free love, free fight
Impérium se rozhodlo natočit pokračování svého epického propadáku „Akce Fénix”. Žánrově stále nevybočuje z hranic sci-fi, komediální prvky střídají tragické v rychlém zmateném střihu a režisér je zřejmě zfetovaný.
Pro umocnění atmosféry a zdůraznění nebezpečnosti hlavních aktérů, jsem byl přidán i já. Pravděpodobně jako jeden z temné strany, jehož dotek proklíná.
Kamarádka říkala, že má malý byt s velkou terasou a že by chtěla jako spolubydlící kachnu nebo kuře. Tak jsme se pro jedno kuře vypravili.
Zpravodaj ohz z ledna 2005. Konfrontace na kožešinové farmě ve Vítějevsi, koně v lesním průmyslu, něco málo o médiích, investigace z velkovýkrmny prasat, oslice Kristýnka a další.
Je to už možná patnáct, možná sedmnáct, možná přes dvacet let, od mé první sabotáže. Šli jsme na rešerši do objektu s tzv. brojlerovými kuřaty. Dostali jsme se dovnitř a hala byla prázdná. Kolega se otočil a odcházel pryč. Já jsem stál, myslel na všechna ptáčata, která tady žila a zemřela a na ta, která přežila jen pro transport a jatka. (dále…)
Dlouhé roky jsem si myslela, že slepice jsou pitomý a smrdí. V roce 2012 jsme se rozhodli dát domov deseti slepicím, které by jinak skončily na jatkách. Od té doby se jich u nás vystřídalo skoro dvacet, protože tyhle vyšlechtěné stroje na vejce nemají pohříchu dlouhý život. A změnily od základu můj pohled na tyhle krásné ptáky. Ano, čtete správně, slepice je krásný, obdivuhodný, chytrý a voňavý pták. Kdo říká, že jsou hloupé, nevěnoval jim dostatek času a pozornosti, kromě toho v podmínkách velkochovu by dokonale zblbnul a zdegeneroval i pán tvorstva. Kdo říká, že slepice smrdí, špatně se o ně stará. Ony totiž žijí rády v čistotě, spí na voňavém seně v uklizených kurnících. Pokud nemohou žít svobodně, tak jim alespoň tohle dopřejte. Lásku, péči, dobré a zdravé jídlo a čistotu. Když slepičce zaboříte tvář do peří na krku, musíte cítit voňavé teplo.
Byla jasná noc.Pomalu jsme šli vysokou mokrou trávou k areálu, kde bylo dvanáct hal a v nich desítky tisíc zavřených ptáků.
Zpravodaj ohz z května 2005. O vivisekci, peticích, smrti v bezvědomí, pokračování sporu s majiteli kožešinové farmy ve Vítějevsi za to, že jsem je nazval vrahy, investigace z farmového zajetí jelenovitých, vykoupení slepic z jedné drůbežárny, povídaní o Sidovi a Burkovi etc.
Další Zpravodaj ohz. Tentokrát ze září 2005. Ke stáhnutí jsem přidal i Infolist ohz, který jsme rozesílali členkám a členům společně se Zpravodajem. V tomto oznamuji svůj odchod z ohz a důvody odchodu.
Přesně si pamatuji moment, kdy jsem se stala vegankou.
Bylo to dva roky poté, co jsem přestala jíst maso. Michal, můj nynější manžel, mi ukázal fotku z jedné ze svých rešerší. Byla na ní popelnice narvaná mrtvými těly slepic,tzv. nosnic, které nepřežily podmínky vaječného průmyslu. Řekl mi: „Toto jsou i tvoje slepice”.
Organizace ohz-ochránci hospodářských zvířat zmizela a hodně lidí už ani neví, že vůbec existovala. Co by nemělo být zapomenuto, je práce, kterou jsme udělali a zvířata, s kterými jsme se potkali a některým i pomohli.
Proto jsem se rozhodl vytáhnout ze svého archívu pár Zpravodajů ohz a dát je ke stažení. Tady je první z nich. (dále…)
Na Velikonoce jsme se vypravili pro pár oškubaných holek. Anonymní kamarádka zalehla do trávy na dohled od vrátnice drůbežárny a hlídala hlídače. S Lukášem jsem šli do areálu. Před jednou halou leželo několik mrtvých slepic. Lukáš zůstal venku před halou a já šel dovnitř. Ticho a prázdno. Zřejmě je před svátky odvezli na jatka. Minuli jsme se o dva, možná tři dny.
Poznámka Michala Kolesára:
Jen chci podotknout, že Lukáš Krása mluví svým jménem a sám za sebe. Jako svému kolegovi při záchranách jsme mu dal prostor k vyjádření na svém webu. Bez cenzury a bez korekce.
Jen si se narodila, dcero moje, a už se ptali, jestli jsem šťastný.
Říkal jsem, že nevím, protože nevím, do jakého světa si přišla a jakým budeš člověkem. Budeš mi blízkou i po citu a po rozumu nebo jen po krvi?
Workshop Michala Kolesára “Ber slepici a běž!“. Poté diskuse s M. Kolesárem a Lukášem Krásou.
Základní psací potřeby a obyčejné papíry většinou živočišné látky neobsahují. Horší situace je s uměleckými potřebami, jako jsou pastelky nebo vodovky. Složení se na obalech zpravidla neuvádí a tak nezbývá nic jiného než oslovit výrobce nebo distributory mailem. Někteří odpoví, jiní ne a někteří se nesetkali s definicí veganství a nepovažují např. med nebo šelak za živočišnou látku.
Proto k seznamu veganských výtvarných a uměleckých potřeb přikládám i seznam toho, na co si dát pozor a co je potřeba uvést do mailu, pokud se rozhodnete sami oslovit oblíbenou značku.
Doufám, že se mi podaří postupně získávat další informace a další odpovědi od výrobců a že se seznam bude rozšiřovat. Bude fajn, pokud se také připojíte k průzkumu trhu a napíšete mi.
