for the animals

Bylo to v Rakousku při rešerši v dvoupatrové hale, odkud jsem doufal, že vezmeme i několik slepic. Měl jsem náročný týden, za sebou několik hodin za volantem, den předtím jsme byli asi v pěti objektech v Německu i v Rakousku a tohle byl tu noc druhý objekt. To, co se stalo, bylo mou neopatrností a snad i důsledkem mé celkové únavy. Nedokázal jsem se zastavit, málo spal a hodně pracoval.

Jistil jsem žebřík dvěma lidem přede mnou a pak sám lezl po nezajištěném žebříku. Když jsem došlápl na poslední příčku a chtěl přelézt na budovu, tak žebřík sklouzl, složil se k zemi a já s ním. Padal jsem zády k zemi a nohy se mi dostaly mezi příčky. Z výšky asi 4 metrů a na beton.

Výsledkem je trojnásobná tříštívá zlomenina paty a zborcení klenby chodidla. V nemocnici mi nohu dali na pět dní k ledu a poté jsem šel na operaci. Kousky kostí k sobě zadrátovali, dali mi do nohy devět šroubů, které v ní zůstanou už natrvalo, vzali mi kus pánevní kosti, kterou vyplnili díru v patě a protože to nestačilo, tak zbytek doplnili keramikou. Protože jeden drát se dostal nějak špatně mezi kosti, měl jsem další den ještě jednu malou operaci.

Musím říci, že v nemocnici mi bylo dobře. Odpočinul jsem si, sestřičky i lékaři a lékařky byli skvělí a skvělé a žádný problém nebyl ani s veganskou stravou. Když jsem oznámil, že jsem vegan a že to tak zůstane, přišla za mnou nutriční poradkyně a sestavila se mnou veganský jídelníček. Moje jídlo přicházelo opatřené cedulkou – Pan Kolesár. Bez masa, mléka, vajec.

Po návratu z nemocnice jsou několik týdnů jenom ležel s nohou podloženou polštáři. Stačilo, abych ji dal jen na chvíli do horizontální polohy a okamžitě hodně bolestivě otekla a dostala takovou veselou fialovou barvu. Protože jsem po návratu z nemocnice přestal brát léky proti bolesti, tak jsem si vážně všechno užíval.

Myslím, že vzhledem k výšce, charakteru pádu a povrchu, na který jsem dopadl, tak jsem měl velké štěstí. A určitě mi hodně pomohly i roky tréninku martial arts, které mě naučily rychle reagovat i techniky pádu. Teď mě čeká rehabilitace a pak se vrátím k rešeržím a záchranám.

Z prvního objektu, kde jsme tu noc byli, odnesla moje kolegyně a kamarádka v náruči jedno kuře (dostalo jméno Chuck), po mé nehodě se kamarádky a kamarádi ze SaboTiere vydali do drůbežárny, kde se mi stala nehoda a zachránili tam dvě slepice a pak ještě v jedné záchraně jich vzali 13. Mám tedy hodně důvodů k úsměvu.

A díky za podporu všem, kterým jsem za to stál. Vážím si toho.

Od mých blízkých.