jak si rostou, hrají, objevují svůj omezený prostor. Jednoho dne přestali být jehňaty, staly se jehněčím.
13 slepic zachráněných ze zbytečného trápení a násilného zabití. Byly převezeny do nového, bezpečného domova, kde budou v trávě, na slunci a čerstvém vzduchu. Budou moci roztáhnout křídla a běžet a slabší budou mít možnost uniknout silnějším. Pošlete to dál.
Lidská fantazie jakoby snad ani neměla dno. Co všechno dokázal člověk vymyslet a praktikovat, když jde o to, způsobit někomu bolest. Drtí, mačká, trhá, řeže, pálí, dusí, topí, vaří, vráží na kůl, přibíjí na kříž. Co všechno dokáže použít, když chce trestat. Dřevo, vodu, železo, oheň, zvířata. Tento text je o zvířatech v mučírnách a na popravištích.
V prosinci 2010 jsem přednášel v Madridu. Při té příležitosti jsem se byl podívat na dvou kožešinových farmách. Jedna byla prázdná, pravděpodobně přerušila nebo ukončila svou teroristickou živnost. Na druhé jsem udělal pár fotek. Myslím, že po fotografické stránce nejsou dobré, ale dokumentární hodnota zůstává.
Říká se, že člověk si zvykne na všechno. Že každá hrůza je časem a zvykem méně hrozná a méně bolestivá. Mě ale celý ten zasraný showbyznys se životy a smrtí zvířat trápí stále více a více. Dříve, když jsem se vrátil z nějaké farmy nebo transportu, sedl jsem si k počítači a zpracoval fotky a videa během pár hodin. Většinou na jedno posezení. Dnes je to třeba i několik týdnů. Vstávám od počítače, chodím po místnosti, jsou fotky, ke kterým se vracím pořád dokola. Procházím se v nich. Všechno je mrtvé. Jen pár zvířat se nám podařilo zachránit. Vrátit jim jejich ukradený život.
Jedna z velkých iluzí, o které v současné době hodně přemýšlím, a která jde i mimo ochranu zvířat, je, že potřebujeme tvořit, aby se svět změnil k lepšímu nebo abychom se alespoň k lepšímu změnili my.
Téma: Anarchií k ochraně zvířat
Moderátorka: Pavla Pilařová (dále…)
Hans Hugo Bruno Selye (1936) poprvé uvedl pojem stres. Chápal jím stav, ve kterém se organismus ocitne vlivem různých faktorů vnějšího prostředí. Později byl stres definován jako souhrn obecných stereotypních zpětných reakcí organismu na působení silných dráždivých podnětů různého původu. Když byl H. Selye dotázán, jestli je stres chorobnou reakcí, odpověděl, že stres není jen zlem a utrpením, ale také velikým dobrodiním, protože bez stresů různého druhu by byl život nudný a prázdný.
Ještě dnes si dokážu vzpomenout, a skoro až cítit v dlani, jak rychle ji tlouklo srdce. Reportéři z rakouského časopisu NEWS se mnou dělali rozhovor o transportech prasat. Potom se chtěli podívat do nějakého prasečáku a tak k jednomu přijeli a zeptali se, jestli si mohou natočit, jak to vypadá uvnitř. Nepustili je. Řekli, že jedou na nějakou party a chtěli by si upéct selátko. Prodali jim malé, roztřesené cosi. Mášenku.
Jsem přesvědčený, že mír, soucit a ztišení jsou mnohem hlubšími vánočními tradicemi než pouliční masakr kaprů. Přesto i ten dnes patří ke koloritu vánoční pohody a jen málokdo se děsí procházet ulicemi a dívat se na přeplněné sádky, mnohdy špatně prokysličené, na ryby za živa zbavované šupin, na krev na chodníku a vnitřnosti ve kbelíku.
10 slepic zachráněných ze zbytečného trápení a násilného zabití. Byly převezeny do nového, bezpečného domova, kde budou v trávě, na slunci a čerstvém vzduchu. Budou moci roztáhnout křídla a běžet a slabší budou mít možnost uniknout silnějším. Pošlete to dál.
Odchází podzim. Čas zabíjaček, výlovů, svatohubertských mší, honů a stahování z kůže na kožešinových farmách.
V říjnu a listopadu 2010 jsem navštívil, společně s několika kolegyněmi a kolegy, několik kožešinových farem na území přivlastněném ČR. Prošel jsem tím hnusem v letech 2006 a 2007 a teď jsem se díval na jiná zvířata ve stejných klecích a se stejným osudem. Krmit a zabít. Tělo stažené z kůže vyhodit nebo dát někomu na zkrmení a zbytek umýt od krve a nechat do kšeftu.
Pro agrobyznys je důležité, aby zvířata byla perfektní stroje. A perfektní stroje potřebují perfektní palivo. Snaží se tedy pro ně najít a vyrobit takovou výživu, která by vyhovovala důvodu, proč z živých tvorů dělají živé stroje. (dále…)
Poupravené důkazy, lži a polopravdy, záměrné dezinformace, mohutné kampaně masírující peněženky a slzné kanálky, zneužívání nemocí a touhy po uzdravení, elitářství, honba za ziskem a uznáním; to všechno je dnes součástí převažujícího lékařského směru. To všechno je nutné pro obhajobu a svatořečení vivisekce. Na 43. setkání neurovědců v San Diegu byla u jednoho stánku k dostání placka „The American physiological society” s nápisem - I´m Alive! Thanks to Animal Research - (Žiji! Díky výzkumu na zvířatech) (1) Myslím, že by bylo korektní, kdyby na takových místech byly k dostání i placky s nápisem - Jsem mrzák! Díky výzkumu na zvířatech - pro všechny, kdo zaplatili svým zdravím za šílenství vivisekce a také náhrobky s nápisem - Jsem mrtvý! Díky výzkumu na zvířatech - pro ty, kdo zaplatili životem.
