for the animals

V roce 1993 se ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Praze-Uhřiněvsi narodila první telata belgického modrobílého v ČR. Ještě i dnes si dokážu vybavit své první setkání s tímto plemenem. Přestože to bylo setkání jen přes televizní obrazovku, byl jsem doslova ohromen. Myslím, že pro pochopení bude stačit, když uvedu, že průměrná hmotnost dospělých býků je mezi 1 100 - 1 250 kg, nijak vzácné není ani 1 500kg, při výšce v kohoutku 145 - 150 cm. Podotýkám, že to není žádná tučná hrouda, ale obrovská hromada svalů.

(dále…)

Jmenujeme se Pride and Prejudice, jsme parta nevybouřených mladých žen, nemáme rádi Michala Kolesára a tohle je náš první počin! (dále…)

Stáj s prasnicemi je dlouhá řada klecí, dlouhá řada zvířat s bolavými klouby a více než častými záněty dělohy. Zvířata, týraná nudou, dlouhé hodiny přežvykují naprázdno nebo třeba jen jediné sousto nebo stále monotónně okusují hrazení. Prasnice jsou vnímány jako vrhačky selat. V jednom „vrhu“ je to 10 až 16 selat; to znamená více než má prasnice funkčních struků, a za rok prasnice (je-li z pohledu svých parazitů a parazitek kvalitní reprodukční jednotkou) „vrhne“ 2 až 2,5x. Jejich život se točí v násilném umělém oplodňování a rození, pořád v jednom kruhu, dokud nejsou zcela vyčerpané. Pak je hodí na korbu náklaďáku a odvezou na jatky. Od jednoho porodu do druhého uplyne v průměru 155 až 160 dní.

(dále…)

(dále…)

Mluvím s lidmi různého růstu a různého vyznání. I s těmi, co jedí mrtvá zvířata a jedí je s klidnou myslí. Jako by bída a řev miliónů jejich obětí byla v jiném vesmíru než  ony a oni nebo nebyla vůbec. Jako by mrtvá kráva nebo mrtvé kuře neměli nic společného s živými tvory popravenými coby nedobrovolná oběť jejich umělé potřeby.

(dále…)

Často se mluví o přirozeném chovu zvířat, ale nic takového jako přirozený chov neexistuje prostě proto, že žádné zvíře nemá své určení v rukou člověka. Přirozený chov zvířat je mýtus. Jediné, čeho lze dosáhnout, je držení v přirozených podmínkách.

(dále…)

Zvířata stísněná v malém prostoru s málokdy dostačující ventilací, pokud vůbec nějaká je a pokud vůbec je funkční, unavená, mnohdy bez jakéhokoli odpočinku, vyděšená, stresovaná, žíznivá, mnohdy nakládaná a vykládaná za pomocí bití, které je tím větší, čím jsou zvířata znavenější, často zraněná, často mrtvá, ale, tak jako tak, odepsaná ze života.

(dále…)

Podstatou pojmu brojler je vysoce intenzivní rychlovýkrm nedospělého organismu. Brojleři jsou děti, jejichž svalovina odpovídá váze dospělých, zatímco kostra a vnitřní orgány zůstávají dětské. Brojleří průmysl je cílená výroba mrzáků.

(dále…)

Bylo to v Rakousku při rešerši v dvoupatrové hale, odkud jsem doufal, že vezmeme i několik slepic. Měl jsem náročný týden, za sebou několik hodin za volantem, den předtím jsme byli asi v pěti objektech v Německu i v Rakousku a tohle byl tu noc druhý objekt. To, co se stalo, bylo mou neopatrností a snad i důsledkem mé celkové únavy. Nedokázal jsem se zastavit, málo spal a hodně pracoval.

(dále…)

21. 3. 2006 bylo proti mně zahájeno trestní stíhání podle par. 160 odst. 1 tr. řádu jako obviněného za spáchání tr. činu schvalování trestného činu dle par. 165 odst. 1 tr. zákona (uf!) s možností odnětí svobody až v délce jednoho roku.

(dále…)

V přirozeném prostředí se prasata sdružují do rychle se pohybujících stád (v ohrožení jsou schopna fofrovat až 50km/h) v počtu deseti až třiceti životů s jasnou hierarchií. V místech s nadbytkem potravy může být skupina větší. Složení skupiny se v průběhu roku mění. Na podzim prasnice s mladými odcházejí od kanců, v době pohlavní chuti se obě skupiny dávají dohromady a asi měsíc po začátku těhotenství se prasnice oddělují a začínají si připravovat doupě. V těžko přístupných místech, v zemi vystlané listím, větvičkami a suchou trávou. V průmyslovém držení jsou prasnice zasunuty do kovových klecí, jen o málo větších než jsou samy, mohou sedět, ležet, stát, to je vše. Na studeném betonu, z části doplněném roštovou podlahou, kterou mají propadávat výkaly.

(dále…)

Před lety jsem v dokumentu „Tresty smrti“ viděl muže z africké vesnice, který ukradl příbuznému televizor a peníze. Soud byl rychlý a tvrdý. Několik jiných jej drželo a jeden z nich mu nožem uřezal ruce v zápěstí a nohy v kotníku. Řezaný kvílel a řval bolestí. Právě tou bolestí jej trestali a právě pro tu bolest to dělat neměli. Nikoli pro to, že možná uměl číst, počítat a jeho mozkový potenciál je větší než potenciál laboratorní inbrední myši C3H/DiSn. Myslím, že jen málokterá lidská bytost, pokud vůbec nějaká, která by chtěla zabránit bolesti toho člověka, činila by tak poukazováním na to, že ten člověk umí číst, ale často se setkávám s lidmi, kteří a které obhajují zneužívání zvířat a s tím i spojené působení bolesti, argumentem, že to tak nesmíme brát, že ta zvířata z toho nemají rozum.

(dále…)

S touhle farmou mívám trochu smůlu. V roce 2006 jsem na ní stačil pouze natořit video, praštit se do hlavy o trám (a docela silně) a pak jsem musel zmizet, aniž bych udělal fotodokumetaci, protože se tam objevil (asi) pan domácí. O rok později jsem natočil video, dal si dobrý pozor na trám a stihl udělat jen pár fotek a pak jsem zase musel zmizet.

(dále…)

“Vím, občas jdeš si zaloupit,
vždyť chuděro, chceš taky žít!”

Robert Burns, Myšce, když jsem ji v listopadu 1785 vyoral i s doupětem

(dále…)

(dále…)

Když jsem po své nehodě ležel v nemocnici a čekal s nohou v ledu až trochu zmizí otok, aby se mohlo operovat, začala mi moje partnerka nosit do nemocnice vytisklé velké množství mailů ze všech kontinentů. Byla v nich přání brzkého uzdravení a já byl jsem překvapený odkud o nehodě vědí.

(dále…)