for the animals

V přirozeném prostředí se prasata sdružují do rychle se pohybujících stád (v ohrožení jsou schopna fofrovat až 50km/h) v počtu deseti až třiceti životů s jasnou hierarchií. V místech s nadbytkem potravy může být skupina větší. Složení skupiny se v průběhu roku mění. Na podzim prasnice s mladými odcházejí od kanců, v době pohlavní chuti se obě skupiny dávají dohromady a asi měsíc po začátku těhotenství se prasnice oddělují a začínají si připravovat doupě. V těžko přístupných místech, v zemi vystlané listím, větvičkami a suchou trávou. V průmyslovém držení jsou prasnice zasunuty do kovových klecí, jen o málo větších než jsou samy, mohou sedět, ležet, stát, to je vše. Na studeném betonu, z části doplněném roštovou podlahou, kterou mají propadávat výkaly.

Ve volném životě jsou prasata čistotná, nikdy nevykonávají potřebu v místě, kde spí nebo odpočívají. Při močení a kálení opouští skupinu a uchylují se stranou. Hygienu se snaží zachovávat i v kotcích, kde vyměšují především v jeho chladnějších částech a v místech styku se zvířaty ve vedlejších kotcích. Díky absenci rozumu a citu v agrobyznysu jsou pro mnohé symbolem špíny, hnusu a lenosti. Nezbývá jim než ležet, spát, žít a dýchat ve vlastních hovnech.

Prasata jsou hravá a velmi zvědavá. Neustále pobíhají ve vzájemné hře a prozkoumávají okolí. Když se ocitnou v novém prostředí, všude vlezou, všechno očichají a ohmatají rypákem. Jsou natolik učenlivá, že se naučí i otevírat dveře nebo orientovat ve složitém bludišti. Příběhy o jejich inteligenci (např. myslivecké historky) někdy až zavání pohádkou. Zatímco divoká prasata nepojídají uhynulá zvířata svého druhu, v průmyslovém držení domestikovaných prasat dochází nejen k napadání zraněných nebo nemocných zvířat, ale i ke kanibalismu.

Díky podmínkám, které jim vytvořili lidé, jsou zvířata neustále nemocná. Těžká poranění paznehtů a kloubů, chronické nemoci plic, poškození čichu, svalová degenerace, nádory, oslabení imunitního systému, infekční nemoci, psychosomatická onemocnění, poruchy srdečního oběhu, vzájemný kanibalismus atd., atd. Světem deformovaných a levných zvířat bloudí mnoho různých virů a jejich mutací. Prasata, zřejmě, společně s kachnami jsou původci chřipky a společně se psy černého kašle. Nemohou přežít bez neustálého, preventivního aplikování léčiv. Hormony, antibiotika, vitamínové a minerální směsi, psychofarmaka. Prasnicím před porodem, selatům po narození a po odstavu, v průběhu růstu i před odvozem pod kudlu.

Prasnice jsou vnímány jako vrhačky selat. V jednom „vrhu“ je to 10 až 16 selat; to znamená více než má prasnice funkčních struků, a za rok prasnice (je-li z pohledu svých parazitů a parazitek kvalitní reprodukční jednotkou) „vrhne“ 2 až 2,5x. Jejich život se točí v násilném umělém oplodňování a rození, pořád v jednom kruhu, dokud nejsou zcela vyčerpané. Pak je hodí na korbu náklaďáku a odvezou na jatky. Od jednoho porodu do druhého uplyne v průměru 155 až 160 dní. Do roku 2010 se pro dosažení konkurenceschopnosti „doporučuje 25 a více odchovaných selat na prasnici za rok“.(1) Ve vztahu k výkrmu můžeme také počítat se snahou o to, aby se selata rodila těžší a rostla rychleji za současné nižší spotřeby krmiva.

V normálním života běhu se selata oddělují od matky kolem 12. týdne, v průmyslovém držení to bývá mezi 21-28 dnem, někde dokonce ve snaze o co nejkratší období mezi porody praktikují odstav již ve 14. dni věku. Stáj s prasnicemi je dlouhá řada klecí, dlouhá řada zvířat s bolavými klouby a více než častými záněty dělohy. Zvířata, týraná nudou, dlouhé hodiny přežvykují naprázdno nebo třeba jen jediné sousto nebo stále monotónně okusují hrazení.

Snad nejlepší bude zacitovat nějakou perličku z odporné, promiňte odborné, promiňte odporné literatury: „Na prasnici je zapotřebí nahlížet jako na základní výrobní prostředek, cílevědomě od ní získávat za co nejkratší období co nejvyšší počet životaschopných odstavených selat (asi 50) a využít ji do optimálního produkčního věku, což znamená 5 až 6 vrhů.“ (2) Heslo v držení prasnic zní: Vrhni nebo zdechni. Jinými slovy; když prasnice nerodí nebo rodí málo, jde na jatky.

Nadměrné množství rozených selat a počet „vrhů“ jsou dílem průmyslového držení, přirozeně by prasnice rodila jednou za rok 4 - 6 selat. Cílenou destrukcí se zvýšil i počet vajíček ve vaječníku z průměru 2,7 na 8 - 15 a hmotnost dělohy v pohlavní dospělosti z 3,5x na 8,5x.(3)

Protože kastráti jsou klidnější a lépe přibírají na váze jsou kanečci kastrování. V současnosti do deseti dnů od narození bez jakéhokoli umrtvení, protože se předpokládá, že v této době ještě není plně rozvinutý jejich nervový systém. Bohužel to není pravda. Jestli jste někdy viděli a slyšeli hrůzou a bolestí kvičící kanečky zmítající se pod rukou se skalpelem, jež jim proniká do těla, aby je zbavila varlat a hodila je do kýblu, nebudete pochybovat o mentálním narušení teoretiků a teoretiček a praktiků a praktiček tohoto úkonu.

Pro zabránění vzájemnému napadání a možným poraněním, respektive ztrátám v chovu, se prasatům uštipují zuby a stejně i ocásky, které se amputují asi ve vzdálenosti do jednoho centimetru od těla, zbylý kousek se většinou rozmáčkne, aby se zastavilo krvácení. Bez umrtvení. Celkem standardní technikou zabraňující konfliktům je také polévaní prasat naftou. Zakázáno, praktikováno, tolerováno.

Opomíjeným týráním je držení zvířat v tzv. termoneutrální zóně, kdy mají nejnižší spotřebu krmiva a nejvyšší přírůstek. V největších vedrech žijí selata v období jednoho týdne, a to až ve 35°C, kde se nahrazuje i tělo matky, potom teplota klesá a za optimální se v podmínkách ČR považuje ve výkrmu 16 - 22°C. Protože to nejsou optimální teplotní podmínky pro spokojený život zvířat, ale pro efektivitu držení jsou prasata neustále vystavena nepřirozeně vysokému horku a trpí teplotním stresem, nezřídka i s následkem úmrtí. V přírodě se prasata při teplotě nad 18°C ochlazují ponořením či válením v bahně, v průmyslovém držení jim nezbývá než polehávat v močůvce a výkalech, aby se alespoň trochu zchladily. Navíc je ve stájovém ovzduší vysoká koncentrace čpavku, způsobující zvýšenou apatii a malátnost a pokud se připojí špatné větrání a přílišná hustota obsazení stáje mívají prasata od čpavku doslova zaživa rozežrané plíce.

Nemocná nebo zraněná zvířata se velice často nechávají osudu, někdy je odtáhnou stranou od ostatních, někdy je mezi nimi nechají, takže mohou umírat i několik dnů. Zákon sice nařizuje odvoz na nucenou porážku, ale levněji vyjde nechat zvíře zemřít na místě a poté nechat odvézt do kafilerky.

Z chovatelského deníčku, který jsem sebral v jednom prasečáku

Oprašená (179) měla ráno 7 mrtvých selat, nech ji ošetřit na zánět i na mléko. Podívej se i na (146). Zkus ty přední ke kancovi. Mohl by nám ještě doktor naočkovat 222 a 194 na šoukání.

Doktor zjistil u (176) zánět dělohy a na mléko. (146) měla dnes ještě sele mrtvé. Odstav selata od (182), (188), (136), (176), (199) Doktor tady nebyl. (222) se začíná šoukat, zkus ji ke kancovi a podívej se na (194).

(171) záněty, injekce se železem, septonex, vyřezávání. (195) a (218) - ošetřený zánět dělohy. (217) zánět dělohy, necháme ošetřit v pondělí. Jestli něco uvidíš, tak napiš!

(206) zánět nohy, (148) jatka, řezání vepřů. (146) jsem nemohla vyhnat, selata jsou napředu. (170) jatka. Kdyby (223) vypadla na prašení, někde ji zažeň, udělám to zítra. Zkus ke kancovi nějakou novou, kdyby stála a kanec na ni šel, udělej inseminaci.

(187) nech ošetřit na zánět dělohy. Úhyn (136), zapusť ještě (220). Prasnice (180), (186), (114), (190) ošetřeny na zánět dělohy a mléko.

Selata vpředu naočkována - doktor je naočkoval něčím jiným. (221) jak se prasila, krvácela, byla ošetřena. (206), (199), (154) aspoň 1x denně jim nezapomeň natřít ty nohy.

(196), (197) zánět dělohy - prý až zítra ošetřit, doktor přišel dnes.

(129) a (177) prasnice zánět dělohy. (225) oprašená, naočkovat na zánět. (169) oprašená zánět dělohy.

Oprašenou (222) nech naočkovat na zánět a mléko. (222) dostala zánět dělohy. (182), (167), (171) dostaly zánět dělohy, ošetřit.

Očkování prasnic, vyřezávání vepřů, očkování selat červenka. (110) na kravíně 1 sele, 1 sele mrtvé.

Odstaveno 30 selat, (176) zánět dělohy, ošetřena. Doktor slíbil, že nám vyřeže selata. Přijdi o něco dřív. Očkování selat na červenku.

 

1) Martin Jedlička: O trh v Evropě se musíme poprat, Zemědělec 49/2004
2) D.Ochodnický - J.Poltárský: Ovce, kozy a prasata, Príroda, 2003
3) Ing.Michal Šprysl,CSc.,Ing.Roman Stupka,CSc.: Chov prasat II.,ČZU Praha - Agronomická fakulta - Katedra chovu prasat a drůbeže, 2002 (Samozřejmě, že autoři nemluví o cílené destrukci, to už je má specifikace)