Záchranná akce LX (říjen 2020)
Už mě nebaví počítat akce. Tak jen napíšu, že jsme během několika nocí vzali ze smutku a trápení celkem 217 slepic.
Na některá místa chodíme víckrát. Víme, jak holky vypadají krátce poté, kdy se ocitnou v halách. Jsou klidné, nechají se pohladit, podrbat v peří, bereme je do rukou a lidi v domovech se diví, jak jsou krásné. Pak běží čas, některé umírají, některé přežívají a ty, které přežívají, ztrácí rozum, sílu a chuť k životu. Na každý podnět reagují šílenstvím, děsí se světla, zvuku, křičí, mlátí křídly a lidi v domovech říkají, že jsou chudinky a že je to strašné, co jim lidi dělají. Občas nám záchrana vyjde i na pár dní předtím, než holky vytrhnou lidské ruce z jejich trápení jen, aby je naložily do transportu a odvezli k pozabíjení. To už bývají letargické, odevzdané a některé nepřežijí ani v novém domově nebo třeba jen pár dní. U některých to vím, už když je beru do náruče.
Po kliknutí na fotografii vstoupíte do galerie.
V domovech nám říkají, jak jsou hrozné ty bateriové klece a my jim třeba říkáme, že slepice, které jsme jim přivezli, sice vypadají hrozně, ale nejsou z bateriových klecí a že bída je i jinde, jenom není tak medializovaná a populární.
Jedni lžou o tom, že bateriové klece jsou lepší než voliérové nebo podestýlkové systémy, druzí lžou o tom, že jsou horší nebo aspoň strategicky mlží. Ti i ti lháři se dovolávají zdravého rozumu i citu.
Koho to bolí? Třeba tyhle holky z voliérového systému.
