for the animals

Pokud jste také vyšli do ulic s fotoaparátem nebo kamerou dokumentovat krvavou změť v níž se o vánocích proměňují ryby na ulicích nebo pokud jste se pokusili promlouvat do citu a do rozumu otupělého tím, že tradice je přece tradice a pokud je tou tradicí natřít tlamu Ježíškovi rybí krví, pak by tradice měla být chválená a držená, a pokud své fotky či videa chcete dát ostatním k lítosti či zamyšlení prostřednictvím realita.tv, máte prostor.

Pokud jste udělali nějakou jinou akci se snahou zastavit zbytečnou a zbytečně krutou tradici, máte prostor. Ať již byla akce přijatá jakkoli, se zájmem či bez zájmu, s pochopením či odporem, může být pro jiné příkladem či inspirací nebo může přispět k vyvarování se některým chybám.

Když jsem před lety poprvé maloval transparent s kaprem a nápisem “NECHTE JE ŽÍT!” a pak ještě s dvěma lidmi mrzl na olomouckém náměstí vedle stánku, kde se tlouklo a podřezávalo a díval se na dlouhou frontu s nadrženými igelitkami, bylo ve mě více doufání ve větší změnu. (Hodně lidí tenkrát slíbilo svou pomoc a účast a zůstalo jen u slibů, protože slibuje se snadno, ale pomáhá se ztěžka. Kdo se o něco snaží, ví, že tohle je jedna z mála aktivistických jistot.)

Když jsem v minulých dnech chodil Šternberkem a Olomoucí, fotil to neštěstí a volal různým lidem v různých jiných městech, jestli by také nechtěly a nechtěli jít do ulic, bylo mi hůře než tenkrát před lety.

Jsou dvě hodiny ráno 24.prosince, připravuji fotky na web a vracím, a trochu si zvracím, minulé dny a týdny, protože už začátkem prosince se spíše ztěžka brodím ulicemi, jak je ve vzduchu i v lidech cítit, že už se to blíží, už se to blíží..

Tohle je čas smutku. Neusmívejte se.