O smrti v bezvědomí
Dveřmi, které byly naproti těm, u kterých jsem stál, přiváděli právě červeného vypaseného vola. Táhli ho dva lidé. Ještě ho ani nedostali dovnitř, a tu jsem spatřil, jak mu jeden řezník napřáhl nad šíjí nůž a jak ho zarazil. Vůl, jako by mu podrazili najednou všecky čtyři nohy, svalil se na břicho, převalil se rychle na bok a tloukl nohama a celým zadkem. Hned tu byl řezník, který se vrhl býkovi na předek ze strany, kam býk nohama netloukl, uchopil ho za nohy, přitlačil mu hlavu k zemi a druhý řezník mu podřízl nožem hrdlo, z pod hlavy se řinula černočervená krev a umazaný chlapec podchytil její proud do plechové nádoby. Po celou dobu co to dělali, vůl škubal bez ustání hlavou, jako by se pokoušel povstat a všema čtyřma nohama kopal do vzduchu. Nádoba se brzy naplnila, ale vůl byl stále živ a nazdvihuje břicho, bil těžce zadníma i předníma nohama, takže se mu řezníci vyhýbali. Když prvá nádoba byla plna, chlapec ji odnesl do továrny na bílkoviny, druhý chlapec nastavil druhou a také ta se plnila. Ale vůl stále škubal břichem a tloukl zadníma nohama. Když přestala téci krev, řezník zvedl volovi hlavu a začal stahovati s něho kůži. Vůl sebou házel dále. Hlava byla obnažena, byla červená, bíle protkaná a zůstávala ležeti tak, jak ji položily řezníci. Po obou stranách visela z ní kůže. Nato druhý řezník vzal býka za nohu, vyvrátil ji a odřízl. Na břichu a ostatních nohách bylo ještě pozorovat škubání. Odřezali i ostatní nohy a naházeli je na místo, kam odhazovali nohy skotu patřícího témuž pánu. Pak vytáhli mrtvé tělo na jeřáb a pověsili je, tu se již nehýbalo.(1)
Důvodem pro omračování zvířat před jejich zabitím je v první řadě usnadnění manipulace se zvířaty a ochrana zdraví vražedného komanda, také zabránění stresovým stavům zvířete, protože by mohlo dojít k negativním změnám v kvalitě masa a pro lidi nakloněné laskavému zabíjení (zabil/a jsem tě (nechal/a zabít) v pohodě, takže je všechno v pořádku) i ochrana zvířat. Podle následku se používají dva způsoby omráčení. Pokud ihned po omráčení následuje vykrvení, je možné, aby následkem omráčení byla smrt, jinak je snahou, aby zvíře zůstalo živé, to znamená, aby nedošlo k přerušení center řídících práci srdce v prodloužené míše, to znamená, aby srdce pumpovalo krev z těla a smrt je následkem ztráty velkého množství krve po vykrvovacím vpichu nebo řezu.
Nejstarší a stále oblíbené je omračování mechanické. Po úderu nastává otřes mozku a pravděpodobně bezvědomí. Používali se, a stále používají, palice, hole, tyče, sekyrky a sekyry, prostě cokoli s čím je možné zasadit silný úder. „Někteří obchodníci a farmáři poráželi prasata na dvorech a mrtvá těla pak táhli nedlážděnými ulicemi na jatka. Jiní raději přihnali prasata až k vratům jatek, kde je holemi omráčili a pak jim prořízli krk.” (2) Používali i speciálně upravené nástroje. „… chodili po jejich hřbetech (prasat v ohradě) a každému zasazovali smrtící úder do hlavy palicí s dvěma hroty, navržené speciálně k tomuto účelu.” (3) Zvířata byla úderem nebo údery někdy zabita, někdy omráčená, zaháknutá a odtáhnutá do místnosti, kde je zavěsili hlavou dolů a podřízli.
V současné době se mechanickým způsobem omračuje především dobytek a koně, v domácích podmínkách i prasata. Postupem času se měnily technologie a vznikali první porážecí linky. „Jakmile dobytek dorazí, ženou ho dělníci úzkou chodbou a uzavřou ho v oddělených kotcích, v nichž se nemohou zvířata ani pohnout, natož otočit. Zatímco dobytek bučí, jeden z ranařů, ozbrojený palicí, se nakloní nad kotec a pátrá po příležitosti k zasazení rány. V místnosti je slyšet ozvěnu rychle po sobě jdoucích úderů a dupot a kopání volků. Jakmile jedno zvíře padne, ranař přejde k dalšímu, zatímco druhý muž zvedne pákou na jedné straně kotec a dosud zápasící a kopající zvíře sklouzne do smrtícího lože.”(4)
Kromě omráčení tupým úderem na čelní kost se používá omráčení proražením čelní kosti i mozku porážecími pistolemi buď s vázaným projektilem nebo na principu vysunutí projektilu stlačeným vzduchem. Přestože je k omračování legislativně zakázáno „používání zbraně s volným projektilem, špičáku, kladiva, sekery a palice” (5) v praxi se tyto nástroje stejně používají. „K nejzávažnějším a nejčastějším porušením zákona na ochranu hospodářských zvířat patří porážení střelnou zbraní nebo omračování palicí.” (6)
V Rakousku-Uhersku se začaly povinně používat omračovací pistole v roce 1902 a to pro zvířata těžší 400kg. (7) V konkursu tehdy zvítězila Schermerova pistole, která je ještě dnes nejčastěji používaným mechanickým přístrojem na omračování dobytka.
Samotný projektil má většinou průměr kolem 10mm a délku 70-110mm. Vystřelení projektilu a zpětné zasunutí trvá asi 2ms. Velice důležitá je řemeslná zručnost vraha, musí vědět kam přesně udeřit nebo jak správně přiložit pistoli, a to není tak jednoduché, protože jednotlivá zvířata se samozřejmě liší jak stavbou těla, tak i temperamentem. Zvíře může pohnout hlavou, celým tělem, průraz lebky a mozku může být mělký, a pak je to opravdu drsný masakr. „Viděl jsem živé hovězí. Slyšel jsem je bučet, když lidé přiložili nůž a zkoušeli sejmout kůži. Myslím, že je to pro to zvíře hrozné, umírat tak pomalu, zatímco každý na něm provádí svou rozdílnou část práce.”… … „Většina krav, které zavěšují …, ještě žije. Oni je otevřou. Stáhnou z kůže. A ony pořád ještě žijí. Uřežou jim nohy. Ony otevřou do široka oči a pláčou. Křičí a ty můžeš vidět, jak jim málem vyskočí oči z důlků.” (8)
Mechanické omračování je způsob oblíbený a praktikovaný při domácích zabíjačkách. „Má svoje nepopsatelné kouzlo utkané ze spousty starostí a radostí, pachů a vůní. Je to svátek. Je to příležitost svolat pod jednu střechu celou rodinu. Je to den strávený v práci, pohodě a hojnosti. Naši předkové dobře věděli, proč zabíjačku, jak říká můj syn, vymysleli. A my všichni,kdo tuto tradici udržujeme, víme moc dobře, proč to děláme. A věřte, není to pouze cesta k jednoduššímu zaplnění mrazáku, jak se nezasvěcenému může zdát. (9)
Zabíjačky, kdy špatně trefené prase zoufale řvoucí běhá po dvorku dokud není, třeba i na několik pokusů doslova ubito, nejsou výjimečné. Ještě po letech se na ně s veselou vzpomíná. „O loňské zabíječce se U vrtule už vyprávěly legendy. Prase bylo z rodu bojovníků, o kterých psali už Šimek s Grossmannem v povídce Jak jsme chovali užitečné zvíře. Vše probíhalo nejdříve v přátelském duchu a podle plánu. V jeden okamžik a na jednom místě se sešli všichni včetně statného prasátka. To dostalo na zadní nožku popruh, podrbání za ouška a bylo zřejmě i docela klidné do doby, kdy selhala rána z jateční pistole. V tu chvíli se rozhodlo, že si ještě užije. Tenký popruh přetrhlo a na dvorku, přiléhajícím k hospodě, uspořádalo rodeo. Chvíli nebylo jasné, kdo koho honí. Milan volal, aby někdo zavřel vrata, přihlížející zase volali, že tak učiní, jen co někdo polapí toho nebezpečného kance, a schovávali se za parkující auta. Sprintérskému tréninku učinil konec až Martin, který v klidu vyčkával v postoji basebalového pálkaře s pěkným pantokem v ruce, až pašík bude pobíhat okolo něj. Opravdu, jedině prase mělo odvahu se mu přiblížit. Pak stačila jediná rána, zvíře kviklo a lehlo.” (10)
Dalším způsobem omračování je použití elektrického proudu. Předrážděním a překrvením mozku je vlastně vyvolána mozková mrtvice. Svalstvo reaguje silnou kontrakcí přecházející nejprve v tonické křeče, kdy zvíře na 5-15 sekund ztuhne, lidově zcepení, poté nastanou křeče klonické, projevující se cukáním a škubáním končetin i celého těla.
Když na konci devatenáctého století jezdil Harold Brown, podporovaný T.A.Edisonem, po Spojených státech amerických, zabíjel na odiv veřejnosti psy, kočky, opice i koně elektrickým proudem. Ve snaze dokázat, že Edisonův stejnoměrný proud je bezpečnější než střídavý proud Edisonova konkurenta G. Westinghouse, předváděl, že zvířata přežijí zasažení stejnoměrným proudem i při napětí 1000V, ale u střídavého stačí ke smrti zvířete i méně než 500V. Vrcholem turné byla celonárodní konference, kde před novinářskou, odbornou i laickou veřejností zabil střídavým proudem 38kg těžkého psa. Poté prohlásil: „Střídavý proud se hodí jen k likvidaci psů u pohodného, k zabíjení zvířat na jatkách a k popravování zločinců.”(11)
Není jisté, zda při použití elektrického proudu dochází k bezvědomí, či zda je oběť pouze paralyzována, a to i v případě, že je provedeno zcela v souladu s popravčími předpisy. Dr. Harold Hillman, učitel psychologie a šéf laboratoře na katedře aplikované neurobiologie na univerzitě v Surrey, poznamenává, že lidé, kteří zažili elektrický šok, náhodně či jako součást elektrokonvulzní terapie u mentálních poruch, uvádějí, že pociťovali obrovskou bolest. Je důležité,zdůrazňuje, že se šoková terapie nyní provádí pouze pod celkovou anestézií. Kdyby šoky způsobovaly, že pacient nepocítí bolest, nebyly by nutné. (12) … „Omračování se považuje za humánní, protože se věří, že zvířata netrpí úzkostí ani bolestí. To není téměř jistě pravda ze stejných důvodů, které uvádím u elektrického křesla.”(13)
Elektrický proud se používá u drůbeže, prasat, ovcí i u dobytka. Dobytek je omračován elektrickým proudem např. v Austrálii, Rusku nebo na Novém Zélandu, v EU jsou první jatky, kde je dobytek omračován elektrickým proudem od roku 2001 v Buchloe. Z rozšířením lze počítat pokud se budou zvyšovat obavy, např. z BSE, protože při mechanickém omráčení se mohou kousky mozkové tkáně dostat krevním oběhem do těla oběti.
Drůbež se zavěsí za nohy na háky a takto zavěšená projede vodní lázni jako nějaká rekreantka. Bohužel je vodní lázeň pod proudem. Problémy nastávají již při zavěšování, protože ptáci se snaží zvednout a napřímit, dostat se do polohy hlavou nahoru, takže se někdy i lázni vyhnou nebo jsou omráčeni nedostatečně, takže přijíždějí k nožům i v plném vědomí, pokud se jim podaří se nožům vyhnout nebo je podřezání nedostatečné dostanou se živé až do spařovací lázně. Mnoho ptáků se na jatky dostává se zlomenými končetinami nebo vykloubenými kyčlemi, pro ty je už i samotná manipulace, kdy jsou zavěšovány za nohy, velice bolestivá.
Další způsob, v současné době chválený do všech stran, je chemické omračování. Tento způsob prosazují i některé organizace na částečnou ochranu zvířat (welfere hnutí je pouze částečnou ochranou zvířat (nemyslím to jako urážku, ale jako ujasnění pojmu)) v naději, že se tím sníží utrpení prožívané zvířaty kvůli lidem konzumujícím jejich těla. „Zaváděno je rovněž omračování plyny, které má určité potenciální výhody z hlediska welfere prasat a drůbeže, zvlášť pokud plynem dojde i k následnému usmrcení.(14)
Používá se oxid uhličitý, zkoušejí se i jiné látky, např. dusík, argon nebo jejich směsi v různých koncentracích. „Prasata jsou velmi citlivá”, stojí na jedné tabuli na zdi haly - několik málo metrů od zamřížované chodby, která vede do plynové komory. Zvířata nedobrovolně odráží přes holý beton, hnány vpřed popoháněči. Mezi čtyřnohými se šíří stres. Některá ustrašeně křičí. Na konci hnací chodby se otevírá záklapka. Nyní je několik prasat nahnáno do jakési gondoly. Sotva je zavřená, ulita klesá do jámy - zcela zakouřené oxidem uhličitým. Prasata lapají po dechu, omdlívají. Celý proces trvá dobrou minutu. Pak gondola jako paternoster stoupá - zatímco už další pomalu sklouzává dolů - vzhůru z plynové komory a vyhazuje nehybná těla zvířat.(15)
Pokud zvíře nezemře již při omráčení, např. následkem zástavy srdce, umírá většinou při vykrvení, ale může se stát, a stává, že je ještě živé zpracováváno při paření. „Omračovanie v danom podniku, kde som pracoval väčšinou prebiehalo v poriadku, ale nastali aj situácie, keď zviera bolo zle omráčené. Stávalo sa, že prasiatko sa zle vykrvilo a pri nahadzovaní na pariacu vaňu sa prebralo k životu a celé vydesené behalo po porážke. Niektoré sa preberali aj v pariacej vani - hrôza. Kravám sa to stávalo tiež. Keď ju zle strelili, tak ako bez duše chodila alebo stála na porážke, no otras. Najviac mi bolo ľúto tých zvierat, ktoré očividne trpeli. Ja čo som mal svojich spolužiakov, tak nikto neprejavil ani kúsok ľútosti a zhrozenia. A u zamestnacov to už vôbec neprichádzalo do úvahy. Skôr naopak niektorí sa v tom vyslovene vyžívali a terorizovali zvieratá.” (16)
Doba mezi omráčením a vykrvením by měla být, co nejkratší. Moderní technologie umožňují zvládnout celou nesmyslnou akci už ve 3 sekundách. Celé vykrvení trvá asi 3-4minuty, hrabavá drůbež asi 2 minuty.
Dobytek je po omráčení (nejčastěji mechanickém) upoután za zadní nohu k pojízdné dráze a zvednut hlavou dolů. Někdy se začne s vykrvením ještě v leže, většinou vpichem do krční tepny. Používá se i porušení kmenu vedoucího z aorty do hlavy a předních nohou, to ale vyžaduje větší zručnost. Vpichem (nebo řezem) až po zvednutí na linku se prodlužuje doba likvidace jeho těla, je tedy větší pravděpodobnost, že se z omráčení probere. Nedostatečné omráčení je naprosto běžné, především z důvodu nedodržení “správného postupu zpracování”. „Průzkum uskutečněný v letech 1988 - 90 na britských jatkách ale ukázal, že skoro 20% prasat buď vůbec nebylo dostatečně omráčeno, nebo vykazovalo známky znovunabytí vědomí, než úplně vykrvácelo.” (17)
Např. při špatném přiložení elektrických omračovacích kleští na prasata nebo při znečištění elektrod (nejsou-li elektrody čisté a ostré zvyšuje se přechodový odpor a procházející proud je příliš nízký), při příliš nízkém napětí v omračovací lázni pro drůbež apod. Ve snaze ušetřit čas někteří řezníci naženou prasata v omračovací ohraděk sobě, omráčí jich více a teprve poté vykrvují, to znamená, že prasata omráčená jako první se už probírají. Většinou stačí, když se zvíře až tak moc nebije.
U některých zvířat, např. krůt, je problém nesouladu vraždící technologie s jejich stavbou těla, ptáci dostávají opakovaně rány elektrickým proudem skrze křídla, aniž by byl zasažen mozek, protože jejich křídla jsou po zavěšení níže než hlava. Technologie dosud nevyřešila ani míru zásahu elektrickým proudem je-li v lázni více ptáků současně, takže zatímco jsou někteří zabiti, jiní jsou, různou měrou, při vědomí.
Chtěla bych vypravovat o zabíjení hovězího dobytka, o upřímných hnědých očích, které jsou plné paniky. O jejich pokusech utéct, o všem tom mlácení, o tom, když zvíře stojí konečně připravené na umrtvení, o smrtící ráně, o tom, když jsou stahována z kůže a jejich těla rozřezávána a pověšena na háky. Vyprávět o tom, jak kůže děsivě mlaská, když se odděluje od těla, o automatickém noži, který zvíře rozpůlí, o tom, jak se vydělávají z očních důlků zvířat oči, které se hází do odpadu. O žlabu, kde padají všechny vnitřnosti z rozpůlených těl a které jsou až na játra, srdce, svíčkovou a jazyk odvezeny a z kterých se připravuje krmivo pro psy.
Viděla jsem telátka s přivřenýma očima, jak se třásly a bály se smrti. Pro někoho jsou to kraví děti, pro někoho pouze odpad mléčného průmyslu, který se zpracovává na telecí maso. Jedno jsem pohladila po čele a podívalo se na mě svýma velkýma očima a já uviděla, že i zvířata mohou plakat. (18)
Je důležité uvědomit si, že bolest tzv. hospodářských zvířat není jen záležitost jejich zabití, ale celého jejich života a že je to bolest zbytečná, protože zvířata nejsou jídlo pro lidi.
Bez komentáře
FAO (Food and Agriculture Organization) odhaduje, že v roce 2003 bylo na celém světě zabito více jak 50 miliard různých zvířat kvůli získání jejich těl pro lidskou konzumaci. Odhad je na základě zpráv z více jak 210 zemí a státních území. Je důležité si uvědomit, že i když jsou čísla celkem vyčerpávající, mohou být tyto odhady významně zjemněny kvůli některým zemím nebo územím, které o statistice neinformovaly, a kvůli vyloučení některých druhů ze zabíjení (nejsou např. započítána žádná vodní zvířata).
45 895 milionů (45,9 miliard) kuřat, 2 262 milionů (2,3 miliard) kachen, 1 244 milionů (1,2 miliard) prasat, 857 milionů králíků, 691 milionů krocanů, 533 milionů hus, 515 milionů ovcí, 345 milionů koz, 292 milionů krav a telat (na hovězí a telecí maso), 65 milionů jiných hlodavců (vyjma králíků), 63 milionů holubů a jiných ptáků, 23 milionů buvolů, 4 miliony koní, 3 miliony oslů a mul, 2 miliony velbloudů (a ostatních kamelidů)
Zdroj: Statistická databáze FAO – zemědělství –
http://faostat.fao.org/faostat/collections?subset=agricultureV blízkosti Mekky byly uvedeny do provozu největší jatky na světě s denní kapacitou až 200 tisíc zvířat. Celkové náklady byly 255 miliónů DM a předpokládá se, že budou zaměstnávat až 100 tisíc lidí.
Fleischwirtschaft, 80, 7/2000
Danish Crown (Dánsko) jako první společnost na světě zavedly na svých jatkách v Saeby plně automatizovanou vepřovou porážecí linku. Maximální pracovní kapacita porážecí linky činí 360 - 400 prasat za hodinu (jen pro zajímavost: největší jatky v ČR porážejí dnes 750-800 prasat denně. Tzn. automatizovaná porážecí linka by byla schopna zajistit zpracování denní kapacity za dvě hodiny!).
Při výkonu linky 360 prasat za hodinu se požaduje, aby v rozmezí 10 vteřin došlo k fixaci těla, pět na sobě nezávislých nástrojů musí provést řadu pracovních operací, stačit se očistit i dezinfikovat a poté vychladit - dříve než se může opracovat další jatečné tělo.
Schlachtlinie für Schweine komplett, Fleischwirtschaft, 2001, č. 5, s. 111-115
1) První stupeň (1905), Knihovna L. N. Tolstého - svazek IX.: Mravní požadavky, Nakladatel B. Kočí, 1924, překlad: Vladimír Vendyš
2) J.M.Skaggs: Prime Cut - citováno podle Charlese Pattersona: Věčná Treblinka, PRÁH, 2003.
V tomto textu budu poměrně často citovat z této knihy. Důvodem je neskrývaná reklama. Kupte si ji a čtěte.
3) tamtéž
4) Upton Sinclair: Džungle - citováno podle Charlese Pattersona: Věčná Treblinka, PRÁH, 2003. Sinclair se nechal zaměstnat na jatkách v Chicagu a v roce 1906 vydal o fungování těchto jatek knihu.
5) 245/1996 Sb.
6) Mladá fronta Dnes, 13.12.2004
7) Josef Dušátko: Řeznická kuchařka, SVÉPOMOC, 1989
8 Helmut F. Kaplan: Všechno bude zase dobré!, citace z Gail A. Eisnitzová : Slaughterhouse
9) Ivan Verner: Hon na jitrnice, MF Plus, 28.1.2005
10) MVDr. L. Steinhauser: Porážení prasat, text je součásti publikace „Prasata v drobném chovu a na farmách, APROS, 1993
11) Vzhledem k tomu, že H. Brown sestrojil v roce 1888 první elektrické křeslo na světě, najdete jeho příběh v každé knize o trestech smrti, např. Martin Monestier: Historie trestu smrti, RYBKA PUBLISHERS ve spolupráci s Knižním klubem, 1998
12) Peter Singer: Osvobození zvířat, PRÁH, 2001
13) citován Dr. Hillman, Peter Singer: Osvobození zvířat, PRÁH, 2001
14) RSPCA (Royal Society for the Prevention of Cruelty to Animals): Welfare hospodářských zvířat, česky brožura NADACE na ochranu zvířat, rok vydání neuveden
15) Zpravodaj ohz č. 12/2004, rozhovor s bývalým řezníkem Peterem Polákem, zakladatelem Ekospoločenstva
16)http://www.stern.de/index.html?id=304612
17) John Webster: Welfere: životní pohoda zvířat aneb střízlivé kázání o ráji, NADACE na ochranu zvířat, 1999
18) Zpravodaj ohz č. 1/2000 , vyprávění studentky veterinární medicíny o své praxi na jatkách
