Dopisy sobě a tobě (VeganFest Brno 2017)
Je to už možná patnáct, možná sedmnáct, možná přes dvacet let, od mé první sabotáže. Šli jsme na rešerši do objektu s tzv. brojlerovými kuřaty. Dostali jsme se dovnitř a hala byla prázdná. Kolega se otočil a odcházel pryč. Já jsem stál, myslel na všechna ptáčata, která tady žila a zemřela a na ta, která přežila jen pro transport a jatka.
Kolega čekal u dveří. Dostal jsem vztek. Stejně prázdný jako byla ta hala. A začal jsem rozbíjet všechno, co rozbít šlo. Napáječky, krmítka, zářivky, vypínače, dveře, o zeď opřené pytle s cementem, ze zdi elektrické vedení, cokoli. Něco jsem rval rukama, něco rozmlátil páčidlem. Kolega se vrátil a rozbíjel se mnou.
Necítil jsem se lépe ani hůře. Nebylo v tom žádné zadostiučinění. Jen jsem nedokázal odejít a nechat věci, jak jsou. Vždyť za pár dní přivezou další ptáčata. Budou se tady potácet se zmrzačenou genetikou, křičet bez mámy, navzájem se napadat, umírat a přežívat.
