for the animals

Tento článek vznikal na několikrát. Byla tu verze čistě nasraná a nekompromisní ( ), verze umírněná s důrazem na zachování jistých morálních i slohových předpisů, verze plná cizích slov, citací a vyřčených otázek bez odpovědí. Nakonec z toho vylezlo něco, co by mi moje češtinářka obila o hlavu, co je podle mého srozumitelné všem a co mezi řádky nabízí prostor pro jakýs takýs kompromis. A nasraní tu budou zas jenom ti ostatní.

Chci vám teď povykládat můj malý životní příběh.

Když jsem byla malá, bydlela jsem naproti masokombinátu Martinov a každé ráno mě budily přepravníky plné krav, prasat či brojlerů, kteří si jeli pro svou smrt. Tolikrát jsem měla možnost vidět těm zvířatům do očí, tolikrát jsem viděla tu hrůzu, co tam měla. Tolikrát se zapomněla zavřít vrata závodu a malá Hanička tak mohla sledovat to, co většina lidí nikdy neuvidí. Tolikrát jsem si říkala “Proč?”.

Nesnášela jsem lidi, kteří od tama vycházeli a tehdy jsem se rozhodla, že udělám všechno, aby žádná jiná malá Hana nemusela vidět to, co tehdy já.

Od té doby uběhlo už pár roků, stihla jsem vyrůst, přestěhovat se a stát se vegetariánem. V otázce chovu a ochrany zvířat se toho ale moc nezměnilo. Tisíce zvířat stále živoří v otřesných podmínkách, tisíce zvířat umírá zbytečně a předčasně. A mě je z toho do breku stejně jako před desíti roky.

Tak proč že nevezmu za vděk každou organizací bojující za práva zvířat, a zvlášť těmi, které se snaží zachraňovat zvířata hned a rovnou? Protože mám rozum. Svůj vlastní.

Nevím, jak vy, ale já žiju na začátku 21. století, v demokratickém státě, který je postaven na legislativě. Samozřejmě je třeba přiznat, že ne všechny zákony jsou dodržovány a u těch zvířeckoprávních to platí dvojnásob, nicméně opravdu se dá porušování vyřešit dalším porušováním?

Ať se nám to líbí nebo ne, zvíře je v naší zemi (a koneckonců i ve většině ostatních zemí) chápáno jako majetek, který někomu patří. Ten někdo si ho zakoupil a to, jak s ním nakládá je věc druhá. Tím, že někomu majetek ukradnu (přednášku o rozdílu mezi krádeží a záchranou si nechte pro někoho jiného. Já si budu dál nazývat věci pravými jmény, děkuji) , byť se tvářím jako větší záchranář než Mitch Buchannon z Pobřežní hlídky, nic nevyřeším.

Cože? Co říkáte? Pět set zachráněných slepiček? Ale to je pěkné, móc pěkné.. Ale jak to řeší náš problém?

Neřeší.

Ano, můžeme si tu na příkladech, kterých dokázala třeba ALF argumentovat, že otevřená záchrana nese ovoce, ale uvědomme si, v jakých zemích těch výsledků bylo dosaženo. Jsou to převážně státy, kde občanská neposlušnost má svou tradici a kde lidé své neposlušné předky - anarchisty, revolucionáře uznávají. Jakou tradici má tohle u nás? Téměř žádnou.

Ano, můžeme si taky položit otázku, kde by byli černoši bez Martina Luthera Kinga, studenti bez Jana Palacha a ženy bez sufražetek? Bez nich by dnes černoši, studenti a ženy byli nejspíš v tmavé díře a nebýt jejich hrdinských skutků, dost možná by to dnes nebyla jen zvířata, kterým jsou jejich práva stále odpírána. Ale znovu, zvířata nejsou většinovou společností chápána jako lidé (protože to lidé prostě nejsou) a podle toho bychom také měli přistupovat k řešení problémů.

Ano, můžete i oponovat, že realiťákům nic jiného nezbývá, když vláda na apelování a demonstrace zvysoka peče a že tedy mají důvod vzít právo do svých rukou. Nicméně, dle mého skromného názoru to spíš celé situace dosti přitěžuje.

Představme si teď společně takového typického Čecha.. máte? Výborně. A teď si zkusme opět společně odpovědět na následující otázky: Je váš typický Čech vegetarián, či má běžné stravovací návyky? O nějakých těch odlišných způsobech jídelníčku něco málo ví, ale není to tak slavné, že? Naopak všichni mrkvožrouti jsou pro něho cháska podivná a od těch je nejlepší se držet dál. Zvířeckoprávní tématika ho také moc nezajmá, pokud se nejedná o sousedovic Azora, který celé dny proštěká či o slevěná uzená kolena z Tesca, je to tak? A nabídnout mu veg(éteri)anství jako alternativu pro život (a nejen pro ten jeho) znamená jistý výsměch, v tom lepším případě, nemám pravdu? A teď schválně.. Ukažte našemu cvaldovi, jak pan Kolesár a pár jeho kámošů odnášejí z drůbežárny osm pipenek a co si z toho náš milý Čech asi odnese? Kdo fandí zlodějům? On teda rozhodně ne.

A proč, že si tu hrajeme s naším typickým Čechem? Protože těch typických Čechů je v naší zemi 8,5 miliónů (a to jsem hodně štědrá k tomu atypickému zbytku) a to už je docela dost potenciálních prázdných klecí a boxů, že?

Právě o tuhle většinu by tu mělo jít, já si totiž nemyslím, že jsme to my, kdo má osudy těch zvířat v rukou. Je to právě těch 8,5 miliónů tam venku. Hlavně oni by měli být informováni, jak se měla jejich kýta, než se stala tou kýtou a proč je to kuřecí masíčko takové červeňoučké. A proto nemám ani žblb proti videím a fotografiím pořízených rtv (a uvědomuji si, že některá rozhodně nebyla pořízena se souhlasem majitele), jsem ráda za každý infostánek na fesťáku, za každou přednášku (která ovšem zůstává přednáškou a ne jakýmsi kulturně tolerovaným citovým vydíráním), bohužel, prioritou jejich práce (nebo aspoň prezentace jejich práce) jsou přímé akce a ty, ať jsou jakkoliv dojemné, pro mě nic neřeší.

Mířím k myšlence, která je pro mě v tomhle stěžejní. Ukažme lidem, PROČ! jsou ty pipenky kradeny, ne že jsou ROVNOU kradeny a následně vypouštěny bůhví kde.

A proto mi přijde tolik směšné, že tam někde jsou milióny lidí (=milióny potenciálních prázdných klecí), kteří ani netuší, že to jde nějak jinak, ale někteří členové rtv si stejně raději pro jistotu vybírají tu vyšlapanou cestičku, na které je sice sem tam nějaký ten šutr, ale jinak je docela dobře schůdná i v kristuskách a rozhodli se směřovat své aktivity v této oblastí, kam jinam, než dovnitř NAŠÍ SCÉNY.

Dovnitř něčeho tak malého a semknutého, dovnitř něčeho, co není schopno vypořádat se ani se svou vlastní existencí, natož s existencí čehokoliv jiného. No k čertu! Já to asi nechápu. Vím, že každý využije k propagaci to, co umí nejlépe, ale v tomhle případě mě to opravdu děsí. Ano, z představy, že se z té naší/vaší scény stává čistě veganská záležitost (protože ti neposlušní - rozuměj, ti co se nevzdali svých řízků či jogurtů- byli samozřejmě selektování, jako k tomu docházelo v každé jiné totalitní společnosti) v jejímž čele stojí nějaký Blum, co káže vodu a pije víno (to jsem si ale dovolila sakra hodně, asi) a za ním šiky no compromise veganů v khaki montérkách, co zpívají o krvavých hubách a zároveň o jakési toleranci, se mi dělá husí kůže. Vím, co dokáže udělat špatně pochopená myšlenka veganství a nadmíra sóji a tofu s jedním člověkem, nechci si představovat, co by udělala s celou organizovanou (anarchisti a solitéři prominou) skupinou.

A co bude po tom, až se zveganizujeme tady v té naší scéně?

Chtít mít ze světa neprůhlednou veganskou bublinu, je za prvé naprostá utopie, za druhé hrozně sobecké a za třetí už to tu jednou bylo. Začněte lidem říkat, co mají jíst, pokračujte tím, co si mají oblíkat a skončete tím, co si mají myslet…

A vůbec, pojďme se teď ještě nakonec pobavit o té toleranci. Ve svých xproslovechx ji zmiňuje každá druhá kapela, ale zdá se mi malinko, že v průběhu let nám trošku pozměnila význam. Nepřijde vám divné, že někdo ze svého jídelníčku odebere všechny živočišné věci z lásky a z té tolerance ke zvířatům, ale i přesto (nebo spíš právě proto) je schopný být odporně netolerantní k lidem, od kterých se odlišuje byť jen jinými stravovacími návyky? Nacismus, homofobie.. to jsou špatné věci. Ale tohle.. tohle to je hnus a ne žádná tolerance!

Takže jednou pro vždy, moji rodiče, vaši rodiče, moji kamarádi, vaší kamarádi, ani můj pes ani všichni ti ostatní lidé, nejsou vrahy jenom proto, že veganská pseudorevoluce potřebuje silná hesla!

Měla jsem v plánu zmínit ještě všechny ty silně dojemné věty, kterými se rtv tak ráda prezentuje a které spíš pobaví, než donutí k zamyšlení. Všechna ta překroucená tvrzení a nesmlouvavé předpisy jak být lepším člověkem, ale už mě asi začíná nudit jenom o tom přemýšlet, natož o tom psát.

Asi teda nikdy nebudu hrdinou pro pár svých známých a kamarádů, ale doufám, že ani nikdy nebudu mít potřebu zachránit sama sebe a zároveň se tvářit, že tím sleduju nějaké vyšší cíle.

Pro ty, co mají problém s porozuměním psanému textu:

Tento článek není namířen proti žádným jednotlivým osobám, byť jsou některé zmiňovány, či citovány.

Není ani namířen proti veganům, či jejich stravovacím návykům (díky Tomovi za každou veganskou snídani)

Dokonce v něm ani nezlehčuji důležitost boje za zvířecí práva.

Chtěla jsem prostě říct, že se mi ani za zlatý prase nelíbí, co se stalo s původně pacifistickou a absolutně neškodnou myšlenkou veganství, že nevidím nic špatného na jezení masa, pakliže je se zvířetem zacházeno tak, jak by mělo být, že dávám přednost obsahu pomoci, ne její formě a že si nemyslím, že se ty hrůzy, které se v těch prasečácích a kravínech dějí, dají zastavit tak, že si tady začneme hrát na neohrožené vegany.

A taky už jsem to v sobě prostě dusila moc dlouho.

Ale koneckonců, oni kradou slepice a já píšu tenhle zin. Ten dělá to a ten zas ono a dohromady uděláme co?

Zase nic.

HGHB

Zdroj: papzin.bloguje.cz