Kůň v lesním průmyslu aneb romantika nucené práce

Osud koní v rámci zařazení do lidské kultury začal zřejmě jejich pojídáním („…masová a marnotratná metoda se zakládala na shazování stád z útesů, o čemž svědčí hromady kostí na úpatí.” (1)), zpracováním kůže a žíně, pokračoval jako pracovní a válečný stroj přes dopravní prostředek až k zábavnímu průmyslu, tedy k cirkusům, a sportovnímu využití. V tomto textu se budu zabývat zneužíváním koní pro práci v lese na území ČR. Protože i když takto využívaných koní je stále méně, stále tu jsou a neměly by být.

V roce 1934-38 bylo v zemědělském a lesním průmyslu zneužíváno na práci 656 000 koní a hříbat. V roce 1955 jich bylo 543 000, v roce 1961 poklesl stav na 330 000 (ještě v roce 1963 se koňmi přibližovalo 60% celkového objemu přibližovaného dřeva) a v roce 1996 již na 188 400. (2)

Adekvátně k těmto číslům se ztrácí i význam, a s ním řemeslná odbornost kočích. V současnosti může s koňmi v lese pracovat kdo chce. Soukromník se zaregistruje na obecním úřadu a hotovo. Dřevařské firmy také nemají vysoké nároky. Základní vzdělání a dobrý zdravotní stav. Zkušenost s koňmi, byť i minimální, se nepožaduje (za 6 000,- Kč hrubého (3) si zaměstnavatel moc vyskakovat ani nemůže).

Ještě před dvaceti lety se organizovala školení pro kočí pracující v lese. Dnes je jejich odbornost ponechána spíše osudu. A přitom je to právě kočí, kdo rozhoduje, co kůň zvládne a co už nikoli.

Koně dřou hodiny a hodiny denně, pět i více dnů v týdnu. Za stravu a byt, tedy za nutné náklady. V místech, která jsou těžko přístupná nebo nepřístupná pro mechanizaci. Na úzkých cestách, v blízkosti strží, měkké půdě s množstvím pařezů, klestí a prohloubenin, rašeliništích apod. Jako délka pracovní doby se doporučuje 6 - 8 hodin, nejdéle 10, ale přetěžování koní není ničím výjimečným. Kůň musí vydělávat. A tak se nedodržují přestávky na odpočinek ani objem nákladu. Slušnější kočí bere do práce koně v páru a v pravidelných intervalech (zhruba 2 hodiny) je střídá. Jeden kůň pracuje, druhý odpočívá.

Z roboty nejsou vyloučeny ani těhotné a kojící klisny (Poněkud se zde zneužívá argumentu, že nečinnost by klisnu zabila. Prostě by padla a hotovo.) Někdy dokonce až do posledního dne před porodem. (4) K potratům dochází v takových případech poměrně často. Zejména po pádu (náledí, těžký terén), v důsledku přepínání sil v tahu bez náležitého oddechu, vinou těsných chomoutů omezujících dýchání a neúměrně svírajících hrudník nebo břicho. (4) Někdy také úderem ojí při rychlé jízdě na rozježděných cestách, prochladnutím nebo nějakou infekcí. Ke zranění dochází také na nebezpečných úsecích, např. při tahu klády ze svahu. Právě tah klády ze svahu býval v době drsných státních podniků používán jako elegantní způsob jak se zbavit nevhodného zvířete, které kočí dostal přidělené. Kůň s přivázanou kládou byl sehnán z kopce, který nemohl zvládnout ve zdraví. Skončil s dolámanýma nohama pod kopcem, pokračoval na jatky a kočí vyfasoval nové zvíře. (5)

S výcvikem koní v tahu se začíná zhruba ve 3 letech u chladnokrevných, u teplokrevných je to o rok později (4) (jiné zdroje uvádí věkovou hranici o rok nižší (6)) a zvíře by mělo být připraveno do roboty asi po roce. Na jednu stranu se doporučuje začít, co nejdříve, protože čím je kůň mladší, tím snazší je podrobení jeho vůle záměrům člověka. Na druhou stranu je snazší mladší koně přetížit a to se může, v důsledku neukončeného vývoje kostry projevit především na kostech a kloubech končetin.

Musíme si uvědomit, že tahání těžkého nákladu v mnohdy velice těžkém terénu není v přirozenosti koní. Pokud koně odmítnou poslušnost v tahu, nejčastějším prostředkem je výprask tak silný, aby je donutil k práci bez ohledu na nechuť nebo únavu. Používají se i mírnější prostředky. Například narvat koni do úst hlínu nebo trs trávy, ucpat mu dlaní nozdry nebo táhnout v protisměru (zde je samozřejmě zapotřebí více než jednoho člověka) a donutit jej proti jeho vůli couvat a jakmile se začne vzpírat tahem pomalu povolovat. (4) Ovšem takový zlobivý kůň se může dočkat i tvrdších triků, jako je :

„…zapalování slámy pod netahavým koněm, uvazování netahavého koně řetězem za krk k jinému vozu, stahování hrudníku řetězem a údery na tento řetěz apod. …” (6) Jak ale uvádím výše, nejčastěji jsou vzbouření/é otroci nebo otrokyně zmláceni/é. („Jsou ovšem zvířata, na která platí jen notný výprask, alespoň jednou za čas.” (6) „Obvykle však po odmítnutí tahu následuje výprask, který u některých koní vzdorovitost jen utvrzuje. Mnohé praktiky v podobných případech doporučované jsou nebezpečným týráním zvířat.” (4)) Jak civilizované! Jak kulturní! Jak lidské!

Jsou i publikace, které bití jednoznačně odmítají a toto odmítnutí i zdůvodňují: „Při tahu na koně nikdy zbytečně nekřičíme, ani ho nebijeme, poněvadž by kůň časem otupěl a jeho výkon by se snížil.” (7)

Kontrola, jestli a jakým způsobem je zvíře bito, týráno nebo jen přetěžováno množstvím práce jsou prakticky nulové. To je zapříčiněno i charakterem práce, která je většinou vykonávaná na odlehlých, špatně přístupných místech, kde je přítomen jen kočí a kůň.

Kromě infekčních nebezpečí je u koní zneužívaných k nucené práci v lese zvýšené riziko úpalu, úžehu, otravy a různých úrazů jako je proražení rohové stěny kopyta ostrým kamenem, třískou, sklem apod., krevní podlitiny po zakopnutí, úderu klády apod., otlaky od postrojů, natržení svalů po těžkém zabrání, sklouznutí apod., vykloubení, naštípnuté kosti a zlomeniny („Zlomeniny… Obvykle se neléčí.” (4) Jestli vám tahle věta zní zlověstně a smrdí jatkami, tak právem.), deformujícími záněty kostí a kloubů („Bohužel se zvířaty stiženými těmito onemocněními se shledáváme při práci v lese nejčastěji, poněvadž podle zakořeněného, ale zavrženíhodného názoru je „odbytý kůň” ještě dobrý pro práci v lese.”(6)), („Před pár lety jsem v Pustých Žibřidovicích, kousek za Hanušovicema, znala chlapa, který měl čtyři koně na práci v lese a dělal s nima na střídačku 6 dní v týdnu. Jednou jsem si všimla, že valach má nějakou divnou přední nohu. Řekl mi, že kůň měl nehodu, už nevím jestli s vlakem nebo náklaďákem, a zlomil si nohu. Vůbec mu ji neléčil, a když jsem se ptala jestli pracuje, řekl, že tahá jako ostatní, že mu nic není, ani nekulhá.”(8)). K častým úrazům patří poranění očí vraženou třískou, jehličím apod. K poranění očí dochází i omylem při šlehnutí bičem přes uši koně, aby se popohnal. Všechna tato rizika zvyšuje nekvalifikovaný, nezkušený kočí.

Co se stane se zraněným koněm v těžkém, špatně přístupném terénu můžeme doložit vyprávěním jednoho v současné době zaměstnance jatek, mimochodem také koňaře: „ Přivezli koně z lesa, přední noha mu visela jen na vlásku. A chlapi na jatkách ho nedokázali zabít. Byl strašně zlý. Tak jsem jim vynadal, vzal jsem sekyru a hotovo. Nebo taky v lese zlomená noha. Na co čekat na odvoz na jatka, on by se trápil. Tak jsem sebral velkej kámen z potoka a bylo po něm raz dva.” (9)

Koně jsou zvířata společenská, mají rádi prostor a blízkost jiných koní. Je hodně lidí pro které znamenají symbol krásy, hrdosti a svobody. Kůň pracující v lese bývá povětšinou zavřen ve stáji uvázán ve stání, kde může udělat dva kroky vpřed, vzad a možná i do boku. Vzhledem k tornu, že od přírody není připraven na tak těžkou a hlavně dlouhou práci, celý zbytek dne, mimo krmení, odpočívá. A když už nezvládá táhnout svou kládu, jde důchodce na jatky.

Jak uvádí znalci: „…koňské maso má poněkud nasládlejší chuť (v důsledku většího množství glykogenu), proto se výrobky z něho více koření a solí. …Pro zlepšení jakosti masných výrobků z koňského masa se přidává k masu koňskému malý podíl levnějších vepřových mas (vepřové hlavy, boky, kůže).” (10) Ovšem stará řeznická moudrost říká: „V koňském kabanosu koně nehledej.”

V rámci touhy po návratu koní do lesa a ke kládě, jež je pro mnohé romantikou (Pro lidi, nikoli pro koně. Pro koně je to romantika jak uranové doly pro vězně z 50 let.) a dokonce i záchranou pro chladnokrevné koně, se dokonce i soutěží o Putovní pohár Mistra pracovních koní.

Při „Formanské jízdě” je zapřažený pár koní projíždějící trať s deseti překážkami. Porušení překážky nebo její shození je penalizováno. Kočí musí mít pokrývku hlavy, kolen a bič. V zadní části vozu je přísedící. Při „Tahu klády”, táhne kůň kládu o délce 8m a hmotnosti 0,4m3 po trati mezi jednotlivými překážkami a konečně při „Těžkém tahu” je kůň zapřažený do saní s předem určenou zátěží. Kočí vede koně na otěžích a smí jej povzbuzovat pouze hlasem. Když celé startovní pole absolvuje trasu s počáteční zátěží (600kg), dostane dalších 100kg nášup a jde znovu na start. Od 1.000kg se přidává po 50 kilogramech. Kůň může na dráze jednou zastavit. (11)

Život tzv. pracovního koně vyjadřuje nádherně Edgar Kupfer - Koberwitz, který hloubku svého přesvědčení o neubližování druhým dosvědčil mimo jiné i tím, že nepřestal být vegetariánem ani v podmínkách koncentračního tábora v Dachau: „Kůň najde žlab, najde svou večeři a doušek vody, jež mu poskytli. Po celodenní námaze a dřině se posilní - na zítřek.” (12)

Napsáno v lednu 2005

1) Roger A. Caras: Zvířata, která změnila člověka, Rybka Publisher, 1999
2) J. Svoboda, H. Görnerová: Chladnokrevní koně - perspektiva bez podpory a s otazníkem, http://equichannel.cz/videli/clanek.php3?id=527
3) Úřad práce Javorník - Jesenicko
4) Ing. Jaroslav Radvan: Kůň v lesním hospodářství (Příručka pro kočí režijních potahů) - účelová neperiodická publikace s upozorněním, že není určená k prodeji veřejnosti, SZN Praha,1990
5) Osobní rozhovor s podkovářem
6) Ing. J. Jindra a kol.: Kůň v lesním průmyslu, SZN Praha, 1955
7) Ing. František Burda: Základy živočišné výroby, SZN Praha, 1986
8) Rozhovor s Evou Michálkovou, vyučenou chovatelkou koní a jezdkyní
9) Osobní rozhovor
10) Otakar Kolda: Zpracování masa pro 3. ročník SOU, SNTL Praha, 1985
11) Helena Görnerová: Putovní pohár Mistra pracovních koní v roce 2004 http://equichannel.cz/videli/clanek.php3?id=708
12) Edgar Kupfer - Koberwitz: Zvířata jsou naši bratři, Společnost Jóga v denním životě, 2003

This entry was posted on Středa, Březen 11th, 2009 at 13.41 and is filed under ze života zvířat. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Responses are currently closed, but you can trackback from your own site.

Comments are closed.