for the animals

Taky se Vás ve škole ptala učitelka, co dává kráva a vy jste říkali, že maso, mléko, kůži? Veliká lež. Kráva nedává nic. Všechno se jí bere. A učitelka je hloupá.

Většinovou realitou držení dobytka v ČR jsou neuklizené stáje, nevhodné teploty a vlhkost vzduchu ve stáji, špatné větrání, špinavá zvířata a špatná hygiena obecně (špinavé krmné žlaby, vědra, porodní provázky apod.), řetězy zarostlé v mase, žádná voda nebo voda stará i několik dnů, zkrmování prošlého krmiva, špatná péče o paznehty, špatná péče o těhotné krávy nebo krávy po porodu i o narozená telata.

Velkým problémem je ve stájích (platí to obecně o držení jakýchkoli tzv. hospodářských zvířat) provozní slepota, kdy lidé držící zvířata problém vidí, ale neřeší, ať už z ekonomických nebo jiných důvodů, tak dlouho až jej přestanou vnímat nebo jej sice vnímají, ale je jim to jedno. Koneckonců mnoho péče škodí zisku. „Ve velkokapacitních stájích byla před rokem 1990 zjištěna spotřeba pracovního času na ošetřování jedné krávy 9 až 16 min. na den, což odpovídá 55 až 97 hodinám na krávu a na rok. Znamená to, že při 8hodinové pracovní době jeden pracovník celoročně ošetřoval 24 až 40 krav. Ve srovnání s chovatelsky vyspělými státy je tato spotřeba času na ošetřování krav příliš vysoká. Např. ve Spolkové republice Německo se (při výrazně menších počtech krav ve stádě) obvykle počítá se 45 hod. na krávu a rok (7,4 min. na krávu a den). V zemích s vyššími koncentracemi krav (Nizozemí, Velká Británie, Izrael a další) nejsou výjimkou podniky, kde majitel farmy s občasnou výpomocí členů vlastní rodiny ošetřuje 100 krav včetně zajišťování krmiv pro zimní období. Nízká spotřeba pracovního času je vykazována i v USA a v dalších státech. V Portugalsku, Řecku a v některých dalších zemích je spotřebu pracovního času v důsledku nízké koncentrace chovaných zvířat vyšší. Z celkové spotřeby pracovního času na ošetřování krav připadá přibližně 35 až 55% na dojení, 10 až 25% na krmení, 10 až 20% na odkliz výkalů a podestýlání, a zbytek na ostatní práce.”(1) A pak, že se kravičkám nikdo nevěnuje. Jen si to spočítejte.

Jestli je v tom kterém chlévu něco špatně můžete poznat i bez drahých přístrojů na měření vlhkosti vzduchu nebo analýz moči zvířat. A nepotřebujete ani střední nebo vysokou zemědělskou školu. Stačí se např. podívat jak zvířata dýchají; dýchají-li otevřenými ústy, stahují-li se (v případě volného ustájení) k východům ze stáje nebo k ventilátorům, víte, že je ve stáji problém s čerstvým vzduchem a protože krávy potřebují ke zdravému životu čerstvý vzduch stejně jako vy, můžete např. právě zde hledat příčiny mnoha zdravotních problému negativně ovlivňujících kvalitu života zvířat.

Špatné podmínky ve stájovém prostředí (mnohdy jediném životním prostoru zvířat) poznáte i z velkého množství pavučin (nedostatečné větrání), rezavých kovových částí nebo map na zdi (nadměrná vlhkost).

Studené uši mohou znamenat špatnou látkovou výměnu, odřené klouby nebo místa na nohách bez srsti zase slabé nastýlání.

Mnohé vám napoví prostý zdravý rozum; krávy patří na trávu a měkkou půdu, jsou na ni stavěny fyzicky, a nikoli na beton nebo rošty. Proto i dlouhodobé držení krav v těchto podmínkách hodnotím jako jejich týrání. Na spaní a odpočinek potřebují měkkou „postel”, kterou jsou schopny si vytvarovat podle svého těla, a několikrát za den se zvedat a ulehat na beton není pro krávy žádná radost. Zkuste je při tom někdy pozorovat, tu několik set kilogramů těžkou váhu padající koleny na tvrdou, nepoddajnou podlahu a pro představu si to sami zkuste. Prudce padněte na kolena a nemusí to být beton, abyste pochopili o čem mluvím.

Mnohé je na první pohled nezřetelné. Např. výměna měkké půdy za beton ovlivňuje životy krav mnohem více něž si většina lidí je schopna uvědomit a společně s dalšími faktory vytváří další na sebe navazující problémy. Krávy si uvědomují, že podlaha je tvrdá, že se zvyšuje riziko zranění při uklouznutí nebo pádu a potlačují vnější projevy říje mezi které patří i naskakování na jiné krávy (v první fázi říje) a nastavování se k naskakování (v druhé fázi říje). “U více než 15% zvířat se jedná o méně než tři skoky za říji a u dalších více než 35% nepřesáhne počet skoků na krávu v říji číslo 5.” (2) Zároveň stále klesají reprodukční schopnosti krav (v roce 2001 byla poprvé březost krav a jalovic celkem, menší než 50%), což je jeden ze způsobů, jakým se krávy vyrovnávají s nároky, které na ně má stále se zvyšující množství mléka, které jsou nuceny produkovat. Je tedy stále těžší zachytit období říje a krávy oplodnit. Druhá fáze říje (estrus), kdy by mělo dojít k pohlavnímu styku se, přes průměrnou dobu 18 hodin, stále snižuje u většího procenta krav. “U více než 30% holštýnských krav je délka říjí kratší než 4 hodiny a u dalších 25% nepřesahuje délka říjí 8 hodin.”(3)

A tak se tedy v bludném kruhu začíná hledat bludné řešení v podobě hormonálních manipulací. Říje se synchronizuje farmaceutiky, lidé kšeftující s vivisekcí dostanou svůj podíl (jako takřka ze všeho na trhu, kurvy zasraný) a spotřebitelky a spotřebitelé mohou popíjet mléko ukradené telatům, vlády je mohou cpát dětem do škol a celebrity v reklamách nosit bílý knírek.

Z hlediska životních podmínek je v mléčné produkci skryto více utrpení než v produkci masné. „Dojnice zůstávají ve stádě v průměru čtyři laktace (tedy čtyři roky), a když jdou potom na porážku, inspekce paznehtů ukazuje poškození téměř u všech zvířat. Jinými slovy výroba mléka v Británii je spojena s bolestivou a částečně ochromující chorobou, postihující téměř 100% zvířat.”(4) To co jsou nuceny tzv. mléčné krávy prožívat než skončí v asanačním podniku (když to nezvládnou) nebo na jatkách (když to zvládnou) je prostě šílené. A nepotřebujeme-li ke svému životu jíst dobytek a pít mléko, tak i neomluvitelné. Vždyť pití mléka je potravinový exces prokázaný zhruba do posledních 3 000 až 5 000 let. Do této doby byly krávy zneužívány především kvůli tažné síle, masu a z náboženských důvodů. Z počátku bylo mléko jiných živočišných druhů zřejmě využíváno pouze jako náhrada mateřského mléka, když matka nemohla kojit.

Jsou lidé, věřící, že krávy dávají mléko jen tak, asi jako když se otočí kohoutkem nad umyvadlem a teče voda. Pravdou je, že mléko krav je výživou pro telátko a v tom je i jeho jediná hodnota. Není to zemědělská komodita. A smysl života krav není v produkci mléka. To je jako tvrdit, že ženy, nebo samice jakéhokoli živočišného druhu, jsou tu proto, aby kojily. Dokonce i životy krav se nepočítají na roky, ale na laktační období. V ČR je to v průměru 2,3 u holštýnek a 3,0 u českých strakatých (rok 2003).

Denně končí na jatkách v ČR násilným způsobem asi 1000 životů dospělého skotu, z toho zhruba 800 jsou tzv. mléčné krávy.(5) Dalších 100 jich každý den zemře zemědělcům v chlévech. Úhyn telat v roce 1970 byl 7 %, v roce 1982 4,4 %, v roce 2003 10,3 %, to znamená, že z celkového počtu bezmála 600 000 (558 407) v roce 2003 narozených telat jich zemřelo skoro 60 000 (59 801).

V absolutních číslech se snižuje počet tzv. nutných porážek (jazykem debility), protože celkově klesá počet dobytka. Pokud chcete pochopit, jak se žije dobytku v ČR, jak jsou zdraví býci a voli, zdravé krávy a jalovice a zdravá telata, jděte do čísel a vnímejte je za těmi čísly. Nepřeskakujte.

“Stávající podíl nutných porážek z jejich celkového počtu zejména u krav (21.3%), u telat (32,7%) a tím i u skotu celkem (12,0%) je příliš vysoký s negativními dopady na ekonomické ukazatele chovu skotu.
Hlavní příčiny vyřazování skotu v roce 2005 jsou přibližně stejné jako v roce 2004. Jak je zřejmé z tab. 29, hlavní příčiny vyřazování v roce 2005 představovaly u všech kategorií skotu (kromě telat) poruchy končetin (33,3 až 54,8%). Druhým hlavním důvodem byla u býků a jalovic onemocnění dýchacího ústrojí (15,8% a 16,9%), u krav pak onemocnění zažívacího traktu (13,9%) a poporodní komplikace (5,1 %). Nutné porážky telat byly z 38,8% vyvolány respiračními nemocemi a z 23,1= poruchami končetin. Vysoký podíl konfiskátů z počtu nutných porážek vykázaly krávy (31,3%) a telata (59,1%).” (6) (poznámka: SVS ČR měnila v roce 2005 software, takže část z celkového počtu “nutně poražených” není zahrnuta.)

„V užitkovosti jsme předběhli řadu členských zemí Evropské unie, kupříkladu Rakousko, Francii, Itálii a Irsko. Tohoto zvýšení jsme ale dosáhli za velmi drahou cenu. Lépe jsme totiž dojili, než krmili. Ohrozili jsme tím zdraví zvířat, a to je časovaná bomba,” varuje Pavel Novotný. Za alarmující považuje číslo 74,5 kusu, které vyjadřuje čistý odchov na sto krav. „V minulém roce poslali chovatelé na nucenou porážku 44 tisíc krav. Čtyřicet procent krav končí buď na nucené porážce nebo v kafilériích.”(7)

„V posledním pětiletém období (1994 až 1999) se podíl nutných porážek do určité míry stabilizoval, přesto je patrna tendence ke zvýšení podílu nutných porážek jalovic, krav a telat. Téměř 20% nutných porážek krav a 37% nutných porážek telat nelze považovat za uspokojivý ukazatel chovu jatečného skotu.”(8) Jako hlavní příčina zabíjení definovaného jako nutné porážky (definice říká, že není jiná možnost, ale možná by byla na místě jiná definice vysvětlující, že zraněná a nemocná zvířata jsou odpad) v roce 1999 se uvádí „u všech kategorií skotu (s výjimkou telat) onemocnění pohybového aparátu (35,3 až 59,2%), druhou hlavní příčinu představovaly u krav poporodní komplikace (18%), u ostatních kategorií onemocnění dýchacího aparátu. Nutné porážky telat byly ze 45% způsobeny onemocněním dýchacího aparátu a ze 22% poruchami končetin.”(9)

„K poslednímu letošnímu srpnu bylo od počátku vyšetřování, tj. od roku 2001 prověřeno celkem již 431 708 vzorků, z toho od počátku letošního roku to bylo 142 127 vyšetření. Toto množství je letos úctyhodné a to proto, že v něm kromě normální porážky 87 078 je i 23 535 uhynulých kusů a 31 366 nutně poražených.”(10)

„Krávy jsou zapouštěny v relativně krátkém období většinou 2,5-3 měsíců. Z počtu zjištěných březích plemenic je nutné počítat s 2-3 % ztrátou telat zmetáním a předčasnými porody. Ztráty telat po narození do věku 30 dnů dosahují 3-8 % a do odstavu v cca. 200 dnech další 2-5 %. Celkové ztráty telat do odstavu dosahují 10-13 % ze všech narozených telat. Brakování plemenic u stáda by nemělo přesahovat 15 % ze stavu krav, většinou z důvodu špatných reprodukčních ukazatelů nebo funkce pohybového aparátu. Zbývající část do 30 % je cíleně vyřazována z chovatelských důvodů. (Dufka, 1999) ” (11)

Přečtěte si tyto řádky, prosím, ještě jednou. Je to hodně čísel a za každým je zničený život.

1) Ing. Jindřich Kvapilík, CSc., Ekonomické aspekty chovu skotu, vydal Svaz chovatelů českého strakatého skotu jako svou účelovou publikaci, neprodejné, Praha 1995
2) MVDr. Jiří Davídek: Řízená reprodukce a metabolizmus dojnic v produkčních stádech,Polná 2006: sborník přednášek a katalog plemenných býků, Plemo, a.s.
3) tamtéž
4) John Webster, Welfare: životní pohoda aneb střízlivé kázání o ráji, str.170, Nadace na ochranu zvířat, 1999
5) Josef Duben, tisková zpráva SVS ČR , Ani ve druhé skupině žádná BSE , 21.11.2003
6) Ročenka 2005: Cov skotu v České republice, Českomoravská společnost chovatelů, a.s., Praha, Svaz chovatelů českého strakatého skotu, Svaz chovatelů holštýnského skotu ČR, Český svaz chovatelů masného skotu
7) Zemědělec, 48/2003. Táňa Králová, Chov skotu: čísla, která varují (rozhovor s Pavlem Novotným, předsedou komise pro chov skotu při Agrární komoře ČR
Ing. J. Ivánek, CSc., Ing. P. Doležal, odbor evropské integrace Mze ČR, Šance a rizika sektoru hovězího masa České republiky v Evropské unii,Potravinářský zpravodaj 3/2001
9) tamtéž
10) Josef Duben, tisková zpráva SVS ČR, 3.9.2003 (o vyšetřování vzorků kvůli BSE)
11) Ing. Marek Bjelka, Dr. Ing. Pavel Polách, Dr. Ing. Jan Šubrt, CSc., Ekonomické aspekty chovu krav bez tržní produkce mléka