Farma
Dívám se na film. Záběry začínají na prasečí farmě pohledem na dva muže mlátící prase ležící v uličce. Ostatní prasata prostrkují rypáky mezi kovovým hrazením. Vše je točeno skrytou kamerou. Je slyšet řev prasete i dopadání hole na jeho maso a vidět záda muže. Jako když dřevorubec rube silný kmen. Střih. Prase leží venku na trávě. V první chvíli váhám jestli je ještě živé. Chlapi chodí kolem, dívají se na ně, mluví spolu. Prase zvedlo hlavu. Chrochtá. Má podříznutý krk. Otevřená rána se jeho pohybem ještě více otevřela. Prase leží, chrochtá, občas pohne nohou. Z rány vytéká krev. Znovu zvedá hlavu a dívá se na své lidi. Jeden z nich k němu přistupuje, přikládá nastřelovák a končí život. Střih.
Možná jiný den. Vyhánějí prasata z kotců. Je vidět, že to takhle dělají často. Otevřít, několik silných úderů (snad hadicí nebo čím), aby prasečí krok byl svižný, další kotec, další prase, občas nadávky. Rutina. Stejný muž, který mlátil prase v první scéně, a se stejnou holí, zřejmě svým oblíbeným pracovním nástrojem, bodá do prasat, aby je dostal z kotců. Kromě prasat se všichni smějí. Střih.
Vyvádějí prase na čerstvý vzduch. Jeden z mužů je obchází s tyčí a čeká svou chvíli. Teď. Rána do hlavy a prase padne. Nestačilo. Další rána a další. Zase dřevorubec rube silný kmen. Nestačilo. Prase se snaží utéct, ale fungují už jenom přední nohy. Zadní část těla táhne za sebou. Muž s nastřelovákem jde k němu. Prase se mu snaží vyhnout. Muž na něj sedne, přiloží nastřelovák, ale na špatné místo, rychle vstane a s ostatními se dívají na zmítající se tělo. Jiný muž přichází s velkým kamenem, oběma rukama jej vysoko zvedá a hází na hlavu prasete. To už sebou tolik nehází. Muž zvedá kámen znovu a všechno se opakuje. Potom dává ruce do kapes, dívá se na prase a na ostatní muže a směje se. Střih.
Další prase. Křičí. Kolem přední nohy má uvázanou smyčku. Táhnou je na vhodné místo. Muž, který v minulém střihu, dobil prase kamenem, vyměnil kámen za francouzák. Rube jím prase do hlavy. To s každou ránou tichne až jen pochrochtává, ale žije. Jiný muž dochází k závěru, že by bylo dobré přidat ještě pár ran a udělá to. První muž s malým nožem přistupuje k praseti, to se pohne trochu více, muž, který je dorážel se zasměje a ptá se, jestli je má dorazit, ten s nožem říká, to je dobrý, přišlapuje prase jednou nohou za hlavou a přikládá nůž ke krku. Prase se pořád ale příliš hýbe. Běží na místě v leže na boku (nevím, jak lépe to popsat). Druhý muž navléká praseti smyčku na zadní nohu a také je přišlapuje. První muž řeže. Prostě řeže živému praseti hlavu. Ti kolem se nevzrušeně baví. Prase otvírá a zavírá ústa, otevřenýma očima chytá dech, muž řeže, ti kolem se nevzrušeně baví. Prase se hýbe a dýchá ještě, když z něj stahují kůži a pilkou řežou nohu. Střih. (Protože nám tento den přišla kazeta s nově upraveným filmem z vivisekční laboratoře fy. COVANCE, dívám se ještě na něj.)
Celou noc jsem nespal. Na druhý den, nevyspalý a zbitý těmi obrazy, jedu do Brna na Masarykovu univerzitu, kde mám promítat něco z filmu „Zvířata nejsou zboží”(×) a diskutovat se studenty a studentkami. Bohužel mi to příliš nemluví. Odcházím s univerzity nespokojený se svým vystoupením. Bylo mi jakoby bych mluvil k někomu skrze skleněnou výlohu.
Po příjezdu domů mi žena říká, že si prohlížela moje fotky a že jsem za poslední rok zestárl o několik let.
Zapnul jsem počítač a podíval se ještě jednou na film z prasečí farmy. Řekl jsem ženě, ať se na film podívá, ale nechce, teď ne, řekl jsem to pár dalším lidem, ale teď také nechtějí, tak kdo?
Aby má slova nevyzněla jinak než jak jsou myšlena, dodávám, že znám je i jejich soucit, s nímž nezůstali jen na úrovni teorie, ale stal se součástí jejich životů a jako k takovým k nim mám nehraný respekt. Jen bych si přál, aby se takové prasečí věci děly méně. Proto se musíme dívat, neuhýbat pohledem a nezešílet, mluvit k těm, kdo se nedívají, ale žijí z bolesti tzv. hospodářských zvířat, protože tohle všechno je kvůli nim a říkám bez nenávisti, že nemají žádného práva, abychom je těchto obrazů šetřili a také, že pokud neuvidí, co podporují a čemu dávají prostor, tak se nezmění.
(×) Tento film jsem dával dohromady ještě v době, kdy jsem byl prezidentem ohz. V současnosti nemám a nechci mít s ohz nic společného a od její dnešní podoby se v plné míře distancuji. Pro příliš mnoho polopravd, lží a pomlouvání.
