Člověk v zákonech
Pokud jde o zákony, mám s nimi dva základní problémy. Že je někdo ovládá a jakým způsobem, a že vůbec jsou. Zákony, dnes a tady, jsou součást vědeckotechnického pohybu. S tím dobrým i tím špatným, které to dobré převyšuje a dominuje nad ním.
To, že zákony někdo ovládá a že lidé mají různé preference vytváří konkurenční boj o to, kdo je bude ovládat a jakým způsobem, a také konkurenční zmatek, protože čím jsou složitější, tím je složitější poznat, kdo s kým hraje, proti komu, proč a o co.
Hodně lidí řekne, nelíbí se ti zákon? Tak ho změň. Je to věc managementu. Nelíbí se ti management? Tak ho změň. Získej hlasy a buď majitelem urny nebo hoď svůj hlas do urny někomu, kdo se ti líbí nebo je pro tebe menší zlo. Pominu naivitu tohoto přístupu a řeknu jen, že život není věc managementu, protože život není firma.
Každý je schopen najít zákon, z nějž má osobní užitek. Ale je nutné se ptát nejen, jaký užitek mám já, ale také kdo jej má největší, kdo získává nejvíce moci, schopnosti a možnosti manipulovat, kontrolovat, pokutovat, vyřazovat apod.
Také je nutné se ptát, co s námi dělá zákon? Vždyť člověk je rozhlížející se bytost. Zákon řídí a omezuje naše vnímání, myšlení, jednání a zkušenosti. Vytváří umělý svět s umělými pravidly, který je mezi námi a skutečným světem.
Kůň má klapky na očích, ostruhy, otěže, martingal, ohlávku a chomout. Člověk má zákony.
V důsledku ztrácíme sílu a schopnost vlastního rozhodnutí a získáváme závislost na řízených rozhodnutích. Jako půda, na které nevyroste nic bez umělého prohnojení a kontaminace pesticidy.
