Biouherák lže!
Kdysi jsem jedné dívce, která mi povídala, že jí jenom maso z biochovů, protože velkochovy jsou hrozné a ona s nimi nechce mít nic společného, řekl, že kdybych byl v cele smrti, byl bych rád kdyby byla polstrovaná, s kabelovou televizí a každý večer s připuštěním. Je to lepší, než kdyby mi po obličeji běhali krysy, ležet ve špíně a o hladu a dostávat přes držku od zatrpklého dozorce. Je to milionkrát lepší, ale účel a smysl je stejný.
Chtěli byste být židovkou, jehovistou, německým antifašistou nebo cikánským děvčátkem třeba v Osvětimi, kdyby v ní bylo uklizeno? Předpokládám, že nikoli. Byly by plynové komory v pořádku (pokud tedy byly), kdyby zabíjeli rychle a bezbolestně? Nebyly. Samozřejmě, je to lepší, než Osvětim plná vší a plyn, který Vás zabíjí tak pomalu, že mlátíte hlavou o dlažbu, aby už byl konec, ale lepší neznamená dobré.
Vypráví se příběh o Alexandru a Diogénu ze Sinópy. Alexandr při projížďce na koni spatřil Diogéna, jak se nohou přehrabuje v hromadě kostí i otázal se, proč tak činí a Diogén mu odpověděl, že přemýšlí jaký je rozdíl mezi kostmi Alexandrova otce a jeho otroků. Ačkoli je Diogén mým oblíbeným kynikem (1), zde hledal špatně. Rozdíl není v kostech, tedy ve smrti, ale v životě.
Ekologické zemědělství, lépe ekologičtější zemědělství, je ve vztahu ke zvířatům ohleduplnější než většinové. Vybírají se odolnější plemena, je stanovena povinnost krmit mláďata savců mateřským mlékem (dobytek 3 měsíce, prasata 40 dní, ovce a kozy 45 dní), je menší tlak na užitkovost zvířat, používají se pro zvířata méně náročné technologie a je absence některých praktik většinového zemědělství, např. klecové držení drůbeže, amputace ocásků u prasat a jiná mrzačení, jsou vyloučeny nebo omezeny některá farmaka a výživové doplňky jako např. stimulátory růstu nebo antikokcidika (2), použití hormonálních přípravků je povoleno pouze v ojedinělých případech, platí zákaz klonování zvířat, embryotransféru atd. To všechno je velmi důležitý a výrazný krok směrem od bezohlednosti k miliardám zvířat žijících v područí člověka.
Ale není pravdou, přes tvrzení propagátorů a propagátorek tohoto způsobu zneužívání zvířat, že zvířatům, která drží v zajetí, umožňují, aby si žila a chovala se tak, jak je jim od přírody vrozeno a za to, že jsou chována v souladu se svými vrozenými potřebami se odměňují vitalitou a dobrým zdravím, jehož výsledkem jsou chutné produkty, které můžeme užívat s dobrým svědomím (3) a že právo využívat zvířata a zabíjet je si smíme osobovat jen tehdy, je-li zároveň spojeno s povinností péče o zvířata. (4) Tento způsob držení zvířat je blíže jejich přirozeným potřebám, to ano, ale i on je zásahem a narušením přirozeného běhu jejich života a jejich destrukcí, zvířata jsou zdravější než-li v méně šetrném způsobu držení, samozřejmě, ale tvrdit, že svým zdravím se odměňují, aby byla chutnější, to se mi jeví jako velmi perverzní logika. To, že se k někomu chovám slušněji než někdo jiný neznamená, že jej mohu s dobrým svědomím zabít a na mrtvole si pochutnat. Zkusme si, pro lepší ilustraci, představit, že někdo unese a zabije osobu vám blízkou a bude tvrdit, že neudělal nic zlého, protože než ji zabil, choval se k ní hezky. Co je to zvrácenost, která spojuje povinnost péče s právem zabít pečované?
Kdysi jsem byl, společně s jedním ekologičtěji hospodařícím zemědělcem, hostem na besedě, kde tento pán vyprávěl, že má dobytek na maso, že má svoje zvířata rád, že u něj je dobytek na prvním místě, že i na jatky je veze osobně. Řekl jsem mu, že kdyby měl ta zvířata rád, tak je na jatky nevezme. Vyprávěl mi, jak s ním zvířata jdou na smrt klidně a bez odporu. A proč by nešla, když mu důvěřují?
Dalším argumentem, jenž má vytvářet pozitivní náhled na držení a zabíjení zvířat, a to nejen v ekologičtějších drženích, je že bez člověka by nebylo chovu zvířat. Je třeba si uvědomit jednu věc: hospodářská zvířata vděčí za svůj život zejména té okolnosti, že my lidé chceme jejich maso, mléko nebo vejce využít jako potraviny. Bez lidského zájmu by ve stájích a na pastvinách nebyly ani krávy, ani prasata, ani drůbež. (4) To je lež a hloupý žvást. Ani krávy, ani prasata, ani drůbež nevděčí za svůj život tomu, že lidé chtějí jejich maso, mléko nebo vejce
Českou biopotravinou roku 2004 se stal uherák. Mluví se o něm jako o biouheráku, ale to je klamavá reklama. Biouherák lže. Bio je z řeckého bios a znamená život, pochybuji, že jej nalezneme ve zpracovaném mrtvém praseti. Proč se tedy mluví o biomase, biojehněčím, biouheráku? Proč ten náznak, že zabitím zvířete neutrpěl jeho život? Je to jakési podvědomé uvědomění si zbytečnosti a neoprávněnosti tohoto zvyku? Je to distanc od vraždy? Podvědomá a zároveň vědomá marketingová strategie? Myslím, že od každého trochu.
Neměli bychom zapomínat, že zvířata jsou i v tomto způsobu držení produktem, komoditou a účetní položkou a že je zabijí.
Základní otázkou, kterou bychom si měli položit, je, co potřebujeme k životu. Maso, mléko, vejce, med? Ne. Medvědy na kole a tuleně v trenýrkách? Ne. Kožich? Ne. Experimenty na zvířatech? Ne. Nepotřebujeme. A kde není potřeba, není důvod, a kde není důvod, není omluva. Proč bych se měl rozhodovat mezi vejcem a lepším vejcem, když mohu žít bez vejce i lepšího vejce? Proč bych se měl rozhodovat mezi ošklivým a méně ošklivým zneužitím, když nemusím zneužít vůbec?
Bez komentáře:
Zvířata byla dána lidem do rukou, říká se v bibli. To znamená, že tyto ruce je mají chovat a ošetřovat, ne se k nim chovat jako ke stroji. Jen ten, kdo ve zvířeti, stejně jako v rostlině vidí tvora božího, který má splnit své úkoly v životních společenstvích, ekosystémech, který má také sloužit člověku a jeho potřebám, avšak bez ponížení na otroka lidské zvůle, má chovat zvířata. Jen tento bude mít trvale vysoké výkony z chovu zvířat.
Gerhardt Preuschen: Alternativa pro předvídavého zemědělce: Přechod na ekologické zemědělství, MZ ČR, 1990
„Tady nám roste biomaso.”Komentář u fotografie, na které se farmář M. Knápek, dívá na dobytek na pastvě. Miloslav Vohralík: Šťavnaté telecí z ekologické farmy, České biopotraviny, FOA + MZ ČR, 1995
1) Kynismus = starořecký myšlenkový směr vyznačující se přímostí, otevřeností, jednoduchostí, někdy až tvrdostí.
2) Kokcidióza = parazitární onemocnění drůbeže. Antikokcidika mají prokazatelné negativní účinky na imunitní systém.
3) www.pro-bio.cz
4) Dipl. Ing. Reinhard Geßl, předseda Svazu pro přirozený chov zvířat, Rakousko: Etická odpovědnost zemědělce - ochrana zvířat na základě přirozeného chovu, Bulletin ekologického zemědělství č. 25, PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců, Šumperk, listopad 2003
(Přednáška na Vegetariánském dni 2005 v Praze)