Telecí na samotě (v období mlezivovém)

„Porod je třeba považovat za sklizeň v zootechnické praxi,“ uvedl doc. MVDr. Antonín Vinkler, CSc., na semináři v jihočeské Dříteni.
Lukáš Rytina, Porod telete – žně pro zootechnika, Zemědělec.
On-line: http://www.agroweb.cz/projekt/clanek.asp?pid=2&cid=26819

Cílem odchovu telat je produkce kvalitních, dobře vyvinutých a zdravých jedinců jak k plemenitbě, tak i na výkrm.
Doc. Ing. B. Čermák, CSc.: Výživa a krmení telat a jalovic,  Institut výchovy a vzdělávání MZ ČR, Praha, 1999, ISBN 80-7105-180-2

Telata se zhoršeným zdravotním stavem je třeba k jatečným účelům vyřadit včas.
Doc. ing. O. Doležal, DrSc. a kolektiv: Odchov telat ve 222 otázkách a odpovědích, AGROSPOJ, 2002

Z pohledu výživy a krmení se moderní průmyslové držení telat dělí na období mlezivové, mléčné a rostlinné. Protože novorozené tele nemá nutné protilátky, nemá jak se bránit negativním vlivům vnějšího prostředí, a je plně odkázáno na svou matku, která teleti tyto protilátky předává prostřednictvím mléka v mlezivu. Vzhledem k tomu, že stoupenci a stoupenkyně okrádání dětí-telat o mateřské mléko prozatím nejsou schopni a schopné vyrobit mlezivo nebo jeho dostatečnou náhražku, je mlezivové období tím jediným, prvním a posledním, kdy je tele v mléčném byznysu nějakým způsobem spojeno se svou matkou. Je to velmi krátké období.

Tele potřebuje mlezivo přijímat nejméně ve třech až čtyřech dávkách po dobu nejméně třech dnů, nejlépe samozřejmě po celou dobu, co je jeho matka pro něj má, asi 4–5 dnů, po kterých se složení mléka přirozeně mění. To samozřejmě neznamená, že by toto období trávilo tele se svou matkou. Je nutné si uvědomit, že se rodí pod kontrolou svých parazitů a parazitek, a že telecí život má pouze takovou hodnotu jakou má zisk z jeho zabití nebo využití v obměně stáda.

Jako na jiná zbytečně zneužívaná zvířata je i na telata vyvíjený nepřirozeně vysoký tlak, jak po stránce genetické, tak i, jazykem perverze, v managementu výroby. Je trvale nuceno žít na hranici svého životního potenciálu. Proto mu již nestačí, a stačit nemůže, pouze to, co mu příroda dala pro normální vývoj, mateřské mléko, takže se využívají (především) vakcinační programy, jak pro matku, tak i pro tele, a již do první dávky kolostra krátce po narození se přidává vitamín A a E.

Tele je od matky odebráno buď po 12 – 24 hodinách nebo okamžitě. Myslím, že do budoucna lze počítat se stále časnějším odtrhnutím telete od matky, a stále častějším napájení mlezivem spíše z láhve s cucáky než z vemena, především kvůli lepší kontrole množství, časnosti a četnosti příjmu.

Nejčastější přesun je do venkovních individuálních boxů (VIB), kde zůstává minimálně 30 dní. V ČR se VIB využívají ve více jak 60%. (1) Boxy by měly být vyřešeny tak, „aby tele vidělo na ostatní telata nebo jiná zvířata“,(2) a „každé tele musí mít možnost otáčet se, odpočívat, vstávat, upravovat si srst a udržovat se v čistotě“(2).

Welfere hnutí (nezaměňujte s hnutím na ochranu zvířat) většinou tvrdí, že „pokud není možné ponechat tele u matky šest měsíců, jako je tomu u stád masných plemen, pak je nejméně krutým řešením oddělit je hned po porodu.“(3) Zdůvodňuje to tím, že čím déle ponecháte tele a matku pohromadě, tím větší pouto se mezi nimi vytvoří a tím hůře pak oddělení snášejí.

Nepřipadá vám děsivé, při uvědomění si schopnosti citu mezi krávou a teletem způsob jakým se jejich city řeší?

Telata potřebují matku. Místo toho je mámě seberou, protože management zhodnotil tuto strategii jako příznivější pro výrobu. Potřebují sát mléko z vemena, už jen protože je to ten nejlepší a nejpřirozenější prostředek proti stresu. Místo toho jim vemeno seberou, protože s cucákem je budou mít pod lepší kontrolou. Potřebují společnost jiných, aby si mohla hrát. Místo toho jsou narvaná do samoty, protože je to hygieničtější. Potřebují prostor k běhání. Místo toho dostanou jen „možnost otáčet se, odpočívat, vstávat, upravovat si srst a udržovat se v čistotě“(2), protože pravidla welfere by neměla být neekonomická více než je nutné pro udržení zvířat v užitkové kondici.

Z etologických sledování je možno vyvodit, že ustájení telat v uzavřených individuálních boxech (130×160 cm) nepostačuje k zajištění druhově specifických projevů zejména při odpočinku a pohybu. Pohybové projevy při uléhání a vstávání stejně jako poloha při ležení, byly silně nepřirozeně ovlivněny touto formou ustájení, což způsobovalo telatům zřetelné utrpení. 70-80% případů uléhání a vstávání probíhalo druhově nepřiměřeným způsobem (WIEDERMAN et KONOPÁSEK, 1993).
Doc. Ing. J. Hrouz, CSc. a kol.: Etologie hospodářských zvířat, Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2000, ISBN 80-7157-463-5

Protože rozhodující je odchované zdravé tele, proto se většina špičkových chovatelů rozhoduje zcela jednoznačně: Venkovní individuální box je přes svá úskalí v produktivitě práce tím optimálním řešením.
Doc. ing. O. Doležal, DrSc. a kolektiv: Odchov telat ve 222 otázkách a odpovědích, AGROSPOJ, 2002

 

1)    Doc. ing. Fr. Urban, DrSc. a kolektiv: Chov dojeného skotu, APROS 1997,
ISBN 80-901100-7-X
2)    Doporučení týkající se skotu (přijatá stálým výborem Evropské dohody o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely 21. 10. 1988 a platná od 21. 10. 1989.)
3)    John Webster: Welfare: životní pohoda zvířat aneb Střízlivé kázání o ráji, Nadace na ochranu zvířat, 1999, ISBN 80-238-4086-X

This entry was posted on Pátek, Prosinec 19th, 2008 at 5.17 and is filed under ze života zvířat. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Responses are currently closed, but you can trackback from your own site.

Comments are closed.