Biouherák lže!

Kdysi jsem jedné dívce, která mi povídala, že jí jenom maso z biochovů, protože velkochovy jsou hrozné a ona s nimi nechce mít nic společného, řekl, že kdybych byl v cele smrti, byl bych rád kdyby byla polstrovaná, s kabelovou televizí a každý večer s připuštěním. Je to lepší, než kdyby mi po obličeji běhali krysy, ležet ve špíně a o hladu a dostávat přes držku od zatrpklého dozorce. Je to milionkrát lepší, ale účel a smysl je stejný.

Chtěli byste být židovkou, jehovistou, německým antifašistou nebo cikánským děvčátkem třeba v Osvětimi, kdyby v ní bylo uklizeno? Předpokládám, že nikoli. Byly by plynové komory v pořádku (pokud tedy byly), kdyby zabíjeli rychle a bezbolestně? Nebyly. Samozřejmě, je to lepší, než Osvětim plná vší a plyn, který Vás zabíjí tak pomalu, že mlátíte hlavou o dlažbu, aby už byl konec, ale lepší neznamená dobré.

Vypráví se příběh o Alexandru a Diogénu ze Sinópy. Alexandr při projížďce na koni spatřil Diogéna, jak se nohou přehrabuje v hromadě kostí i otázal se, proč tak činí a Diogén mu odpověděl, že přemýšlí jaký je rozdíl mezi kostmi Alexandrova otce a jeho otroků. Ačkoli je Diogén mým oblíbeným kynikem (1), zde hledal špatně. Rozdíl není v kostech, tedy ve smrti, ale v životě.

Ekologické zemědělství, lépe ekologičtější zemědělství, je ve vztahu ke zvířatům ohleduplnější než většinové. Vybírají se odolnější plemena, je stanovena povinnost krmit mláďata savců mateřským mlékem (dobytek 3 měsíce, prasata 40 dní, ovce a kozy 45 dní), je menší tlak na užitkovost zvířat, používají se pro zvířata méně náročné technologie a je absence některých praktik většinového zemědělství, např. klecové držení drůbeže, amputace ocásků u prasat a jiná mrzačení, jsou vyloučeny nebo omezeny některá farmaka a výživové doplňky jako např. stimulátory růstu nebo antikokcidika (2), použití hormonálních přípravků je povoleno pouze v ojedinělých případech, platí zákaz klonování zvířat, embryotransféru atd. To všechno je velmi důležitý a výrazný krok směrem od bezohlednosti k miliardám zvířat žijících v područí člověka.

Ale není pravdou, přes tvrzení propagátorů a propagátorek tohoto způsobu zneužívání zvířat, že zvířatům, která drží v zajetí, umožňují, aby si žila a chovala se tak, jak je jim od přírody vrozeno a za to, že jsou chována v souladu se svými vrozenými potřebami se odměňují vitalitou a dobrým zdravím, jehož výsledkem jsou chutné produkty, které můžeme užívat s dobrým svědomím (3) a že právo využívat zvířata a zabíjet je si smíme osobovat jen tehdy, je-li zároveň spojeno s povinností péče o zvířata. (4) Tento způsob držení zvířat je blíže jejich přirozeným potřebám, to ano, ale i on je zásahem a narušením přirozeného běhu jejich života a jejich destrukcí, zvířata jsou zdravější než-li v méně šetrném způsobu držení, samozřejmě, ale tvrdit, že svým zdravím se odměňují, aby byla chutnější, to se mi jeví jako velmi perverzní logika. To, že se k někomu chovám slušněji než někdo jiný neznamená, že jej mohu s dobrým svědomím zabít a na mrtvole si pochutnat. Zkusme si, pro lepší ilustraci, představit, že někdo unese a zabije osobu vám blízkou a bude tvrdit, že neudělal nic zlého, protože než ji zabil, choval se k ní hezky. Co je to zvrácenost, která spojuje povinnost péče s právem zabít pečované?

Kdysi jsem byl, společně s jedním ekologičtěji hospodařícím zemědělcem, hostem na besedě, kde tento pán vyprávěl, že má dobytek na maso, že má svoje zvířata rád, že u něj je dobytek na prvním místě, že i na jatky je veze osobně. Řekl jsem mu, že kdyby měl ta zvířata rád, tak je na jatky nevezme. Vyprávěl mi, jak s ním zvířata jdou na smrt klidně a bez odporu. A proč by nešla, když mu důvěřují?

Dalším argumentem, jenž má vytvářet pozitivní náhled na držení a zabíjení zvířat, a to nejen v ekologičtějších drženích, je že bez člověka by nebylo chovu zvířat. Je třeba si uvědomit jednu věc: hospodářská zvířata vděčí za svůj život zejména té okolnosti, že my lidé chceme jejich maso, mléko nebo vejce využít jako potraviny. Bez lidského zájmu by ve stájích a na pastvinách nebyly ani krávy, ani prasata, ani drůbež. (4) To je lež a hloupý žvást. Ani krávy, ani prasata, ani drůbež nevděčí za svůj život tomu, že lidé chtějí jejich maso, mléko nebo vejce

Českou biopotravinou roku 2004 se stal uherák. Mluví se o něm jako o biouheráku, ale to je klamavá reklama. Biouherák lže. Bio je z řeckého bios a znamená život, pochybuji, že jej nalezneme ve zpracovaném mrtvém praseti. Proč se tedy mluví o biomase, biojehněčím, biouheráku? Proč ten náznak, že zabitím zvířete neutrpěl jeho život? Je to jakési podvědomé uvědomění si zbytečnosti a neoprávněnosti tohoto zvyku? Je to distanc od vraždy? Podvědomá a zároveň vědomá marketingová strategie? Myslím, že od každého trochu.

Neměli bychom zapomínat, že zvířata jsou i v tomto způsobu držení produktem, komoditou a účetní položkou a že je zabijí.

Základní otázkou, kterou bychom si měli položit, je, co potřebujeme k životu. Maso, mléko, vejce, med? Ne. Medvědy na kole a tuleně v trenýrkách? Ne. Kožich? Ne. Experimenty na zvířatech? Ne. Nepotřebujeme. A kde není potřeba, není důvod, a kde není důvod, není omluva. Proč bych se měl rozhodovat mezi vejcem a lepším vejcem, když mohu žít bez vejce i lepšího vejce? Proč bych se měl rozhodovat mezi ošklivým a méně ošklivým zneužitím, když nemusím zneužít vůbec?

Bez komentáře:

Zvířata byla dána lidem do rukou, říká se v bibli. To znamená, že tyto ruce je mají chovat a ošetřovat, ne se k nim chovat jako ke stroji. Jen ten, kdo ve zvířeti, stejně jako v rostlině vidí tvora božího, který má splnit své úkoly v životních společenstvích, ekosystémech, který má také sloužit člověku a jeho potřebám, avšak bez ponížení na otroka lidské zvůle, má chovat zvířata. Jen tento bude mít trvale vysoké výkony z chovu zvířat.

Gerhardt Preuschen: Alternativa pro předvídavého zemědělce: Přechod na ekologické zemědělství, MZ ČR, 1990


„Tady nám roste biomaso.”

Komentář u fotografie, na které se farmář M. Knápek, dívá na dobytek na pastvě. Miloslav Vohralík: Šťavnaté telecí z ekologické farmy, České biopotraviny, FOA + MZ ČR, 1995

 

 

1) Kynismus = starořecký myšlenkový směr vyznačující se přímostí, otevřeností, jednoduchostí, někdy až tvrdostí.
2) Kokcidióza = parazitární onemocnění drůbeže. Antikokcidika mají prokazatelné negativní účinky na imunitní systém.
3) www.pro-bio.cz
4) Dipl. Ing. Reinhard Geßl, předseda Svazu pro přirozený chov zvířat, Rakousko: Etická odpovědnost zemědělce - ochrana zvířat na základě přirozeného chovu, Bulletin ekologického zemědělství č. 25, PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců, Šumperk, listopad 2003

(Přednáška na Vegetariánském dni 2005 v Praze)

This entry was posted on Pondělí, Březen 16th, 2009 at 22.14 and is filed under empatie, eseje. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Responses are currently closed, but you can trackback from your own site.

Comments are closed.