Tady se nezabíjí, tady se kožkuje (září 2004, leden a říjen 2005)

sejmout00071

Dějství prvé: Před farmou

V sobotu 25.9.2004 se asi 80 lidí zúčastnilo demonstrace před kožešinovou farmou ve Vítějevsi (fy. „Marie Ducháčková - D&L kožešiny”), kterou jsem spoluorganizoval.

Ještě před farmou jsem upozornil účastníky a účastnice demonstrace, že se musíme chovat tiše, vynechat skandování apod., protože ta zvířata mají už tak těžký život.

Na farmě nás čekala rodina Ducháčkova v čele s RSDr. Ducháčkem (RSDr je zkratkou pro “Rozhodnutím Strany Doktor”, jak si možná ještě někdo vzpomene (1) a Ducháček tento veliký titul stále používá). Došlo ke krátké výměně názorů. On na nás, že jsme teroristi, my na něj, že je vrah a v bludu.

Poté následovalo krátké povídání o situaci tzv. kožešinových zvířat a k neradosti Ducháčka a spol. i prohlídka farmy. Sice jen zvenčí, ale protože je farma situována v údolíčku, je dovnitř dobře vidět bez nutnosti průniku dovnitř. Účastníci a účastnice exkurze měli možnost takřka se dotknout toho, co ve většině znali jen z fotografií a videí. Díky tomu si dnes již mohou být mnohem více vědomi nebo vědomé souvislosti mezi zvířetem, jeho životem a výsledným produktem - kožichem.

Následoval přesun do vesnice, před dům Ducháčkových. Cedule v jiné dny hrdě hlásící, že zde tato fy. sídlí, byla sundaná, záclony zataženy.

Začali jsme křičet a řvát, přítel Čuňák vlezl nahý do klece a TV štáb se bavil. Policie a Ducháčkovi přihlíželi zpovzdálí, tak jsme se přesunuli k nim. Došlo k hádce mezi mnou a Ducháčkem a k několika dalším hádkám. Nakonec Ducháček vlezl do domu a cestou mi hrozil zdviženou pěstí.

Později, když už byla demonstrace rozpuštěná a většina lidí pryč, tak u mě, cestou někam, přibrzdil v autě a oznámil mi, že ještě uvidím. To mě velice potěšilo, protože bych oslepnout opravdu nechtěl.

sejmout0001sejmout0002

sejmout0006sejmout0007

p1010991


Dějství druhé: Žaloba

25.ledna 2005 jsem byl předvolán na městský úřad ve Svitavách. Konkrétně šlo o urážku na cti slovy „Ducháček je vrah”. V diskuzi s Ducháčkem a předvolanými svědky a svědkyněmi (z jeho strany) jsem byl stále více rád, že tato slova zazněla (diskuze byla velmi klidná). Jeden svědek mi vysvětloval, že oni zvířata nezabíjejí, že je jenom chovají a pak je stáhnou z kůže, jedna svědkyně řekla, že nikoho nezabíjejí, že jenom zabíjejí zvířata a že se tam ta zvířata mají dobře. Řekl jsem jí, jestli si to s nimi nechce vyměnit, ale odpověděla mi, že je člověk. Ducháček se mi snažil vysvětlit, že žádný chovatel zvířata nezabíjí, že je kožkuje.

Byl mi nabídnut smír, pokud zaručím, že se žádná podobná akce nebude opakovat a pokud se omluvím a odvolám, že je vrah. Takže jsem smír nepřijal. Výsledkem byla pokuta 500 Kč a zaplacení nákladů za řízení 1 000 Kč. Také jsem odmítl udat totožnost jiných zúčastněných osob.

Jak můžete poznat z diskuze s Ducháčkem a jemu blízkými, ti lidé vůbec nechápou, že zvířata zabíjejí (sám bych tomu ani nevěřil, kdybych u toho nebyl). Je proto důležité nejen ukazovat na bolest a zbytečné zabíjení, ale také na ty, kdo bolest působí a zbytečně zabíjejí. A nebát se kritiky. Nemůžeme očekávat, že všichni a všechny nám všechno odkývají a budou nás chválit a chválit. Je to naivní. A ta bída není bezejmenná. Tak proč o jménech mlčet? Ducháček je vrah. To není urážka. Prostě to tak je. Vražda je úmyslné zabití a získání kožichu není nehoda.

Obviněný Michal Kolesár při ústním jednání dne 25.1.2005 trval na tom, co uvedl v zápise o podání vysvětlení na PČR OO Olomouc dne 04.11,2004 a dodal, že je pravda, že uvedeného dne při demonstraci v obci Vítějevsi on, jako první, použil výraz „vrah” a je pravda, že pak společně s ostatními výrok „Pan Ducháček je vrah” rovněž několikrát použil a řekl ho panu Ducháčkovi přímo v osobním rozhovoru. … Navrhovaný smír nemůže uzavřít z toho důvodu, že se panu Ducháčkovi nemůže omluvit, protože nesouhlasí s tím, že chová zvířata za účelem zabíjení a podle jeho názoru je vrah a čin vraždy se neomezuje pouze na vztahy mezi lidmi. (1)

Dále podal RSDr. Ducháček společně M. Ducháčkovou žalobu na ochranu osobnosti(2) u krajského soudu v Českých Budějicích. Zde byli již obžalovaní dva. Dostal jsem parťáka, Patrika N. Ten si tuto poctu zřejmě zasloužil tím, že byl podepsán jako svolavatel demonstrace. Ducháčkovi uvádějí, že jsme ohrozili jejich dobrou pověst a vážnost ve společnosti, naše obchodní kontakty, neboť kožešinová zvířata -lišky a norky chováme s rodinnými příslušníky pro obchodní účely a následně vyčiněné i surové kůže, nebo finální výrobky prodáváme. (3)

Dále Ducháčkovi uvádí, že oba žalovaní stresovali hlukem chovaná zvířata a zveřejněním místa naší farmy také nepřímo informovali potencionální zloděje příp. jiné závadové osoby, které by mohli zvířata otrávit, vypustit apod. … (4) 

Ducháčkovi dále uvádí, že vzhledem k utrpené vážné újmě požadují písemnou omluvu v deníku Právo a denících Bohemia (Noviny Svitavska a Hradecké noviny) a náhradu nemajetkové újmy v penězích. Za přiměřenou považujeme částku 100.000,-Kč. (4)

Zvířata jsme nestresovali a pokud to uvádí někdo, kdo je drží v zajetí v malých (vzhledem k jejich potřebám) drátěných klecích, předčasně jim odebírá děti (nenechají je samotné určit si čas rozchodu) a pak je zabíjí, aniž by to potřeboval/a k přežití (argument, že nějak se živit musí neuznávám, mají i jinou volbu), pak mi to zní směšně a sprostě, stejně jako se v takovém případě ohánět dobrou pověstí.

Není důvod souhlasit s tvrzením, že zveřejněním místa farmy jsme nepřímo informovali potencionální zloděje příp. jiné závadové osoby, které by mohli zvířata otrávit, vypustit apod. a že musí navrhovatel a navrhovatelka vynaložit značné náklady na zabezpečení farmy, protože tento způsob podnikání - stejně jako jakýkoli jiný - je uveden ve všech veřejných obchodních registrech i evidenci ministerstva zemědělství apod., nejedná se o žádné střežené tajemství, nebo jiný chráněný zájem. Každý -tedy i „závadové” osoby a zloději -si mohl kdykoli předtím (i dnes) snadno zjistit polohu farmy, stejně i bydliště Ducháčkových (na domě, kde bydlí mají uvedeno jméno firmy i s čím obchodují).

Ducháčkovi, stejně i ostatní držitelé/držitelky a likvidátoři/likvidátorky tzv. kožešinových zvířat rádi a rády argumentují tím, že zvířata jsou už na život, jaký pro ně mají, zvyklá, že už by ani neuměla žít jinak. Není to pravda.

Protože u všech druhů kožešinových zvířat, kromě králíků, je relativně krátká doba domestikace, zůstávají četné specifické vlastnosti těchto zvířat na rozhraní jejich původního způsobu života i v nových podmínkách moderní chovatelské technologie. … … Hlavním negativním jevem u všech druhů kožešinových zvířat jako důsledek dosavadní „částečné” domestikace jsou problémy související s „psychickým stresem”. Nejvíce jsou mu vystaveni norci, větší nebo menší měrou se vyskytuje u ostatních druhů kožešinových zvířat. Problematika psychického stresu pak zasahuje do všech úseků souvisejících s technologií chovu, výživou a krmením, s plemenářskou a v plném rozsahu i se zdravotní problematikou. Tu je nutné chápat jak v nástupu nejrůznějších patofyziologických procesů, chorobných stavů, tak i ve vlastním propedeutickém přístupu vyšetřujícího a vyšetřovaného jedince. (6)

Už v šedesátých letech minulého století občas nějaký norek utekl z farmy a žil ve volné přírodě, ale opravdový boom přišel až v letech devadesátých. Kožichy vyšli z módy a také se začali ozývat ochranáři. kožešinové farmy krachovaly a mnohé z nich vypouštěly stovky norků do volné přírody.

„Zažil jsem to osobně, když jsem v pětadevadesátém roce zajel ke Slapům, kde jsem zkoumal sysly,” vzpomíná Miloš Anděra. „Navštívil jsem tam jednu farmu, kde byla spousta prázdných klecí, a tak jsem se zeptal, jestli všechny ty norky zabili. Odpověděli mi, že jim jich bylo líto, a tak jich tři sta až čtyři sta pustili. Za pár let už se ozývali rybáři na střední Vltavě, že jim tam běhají divná zvířata.” (7)

Žaloba byla stažena poté, co byl námi předložen videozáznam a fotografiemi z farmy (8), ale jestli byly tyto materiály tím hlavním důvodem ke zrušení žaloby, to nevím.

9


Dějství třetí: Zpátky na farmě

20.10.2005 byla z farmy z Vítějevsi vypuštěno asi 1 000 zvířat. K akci se přihlásila  jedna ze skupin stotoznujici se s ideologii ALF animal liberation front (8). Odbyl jsem si krátký a celkem příjemný výslech na policii a doma si potom četl různé odsudky v médiích i korespondenci lidí zabývajících se ochranou zvířat. Ty ochranářská odsudky byly mnohem tvrdší, skoro až vzteklé. Myslím, že tohle byla jedna z posledních událostí, které mě přesvědčily o nutnosti odložit kuklu a začít veřejně obhajovat Animal Liberation Front.

Pokud se týká vypouštění zvířat z kožešinových farem, došel jsem k závěru, že tady už není volba mezi dobrem a zlem, ale mezi špatným a ještě horším. A čím dál více si myslím, že nechat je tam, je horší než je vypustit. (To zase bude nadávek a osočování ze všech stran, že jsem tohle řekl.To zase bude kamení, které ty, kdo hází, mrzačí.)

Argument, který se často objevuje proti vypouštění, je, že ta zvířata stejně nemají na svobodě žádnou šanci na přežití. Ale řekněte mi, jakou šanci na přežití mají na těch farmách? Hodně zvířat se vrátí zpátky na farmu, protože ji považují za svůj domov, hodně jich zahyne hladem nebo pod koly aut, jako potravu se budou snažit ulovit jiná zvířata, třeba slepice na dvorku, ale některá přežijí a adaptují se. Na farmě by nepřežila žádná a než by je zabili/y, tak jejich život by byl klec.

Dalším argumentem, snad ještě častějším, bývá obava z narušení ekologické rovnováhy. Straší se norkem a liškou ve volné přírodě a tím, že to nejsou domácí druhy, ale odkdy je ekosystém cosi statického a v cíly? A bez prostoru na změnu, třeba i nečekanou. Navíc mi takový argument zní zvláštně z úst člověka. Vždyť kdo narušuje ekologickou rovnováhu více než člověk se svými komíny, pesticidy, špinavou vodou i vzduchem, monokulturními lesy a přizpůsobováním si zvířat jak do počtu, tak i do druhu?

V křiku proti podobným akcím se zapomíná, že odpovědnost za zničené životy těchto a jiných zvířat mají jejich spotřebitelé a spotřebitelky, kteří a které krutost a zabíjení v tomto zbytečném průmyslu platí, majitelé a majitelky kožešinových farem držící je v zajetí a profitující z jejich zabíjení, zákonná moc, která tuto aktivitu povoluje, a tedy i schvaluje, a lhostejnost většiny lidí, která vytváří takřka neschopnost být tzv. hospodářským zvířatům adekvátně ku pomoci.

Ze strany lidí provádějících podobné akce je to více akt zoufalství, mnohdy i nedomyšlený. Jenže zvířatům, která jsou na farmách teď, nepomůže to, čemu říkám -vize možné lepší budoucnosti. Můžete říci, že tyto akce jdou proti tomu, aby někdy v budoucnu bylo lépe těm budoucím zvířatům. Nesouhlasím. Když obětujete zvířata, které jsou v trápení teď, tak zítra obětuje ta zítřejší těm pozítřejším a takhle pořád dál. Protože takto se krotí svět. A protože jen přítomnost mění budoucnost.


1) RSDr. je zkratka pro Doktor sociálně-politických věd (rerum socialium doctor), udělovaný v Československu v dobách komunismu absolventům Vysoké školy politické ÚV KSČ. Hlavním předmětem na této vysoké škole byl marxismus-leninismus. Absolventi školy byli nomenklaturními kádry. Titul byl udělován pouze komunistickým funkcionářům. Pro udělení titulu například nebylo nutné absolvovat ani maturitu. (http://cs.wikipedia.org/wiki/RSDr.)
2) Rozhodnutí v přestupkovém řízení, č.j. OOP/7486-05/8930-04/hrd, č.p. P 2004/264
3) § 13 odst. 1,2 občanského zákona
4) Č.j. 11 C 50/2004 - 23
5) Č.j. 11 C 50/2004 - 23
6) Prof. MVDr. Jaroslav Konrád, DrSc.: Nemoci kožešinových zvířat, SZN Praha, 1989
7) Ondřej Nezbeda: Tichá invaze, Mladý svět, 8.3.2005, poznámka -Miloš Anděra je zoolog, Národní muzeum
8) Fotografie z farmy ve Vítějevsi (léto 2004):
Svoboda zvířat
9) Citováno z prohlášení, které mi přišlo mailem 24.10.2005


 

This entry was posted on Sobota, Prosinec 6th, 2008 at 23.40 and is filed under . You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Responses are currently closed, but you can trackback from your own site.

Comments are closed.