Dopisy sobě a tobě (VeganFest Brno 2017)

Je to už možná patnáct, možná sedmnáct, možná přes dvacet let, od mé první sabotáže. Šli jsme na rešerši do objektu s tzv. brojlerovými kuřaty. Dostali jsme se dovnitř a hala byla prázdná. Kolega se otočil a odcházel pryč. Já jsem stál, myslel na všechna ptáčata, která tady žila a zemřela a na ta, která přežila jen pro transport a jatka.

Kolega čekal u dveří. Dostal jsem vztek. Stejně prázdný jako byla ta hala. A začal jsem rozbíjet všechno, co rozbít šlo. Napáječky, krmítka, zářivky, vypínače, dveře, o zeď opřené pytle s cementem, ze zdi elektrické vedení, cokoli. Něco jsem rval rukama, něco rozmlátil páčidlem. Kolega se vrátil a rozbíjel se mnou.

Necítil jsem se lépe ani hůře. Nebylo v tom žádné zadostiučinění. Jen jsem nedokázal odejít a nechat věci, jak jsou. Vždyť za pár dní přivezou další ptáčata. Budou se tady potácet se zmrzačenou genetikou, křičet bez mámy, navzájem se napadat, umírat a přežívat.

This entry was posted on Neděle, Červen 25th, 2017 at 18.53 and is filed under rozhovory, přednášky. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Responses are currently closed, but you can trackback from your own site.

Comments are closed.