Vzpomínka na Mášenku (2004)
Ještě dnes si dokážu vzpomenout, a skoro až cítit v dlani, jak rychle ji tlouklo srdce. Reportéři z rakouského časopisu NEWS se mnou dělali rozhovor o transportech prasat. Potom se chtěli podívat do nějakého prasečáku a tak k jednomu přijeli a zeptali se, jestli si mohou natočit, jak to vypadá uvnitř. Nepustili je. Řekli, že jedou na nějakou party a chtěli by si upéct selátko. Prodali jim malé, roztřesené cosi. Mášenku.
Reportéři ji ale nechtěli na opékaní, ale chtěli ji vzít do Rakouska do nějakého útulku. Měl jsem obavy, že by Mášenka dlouhou cestu nezvládla. Myslím, že jim v prasečáku prodali sele, o kterém si říkali, že stejně nevydrží, tak ať jde aspoň rychle nad oheň.
Takže jsme se dohodli, že seženu Mášence nějaký domov tady.
Vezl jsem ji na zadním sedadle, občas jsem zastavil, abych se přesvědčil, že dýchá. V rádiu hráli píseň Petra Nováka: … Já budu chodit po špičkách. Snad tě tím nevzbudím…
Mášenka zemřela po pár dnech. Selhalo jí srdíčko. Lidé, u kterých byla, u ní bděli po nocích, jezdili k veterináři a když zemřela, tak plakali.
Jen pár dní běhala v trávě. Chybí mi.
