Bude to těžký den *
Lidská fantazie jakoby snad ani neměla dno. Co všechno dokázal člověk vymyslet a praktikovat, když jde o to, způsobit někomu bolest. Drtí, mačká, trhá, řeže, pálí, dusí, topí, vaří, vráží na kůl, přibíjí na kříž. Co všechno dokáže použít, když chce trestat. Dřevo, vodu, železo, oheň, zvířata. Tento text je o zvířatech v mučírnách a na popravištích.
Supi, orli, luňáci, vrány, krkavci, havrani
Jedna ze ság kavkazských Nartů vypráví o Nasrenovi. Ten byl potrestán bohy, když k nim přišel pro oheň, který vzali lidem. Spoutali jej řetězy a nechali na Elbrusu, kam přilétal každého dne veliký orel, rval Nasrenovi plíce a pil krev z jeho srdce. (1)
V Maniho zákoníku je trest, při němž je odsouzený zahrabán do země, někdy po krk, někdy po ramena, a ponechán mrchožravým ptákům. (2)
Ponechání odsouzených k hodování ptákům bylo někdy i součást trestů jako je ukřižování, lámání v kole nebo naražení na kůl. V Koránu 12:41 (Súra Josefova) je verš: Přátelé moji vězeňští, jeden z vás bude napájet pána svého vínem, a pokud o druhého jde, ten bude ukřižován a ptáci mu budou klovat do hlavy. (3) Stejně i Bible v knize Genesis 40.19 se uvádí: Již po třech dnech tvou hlavu farao povýší nad tebe - oběsí tě na dřevě. A ptáci budou z tebe rvát maso. (4) Jak verš v Koránu, tak i v Bibli odkazují do starého Egypta. (5)
Ukřižovaní bývali někdy nejdříve zbičováni a teprve poté buď přibiti nebo přivázání ke kříži. Někdy bylo jejich trápení utlumeno nebo zkráceno. Židovský zákon umožňoval podání otupujícího nápoje nebo přeražení nohou, takže smrt nebyla v prvním případě tak bolestivá a v druhém byla zase rychlejší. Většinou ale odsouzení umírali několik hodin nebo i dní.
Ukřižování bylo především trestem pro vzbouřence, rebely, otroky. Tak skončilo na kříži. po porážce Spartakově v roce 71 př.n.l., podél silnice z Capuy do Říma, 6 000 povstalců. (6) Alexandr Veliký nechal ukřižovat v roce 332 př.n.l. 2 000 lidí v Týru poté, co město po sedmi měsících obléhání dobyl. (7)
Většinou bylo ukřižování trestem pro muže. Snad jen v Římě lze předpokládat menší ohled na pohlaví a trestání spíše podle třídy.
Při lámání kolem se odsouzeným železnou tyčí nebo kladivem zpřeráželi všechny končetiny a poté byli vztyčeni na kole na kůl a ponecháni slunci a mrchožravým ptákům. Pokud jim byla udělena zvláštní milost, dostali ještě smrtelnou ránu nebo bylo povoleno jejich uškrcení a to buď před ranami, během nich nebo až po nich. Tato zvláštní milost byla většinou vykonána tak, aby si jí přihlížející nevšimli a zůstal „odstrašující a vysoce výchovný účinek”. (8)
Na kole byly lámány i děti mladší patnácti let. Např. v roce 1746 Nicolas Gauthier, kterému bylo čtrnáct let. (9)
I naražení na kůl se dělalo různými způsoby. Bokem, ústy, análním otvorem nebo vagínou. Někdy byl kůl ostrý, někdy tupý (V Persii, Číně, Barmě a Siamu byl kůl seříznutý a zakulacený, aby co nejméně poškodil důležité životní orgány.). Někdy byl zaražený hlouběji, někdy byli odsouzení na kůlu vztyčeni a pomalu se nabodávali působením gravitace. Umírání bylo dlouhé a bolestné. I několik dní. Bez jakékoli možnosti obrany proti ptákům slétávajícím se k hostině.
Naražením na kůl se trestalo kdeco v různých částech světa. Od velezrady přes čarodějnictví až po nevěru (u žen), (10) ale bylo také důležitou součástí psychologické války. Např. v roce 1814, v době srbské revoluce proti Osmanské říši, bylo v Bělehradu naraženo na kůl 200 lidí. (11)
Koně, býci, voli, velbloudi
Jako název tohoto textu jsem použil slova, která údajně řekl Robert-François Damiens (12) ráno před svou popravou. „La journée sera rude!” (Bude to těžký den!) Jeho proviněním bylo polechtání královského idiota nožem. Ačkoli jej pouze lehce zranil, trest byl velmi krutý:
Damiens byl odsouzen 2. března 1757 k “veřejnému pokání před hlavní branou Chrámu v Paříži”, kam byl “přivezen v popravčí káře, nahý, jen v košili, drže hořící voskovou pochodeň o váze dvou liber”; dále “v řečené káře vezen na náměstí Greve a na popravišti, které tu bylo uchystáno, jeho tělo bylo na prsou, pažích, stehnech a lýtkách trháno kleštěmi, jeho pravá ruka držící onu dýku, jíž spáchal řečenou kralovraždu, byla pálena vřelou sírou a do míst, kde bylo jeho tělo trháno kleštěmi, bylo lito zároveň roztavené olovo, vroucí olej, horká smůla, roztavený vosk a síra a poté bylo jeho tělo vlečeno a roztrháno tahem čtvera koní a jeho údy i trup spáleny v ohni, rozdrceny na popel a tento popel rozprášen byl ve větru. ”
“Nakonec rozčtvrcen byl tahem koni,” líčí Gazette d’Amsterdam. “Tento poslední úkon trval velmi dlouhou dobu, neboť koně, jichž bylo použito, nebyli navyklí tahati, takže bylo třeba namísto čtyř koní vzíti šest; však ještě ani to nestačilo, bylo tedy nutné pro odtržení nohou toho nešťastníka přesekati mu nervy a přeřezati klouby …
Budiž řečeno, že třebaže byl vždy velkým rouhačem, neunikla mu teď z úst žádná slova rouhavá; toliko přemíra utrpení nutila jej k hrůznému křiku a on často opakoval: Můj Bože, smiluj se nade mnou; Ježíši Kriste, pomoz mi. Všichni diváci byli povzneseni starostlivostí faráře od Svatého Pavla, který přes svůj vysoký věk nevynechal jediný okamžik, kdy mohl utěšit trpícího.”
A líčení biřice Boutona: “Rozžhavili síru, ale oheň byl tak chabý, že byla popálena jen kůže na hřbetě ruky, a ještě velmi málo. Poté popravčí, rukávy vykasané až ponad lokty, uchopil ocelové kleště, jež vyrobeny jsou právě pro takový případ, okolo jedné a půl stopy dlouhé, sevřel jimi nejprve lýtko pravé nohy, pak stehno, dále dvě svalnaté části paže, poté prsa.
Tento popravčí, třebaže silný a robustní, musel vynaložit mnoho úsilí na to, aby odtrhl kusy masa, které sevřel v kleštich dvakrát či třikrát na stejném místě, zakroutil s nimi a to, co vytrhl, tvořilo na každém místě ránu o velikosti šestilibrového dukátu.
Damiens, který velice křičel, aniž by se však přitom rouhal, zvedl po tomto trhání kleštěmi hlavu a pohlédl na sebe; týž popravčí pak ponořil železnou lžíci do hrnce s oním lektvarem, zcela vroucím, který lil hojně do každé rány.
Následně byl Damiens připoután k lanům vedoucím k postrojům určeným k zapřažení koní, načež do nich byli koně zapřaženi každý k jednomu údu podél stehen, nohou a paží.
Pan Le Breton, soudní zapisovatel, několikrát přistoupil k trpícímu, aby se jej zeptal, chce-li něco říci. Odpověděl, že ne; při každém mučení křičel tak, jak je líčeno, že křičí zatracení, nemajíce co říci: ,Odpusť, můj Božel Odpusť, Panel’ Přes všechno to výše uvedené utrpení zvedl čas od času hlavu a směle se na sebe podíval. Lana tak utažená muži, kteří tahali za jejich konce, mu způsobovala nevýslovné bolesti. Pan Le Breton k němu znovu přistoupil a zeptal se ho, zdali nechce něco říci; řekl, že ne. Několik zpovědníků k němu přistoupilo a mluvili k němu po dlouhou dobu; s dobrou vůlí políbil krucifix, který mu podávali; nastavil rty a pokaždé řekl: ,Odpusť, Pane.’
Koně řádně zabrali, táhnouce každý přímo za jeden úd, každý kůň byl veden jedním popravčím. Po čtvrthodině ještě stále tatáž ceremonie a nakonec po mnoha opakováních nutno změnit směr tahu koní, tedy ti, co táhli za paže, byli vedeni k hlavě, ti u stehen byli vedeni směrem k pažím, čímž byly jeho paže lámány v kloubech. Tyto tahy byly několikrát opakovány bezúspěšně. Damiens zdvihl hlavu a pohledl na sebe. Bylo nutné připojit dva další koně k těm, jež byli zapřaženi do stehen, což úhrnem činilo šest koní. Žádný výsledek.
Nakonec řekl popravčí Samson panu Le Bretonovi, že zde patrně není žádná možnost ani naděje na dokončeni cele záležitosti, a zda by se tedy zeptal Jeho Veličenstva, přeje-li si, aby odsouzeného rozčtvrtil několika ranami. Pan Le Breton navrátiv se z města přinesl příkaz, aby se pokračovalo v dalších pokusech, tak jak již bylo činěno; koně však odmítali poslušnost a jeden z těch, již byli zapřaženi do stehen, padl na dlažbu. Zpovědníci znovu přistoupili k odsouzenému a mluvili k němu. Řekl jim (jak jsem slyšel): ,Polibte mne, pánové.’ Pan farář od Svatého Pavla se neodvážil, pan de Marsilly se provlékl pod lanem přivázaným k pravé ruce a polIbil jej na čelo. Popravčí se shromáždili okolo nich a Darniens jim řekl, aby nehřešili, aby konali svou povinnost, v čemž on jim nehodlá nikterak bránit; poprosil je, aby se za něho pomodlili k Bohu a požádal faráře od Svatého Pavla, aby se za něho pomodlil při nejbližší mši.
Po dvou či třech pokusech popravčí Samson a ten, který pracoval s kleštěmi, vytáhli dýky ze svých pochev a rozřezali mu stehna, jež nemohla být oddělena od trupu; čtyři koně zabírajíce naplno odtrhli obě nohy jednu po druhé, tedy nejprve nohu pravou a poté druhou; poté totéž učiněno bylo s pažemi, a to v okolí podpaží a ramen a ve čtyřech místech dalších; bylo nutno řezati maso až na kost, aby koně zabírajíce naplno odtrhli nejprve paži pravou a poté druhou.
Tak byly čtyři údy jeho odděleny a zpovědníci přistoupili k němu, aby k němu promluvili; avšak popravčí jim praviI, že jest mrtev, ačkoliv pravda je taková, že na vlastní oči viděl jsem toho člověka hýbati se a jeho dolní čelist zdvíhati se a opět klesati, jako by hovořil. Později dokonce jeden z popravčích přiznal, že ještě když tělo jeho vyzdviženo bylo a vhozeno na hranici, byl živ. Jeho čtyři údy, odvázány od postrojů koňských, byly také vhozeny na hranici, postavenou po pravé straně popraviště, pak tělo a všechny ostatky jeho byly pokryty poleny a otepmi a oheň vzplanul ve slámě smíšené s tímto dřevem. (13)
Kromě koní se používali k roztrhání i býci a voli (Indie). Římané používali válečné vozy. Mettius Fufetius byl roztržen dvěma vozy, které byli taženy čtyřmi koňmi, každý vůz v jiném směru. (14)
Komenský píše v Orbis sensualium pictus: Zločinci se od pacholků čili pochopů ze žaláře, kdež bývají mučeni, vyvádějí nebo se smýkají koněm na popravné místo. Zloději se věšejí na šibenici od kata. Cizoložníci se stínají. Vrahové a loupežníci buď kolem se lámají, nebo na kůl se nastrkují. Čarodějnice se na hranici upalují. Některým, nežli se utratí, jazyk se vyřezává, vytrhuje nebo na špalku ruka se utíná, nebo se pálí kleštěmi. Kterým život darován, na pranýř se stavějí, na osla se sázejí, uši se jim utínají, metlami se mrskají, zrak jim vypalují, ze země se vypovídají a odsuzují na věčné vězení. Vůdcové čtyřmi koni se trhají. (15)
Smýkání nebo vlečení koněm bylo používáno Germány jako trest vyhrazený ženám. Žena byla přivázána za vlasy k divokému koni a usmýkána k smrti. (16) Takto byla popravena i franská královna Brunhilda. Pak ji dal přivázat za vlasy, jednu ruku a jednu nohu k ohonu mimořádně divokého koně, a její údy byly roztrhány údery kopyt a divokostí koňského běhu. (17)
Maxmiliánův zákoník z roku 1499 trestal penězokazce upálením, uškrcením nebo usmýkáním. (18)
Právní kniha města Brna ze 14. století, tzv. Kniha písaře Jana, uvádí trest smýkání koněm za odvedení dítěte a jeho prodej. U žen se smýkání neprovádí, protože by při něm mohla být odhalena jejich nahota. (19) Byly tedy lámány v kole.
K trestu smrti usmýkáním se používali i velbloudi. V roce 1975 nechal Hissène Habré (20), který byl v letech 1982 - 1990 prezidentem Čadu (21), usmýkáním popravit emisara francouzské vlády P. X. Galopina. (22)
Někdy byli odsouzení koněm smýkání jen k popravišti, kde byl potom vykonán jiný trest. V roce 1354 byl Brnem vláčen Štěpán ze Strachotína. Jeho procesí zastavovalo na frekventovaných místech, kde byl vyvoláván zločin, jehož se dopustil. (23)
O smrti bagdádského chalífa Al-Musta’sima se vypráví, že byl Mongoly zabalen do koberce a poté rozdupán jejich koňmi. Důvodem prý bylo, aby se neprolila královská krev. (24)
Psi, krokodýli, lvi, leopardi, tygři, hadi, mihule
Roztrhání psy uvádí už Zákoník Maniho VIII /371: Pokud žena, hrdá na slávu svých příbuzných nebo svou vlastní, poruší povinnost, kterou je povinována svému pánu, král ji nechá roztrhat psy na místě, kde se schází množství lidu. (25) Stejně i Agni Purána (1.6.4), jeden z dalších důležitých hinduistických textů uvádí: Žena, která neuposlechne svého muže, musí být roztrhána psy. (26)
Asenappar, panovník Assýrie v 7. st. př.n.l. (27), prý nechával vězně trhat svým dogám. (28) Roztrhání psy používali i Španělé při dobývání Ameriky. Pánfilo de Narváez (29), conquistador proslulý svou krutostí vůči domorodým, nechal rozervat matku Hirrigua, který se na to musel dívat, smečkou psů, protože protestovala proti znásilnění dospívající indiánky jedním ze Španělů. (30)
O popravách křesťanů a křesťanek obviněných Nerem z podpálení Říma v roce 63 píše Tacitus v Annales 15:44 : A když šli na smrt, udělal se s nimi jistý žert, totiž že byli zašiti do kůží divokých zvířat a byli roztrhání psy, nebo přibiti na kříž byli určeni ke smrti ohněm, když sloužili na sklonku dne jako noční osvětlení. (31)
O vypouštění psů na zajaté účastníky a účastnice francouzského odboje vypovídal v Norimberském procesu kapitán M. Labussiére. Stejnou taktiku používalo gestapo v Belgii a Řecku, ale také stráže v Auschwitzu. Američtí vojáci v Deltě Mekongu měli dva psy používané k mučení zajatých lidí. (32)
V Egyptě házeli odsouzené krokodýlům. (33) Ranavalona I. (34), královna Magadaskaru, prý nechávala odsouzené plavat v řece plné krokodýlů. (35) V roce 1970 nechal Idi Amin (36), v letech 1971 - 1979 prezident Ugandy, nahnat do řeky plné krokodýlů 4 000 lidí se zdravotním postižením. (37) V podstatě je potrestal za jejich invaliditu.
V Asii se odsouzení házeli lvům, leopardům, ale hlavně tygrům. Někdy se z tygrů udělali nikoli pouze popravčí, ale také soudci. …před tribunál složený z půltuctu těchto velkých šelem byl předveden obžalovaný, beze zbraně nebo jen s její napodobeninou, například s dýkou s tupou špičkou. „Pokud byl vinen, tito neúplatní, ale hladoví hodnostáři ho po úradě sežrali. Když neměli hlad nebo jim připadal ne dost chutný, nechali ho bez úhony naživu, což bylo pokládáno za důkaz nebo presumpci neviny a obžalovaného obvykle pustili na svobodu.” (38)
V propagandistické knize Danielově VI:7-25 je lví soud. Nejprve je Daniel, s dvěma dalšími, hozen do rozžhavené pece, kterou král nechal rozpálit sedmkrát více než obvykle, ale nikomu z odouzených se nic nestane. Potom jiný král jej dá vhodit do lví jámy, protože Daniel poruší královský výnos, když se modlí ke svému bohu místo ke králi. Danielovi nepřátele jej udají králi s tím, že porušuje královský výnos. Král má Daniela rád, jeho vlastní zákon se mu nelíbí, ale Daniela potrestá. Hodí jej do jámy ke lvům, otvor jámy zavalí kamenem, zapečetí, potom je smutný, nejí, nespí, ráno kámen odvalí, Daniel vyskočí z jámy, řekne, že mu jeho Bůh poslal anděla, který zavřel ústa lvům, takže mu neublížili. Král je tím velice potěšen, nechá přivést muže, kteří Danielovo porušení zákona králi oznámili a hodí je do lví jámy i s jejich syny a ženami. Lvi je zlikvidují ještě než dopadnou na dno jámy. (39) Hmm. Královská logika ve smutné fantasy.
Odsouzení se házeli i hadům. Aspoň v legendách se to vypráví. Atlakviða, píseň, která je součástí skandinávského souboru Poetická Edda, jejíž základy jsou datovány k 9. století, popisuje příběh Gunnara, kterého nechá hodit do hadí jámy Attila. (40) Stejným způsobem prý zemřel i viking Ragnar Lodbrok. (41)
Římský patricius Publius Vedius Pollio házel své otroky do sádek s mihulemi i za malá provinění. Například rozbití poháru. (42, 43)
V tomto istom roku umrel Vedius Pollio, muž, ktorý vo všeobecnosti neurobil nič prevratné, čo by bolo nutné si pripomínať. Oslobodený z otroctva, pridal sa k rytierom, ale nezaslúžil sa o žiaden veľký čin. Jediný dôvod, prečo sa stal slávny bolo jeho bohatstvo a jeho krutosť. A práve týmto si Vedius Pollio získal miesto v dejinách histórie. Spomenúť všetky veci, ktoré urobil by bolo únavné a tak sa zmienime o tom, že držal v nádržiach mihuľe, ktoré boli trénované k tomu aby jedli ľudí. Zvyčajne k nim hádzal otrokov, ktorí boli následne usmrtení.
Raz, keď sa snažil zabaviť samotného Augustusa, jeho sluha rozbil kryštálový pohár, Pollio nariadil aby bol sluha hodený k mihuľám. Sluha sa zrazu hodil na kolená prosiac Augustusa, aby to nedovolil. Augustus sa snažil presvedčiť Pollia, aby nespáchal taký ohavný čin. Potom, ako Pollio prosbe nevenoval pozornosť, vládca povedal „Prineste všetky čaše, ktoré vlastníte i to čo sa na ne podobá” a následne ich Augustus všetky rozbil. Keď to Pollio uvidel bol prirodzene rozzúrený, pretože vedel, že nebude môcť sluhu potrestať. (44)
(Za překlad děkuji Lucy Hudecové - MK)
Mihule jsou rybovití obratlovci tvarem připomínajícím úhoře. Přisají se na svou oběť, zavrtají se do těla a sají krevní kaši. (viz 45 - odkaz na video)
Vlci, lvi, levharti, medvědi, nosorožci, sloni, hroši, psi, hyeny, kanci, býci, zubři, berani, hroši, černí panteři
Podle Tituse Liviuse přivezli poprvé šelmy do Římské arény Lucius Aemilius Paullus Macedonicus, a jeho syn, Publius Cornelius Scipio Aemilianus. (46) Poprvé v roce 186 př.n.l. Ti zavedli nový zvyk, kdy pro výstrahu lidem začali házet přeběhlíky a dezertéry šelmám. Ukázalo se to jako velmi úspěšné a velmi užitečné a v krátké době se předhazování šelmám stalo součástí římského práva. (47)
Suetonius píše, že když byl dobytek příliš drahý, nechával Caligula krmit šelmy těly zločinců. (48)
Ještě Codex Iustinianus z let 529 - 534 n.l. počítá s předhazováním šelmám. Traviči vysokého společenského postavení jsou vyhoštěni na ostrov a je jim konfiskován majetek. Plebejci jsou předhozeni šelmám. (49) Svobodní, kteří kazili peníze, jsou předhozeni šelmám, otrokům je vyhrazen jiný exemplární trest. (50) Ti, kdo se dopustili svatokrádeže mohli být hozeni šelmám, upálení zaživa nebo oběšeni. Trest se jim reguloval závažností přečinu a jejich společenským postavením. Ti, kdo se narodili ve vysokém postavení, byli místo smrti deportováni na ostrov. (51) Ti, kdo vyvolají povstání lidu mohou být podle jejich postavení oběšeni, hozeni šelmám nebo deportováni na ostrov. (52) Ten, kdo uteče k nepříteli a vrátí se, bude mučen a předhozen šelmám.(53) Stejně ti, kdo používají magii a zaříkávání. (54) Únosci dětí jsou předhozeni šelmám, ale pokud se tito narodili svobodní, zemřou mečem. (55)
Někdy je nechali bezbranné, někdy je svazovali, dávali do sítě, někdy přivazovali ke sloupu a někdy na záda býka.
Vůdce vzbouřených otroků Selur byl předhozen šelmám a lupič Lavreola byl nejprve dán na kříž a poté ponechán medvědům. (56)
Eusebius popisuje pronásledování křesťanek a křesťanů v Lyonu v roce 177 n.l., kdy byli obvinění z různých zločinů, včetně incestu a kanibalismu. Jedna z křesťanek se obvinění z kanibalismu brání větou: „Jak mohou takoví lidé jíst děti. když nesmějí ani požít krev nerozumných zvířat?” Jsou odsouzeni, mučeni, předhozeni k roztrháni zvěři. Jedna z nich, Blandina, je nakonec v síti předhozena býku. (57)
Passio Sanctarum Perpetuae et Felicitatis (58) z roku 203 n. l. popisuje příběh několika lidí, přičemž zdůrazněný je osud dvou žen, jedna je paní a druhá její otrokyně, Perpetua a Felicita. Velká část příběhů o křesťanském mučednictví je vymyšlených. Tento, jako jeden z mála, je považovaný za pravdivý. (59) Všichni byli odsouzeni k smrti. Muži byli zbičováni a předhozeni šelmám. Byl pro ně nachystán leopard, medvěd nebo kanec podle jejich volby. Ženy byly svázány do sítí a ponechány divoké krávě. Protože přežily, byly nakonec zabity mečem.
Není účelem tohoto textu psát o ranném křesťanství. Přesto považuji za důležité upozornit, ve vztahu k jeho pronásledování, na různorodost ranného křesťanství, které vyvolávalo i vnitřní rozbroje a nepřátelství. Byly značné rozdíly v chápaní křesťanství. Upozorňuji na to kvůli monopolu, který si na pronásledování vzaly některé církve, katolická a pravoslavná. Ranná křesťanská církev byla gnostická, ariánská, nazarénská, adoptianistická, montanistická, marcionistická etc. Dnešní rozdělení na ortodoxní a heterodoxní pro tuto dobu neplatí.
Často se stávalo, že zvířata vyděšená hlukem obecenstva, které řvalo, tleskalo, pískalo a dupalo, se snažila spíše někam ukrýt než útočit na odsouzené. Pokud se tak stalo, byl popraven jejich cvičitel. (60)
Uvádí se, že předhazování šelmám bylo v Římě jako trest zrušeno v roce 681 n. l.
V pozdějších dějinách je to byzantský císař Basileios II., který nechal ještě v roce 1022 n.l. předhotit lvům královského eunucha pomáhajícího při vzpouře proti němu. (61)
Sloni
Odsouzení také končili pod nohama slonů. Maniho zákoník VIII:34 počítá s tímto trestem pro zloděje. (62)
Poprava slonem je původně z Asie, ale jako vojenský trest ji převzali Římané: Římští generálové odsuzovali dezertéry k boji s šelmami v aréně nebo k rozmačkání pod nohama slonů. Ti, kdo se vyhýbají vojenské službě sebezmrzačením nebo předstíranou nemocí, jsou klasifikováni jako zrádci a popraveni. (63)
Sloni byli speciálně trénováni pro různé způsoby zabití. Rozdrcení končetin, pomalé drcení nebo rychlé šlápnutí na hlavu nebo hrudník. Jindy vyhazovali odsouzené vysoko do vzduchu a potom je v pádu nabodávali na své kly.
V 17. století za války s Holanďany nechával takto popravovat zajaté holandské důstojníky cejlonský král sídlící v Kandy. (64)
Aurangzeb, monghulský vládce Indie, vjel v roce 1679 na slonech do lidí shromážděných v Dillí, kde protestovali proti vysokým daním. (65)
Někdy se slonům na kly nasazovaly železné nástavce s hroty nebo ostrými břity, takže tělo roztrhali na kusy, jak popisuje kapitán Robert Knox ve své knize z roku 1681. (66)
Bombejský žurnál uveřejnil v roce 1814 report o popravě slonem v Barodě. Odsouzený byl otrok, který zabil svého pána. Byl přivedený slon, s pohaněčem na zádech a obklopený lidmi s bambusovými tyčemi v rukou. Odsouzenému svázali nohy do třech lan a ta připevnili ke kruhu na pravé zadní slonově noze. Každý slonův krok mrštil mužem dopředu a po pár krocích už měl vykloubené a polámané všechny končetiny. Byl pokrytý blátem, v bolestech, ale při vědomí. Celé to trvalo asi hodinu. Poté mu slon rozšlápl hlavu. (67)
Včely, mouchy, červy, různý hmyz, mravenci, moskyti, vodní buvol, krysy
Perský velkokrál Artaxerxés II. nechal popravit, v roce 401 př.n.l., mladého perského vojáka jménem Mithridatés za to, že v bitvě náhodně zabil perského prince Kýrose Mladšího. Smrt Mithridatesovu popsal Plútarchos ve svých Životopisech velkých Řeků a Římanů, v kapitole o Artaxerxésovi:
A preto vydal nariadenie, že Mithridates by mal byť zabitý v člnoch; čím je poprava vykonaná nasledovne: Vezmú sa dve úplne rovnaké člny a uložia sa na seba tak, aby sa dotýkali rámom. Páchateľa vložia do jedného člna na chrbát a prikryjú druhým, čím ich spoja, ale páchateľova hlava, ruky a nohy sú ponechané vonku a zvyšok jeho tela je uzavretý medzi člnami. Ponúknu mu jedlo a keď odmietne, nútia ho pichaním mu do očí; potom, keď sa naje, polejú ho zmesou mlieka a medu, lejúc to nielen do jeho úst, ale aj po celej jeho tvári. Potom nechajú jeho tvár neustále vystavenú slnečnému žiareniu; a tak ju úplne pokryje veľké množstvo múch, ktoré sa na nej usadia. A do člna urobí to, čo robia všetci, ktorí sa najedia a napijú. Plazy a škodcovia sa vyliahnu z jeho exkrementov a vojdú do jeho vnútorností a tak konzumujú jeho telo. Keď je ten muž už zjavne mŕtvy, vrchný čln odstránia a nájdu jeho telo pohltené odpornými stvoreniami, ktoré ho požierajú a rastú v jeho vnútornostiach. Takýmto spôsobom nakoniec skončil Mithridates, potom, čo trpel sedemnásť dní. (68)
(Za překlad děkuji Mirovi, Lesnímu Mužíkovi - MK)
Na Haity dávali otroky po krk do díry, kterou si museli sami vykopat, a hlavu jim sypali cukrem, aby přilákali mravence. Jindy je nahé, svázané a potřené cukrem, věšeli za kotníky nad mraveniště. Pokud chtěli proces urychlit, nabírali mravence lžící a polévali jimi odsouzené. Někteří majitelé své otroky nechávali nahé a spoutané na místech, kde bylo hodně moskytů. (69)
V roce 1931 policie v Indočíně, na policejní stanici Binh-Donj, mučila 17-18leté dívky. Byly znásilňovány, věšeny za prsty na nohou, bité přes stehna a chodidla, svazovali jim ruce a nohy a pak jim dávali mravence na intimní místa. Tak dlouho, dokud z nich nedostali přiznání, že jsou komunistky, jak píše ve své zprávě Andrée Violiis, která po Indočíně doprovázela ministra kolonií Paula Reynauda. (70) Nahé vězně nechávali (kolem roku 1960) mravencům v jihovietnamské věznici Poulo Condor a jiným násilím zasunovali do tělesných otvorů úhoře. (71)
Dieter Dengler, americký pilot sestřelený v roce 1966 v době války ve Vietnamu, kterému se, po šesti měsících věznění, podařilo utéct ze zajateckého tábora Pathet Lao, vyprávěl, že byl, s tváří pomazanou medem, zavěšován za kotníky nad mraveniště. Také jej nechávali smýkat vodním buvolem, přičemž do něj kopali a mlátili pažbami. (72)
V roce 1575 nechal vůdce gézů Diederick van Sonoy (73) zatknout osm tuláků a dal je k mučení ve snaze získat z nich informace o výše postavených spiklencích. Ti nakonec vypovídaly podle přání svých mučitelů a udali několik osob podezřelých z vyznávání katolictví. Přes slib milosti bylo všech osm odsouzeno k upálení za živa a cestou k ohni své výpovědi stáhli.
I tak bylo zatčeno několik obviněných osob. Nanning Koppezoon, společně s dalšími, odmítal svou vinu. Tělo mu bylo páleno od hlavy k patě, kůže z nohou stažena. Pak jej nechali šest týdnů v žaláři. Poté jej přivedli zpět do mučírny, natáhli na skřipec a na nahé tělo položily, pro tento účel vyrobenou, hliněnou nádobu a to dnem vzhůru.
Do nádoby dali několik krys a na ni rozžhavené uhlí. Krysy se snažily uniknout před žárem a začali se prohryzávat do Koppezoona. Pod mučením a poté, co mu byla slíbena milost, přiznal vše, z čeho byl obviněný, včetně spolupráce s dalšími papeženci. Po přiznání jej odsoudili k smrti. Jeho srdce mělo být vytrženo a hozeno mu do tváře. Jeho hlava setnuta a vystavena na kostelní věži v jeho rodné vesnici. Jeho tělo mělo být rozčtvrceno a pověšeno na různé věže města. Když jej vedli k popravě, odmítl své přiznání vynucené slabostí těla a očistil všechny, o kterých vypovídal.
Vilém I. Oranžský zahájil proti Diedericku van Sonoy, v souvislosti s tímto a dalšími případy trestní stíhání, ale nakonec jej propustil. (74)
Klisny, krávy, kozy, ovce, telata, krůty, kočky, hadi, lišky, kohouti, veverky, psi, vlci
Člověk nepoužíval jiná zvířata pouze jako popravčí nebo soudce/popravčí. V mnoha případech byla popravována společně s odsouzeným člověkem.
V Římě bylo trestem za parricidium (zabití příbuzného) zbití holí, poté zašití do pytle se psem, kohoutem, zmijí a opicí. Pokud bylo v blízkosti moře, byl pytel hozený do něj. Pokud nebylo v blízkosti moře, skončil pytel mezi divokou zvěří. (75) Tento zvyk se rozšířil i mezi další národy podrobené Římu. V Litvě bylo trestem nejen za parricidium, ale i za vraždu manžela manželkou (tedy nepokrevní zabití). Jen zvířata, zašitá do pytle s odsouzenými, byla jiná než v Říme. (76)
Leviticus 20:15,16: Kdyby muž obcoval s dobytčetem, musí zemřít. Dobytče zabijete. Kdyby se žena přiblížila k nějakému dobytčeti, aby se s ní pářilo, zabijete ženu i dobytče. Musejí zemřít, jejich krev padni na ně. (77) V roce 1642 byl, v souladu s tímto pravidlem, a podle něj, odsouzen v Massachusetts 16tiletý nebo 17tiletý Thomas Granger za pohlavní styk s klisnou, krávou, dvěma kozama, pěti ovcemi, dvěma telaty a krůtou. Zvířata byla přivedena a zabita před jeho tváří a poté byl oběšen. (78) V těchto případech byla zvířata spíše považovaná za znečištěná než za provinilá.
V jedné staré křesťanské legendě se vypráví příběh o Ježíškovi plačícím v jesličkách, kterého nebyla schopna utěšit ani Marie ani nikdo jiný. Teprve tehdy, když si k němu vlezlo kotě a začalo příst, přestal Ježíšek plakat. Jaký rozměr má tento příběh vzhledem k náboženskému pronásledování koček ve středověku?
Jako symboly znázorňující vyhánění ďábla byly (kočky) ve svátečních dnech po celé Evropě chytány a mučeny, vhazovány do ohně, zapalovány a pronásledovány v ulicích, nabodávány na bodce a opékány zaživa, upalovány na hranicích, vrhány do vařící vody, bičovány k smrti, a házeny z vysokých budov, vše v atmosféře extrémního slavnostního veselí. (79)
(Za překlad děkuji Aničce, která je mé laskavější já - MK)
Panický strach, slepá nenávist a víra, že zlo je nakažlivé znamenala krutou smrt pro milióny zvířat při středověkém vymítání ďábla a všeho, co mu slouží a pomáhá.
Papež Řehoř IX (1145-1241) prohlásil, že ďábel se zjevuje v podobě černé kočky (80), tak se kočky staly oficiálním symbolem kacířství a lidé milující nebo projevující soucit s kočkami se stali podezřelými z kaciřství. Papež Innocent VIII (1432-1492) pak nenávist vůči kočkám posvětil v souvislosti s tažením proti jiným názorům na křesťanství, ale také v reakci na kult bohyně Freya, která kočky milovala a chránila. Např. všichni, kdo dali za dveře misku mléka pro zatoulané kočky dostali její požehnání. (81) Kočky tak byly spojeny se satanem a čarodějnictvím. (82, 83, 84)
V Ypres je městský šašek házel z věže Cloth Hall, ale teprve tehdy, když už je nepotřebovali na ochranu vlny před hlodavci a dodnes je v tomto městě Kočičí festival, kdy se z věže hážou plyšové kočky. (85). V letech 1344-1777 byly každým rokem v Metzu na „kočičí středu” během postního období upalovány kočky v železné kleci. (86) Během anglické reformace oholili protestanté v Londýně kočku, aby vypadala jako katolický kněz, oblékli ji do falešného roucha a pověsili na šibenici v Cheapside. (87) V roce 1680, v den výročí korunovace Alžběty I. byla spálena proutěná figurína papeže, v které byly živé kočky jako znamení boje proti katolicismu a ďáblově vlivu. (88,89) Nářek koček spalovaných uvnitř figuríny byl podle lidí, kterých se zúčastnilo více jak 200 000, dialog mezi ďáblem a papežem. (90)
V Luchonu v Pyrenejích stavěli o letním slunovratu uprostřed hlavního předměstí asi 60 stop vysoké duté sloupy ze silně spleteného proutí. Prokládali je zeleným listím až k vrcholům, zatímco nejkrásnější květiny a keře byly umělecky uspořádány níže, aby tvořily jakési pozadí scény. Sloup byl pak vyplněn hořlavým materiálem a připraven k zapálení. V určenou hodinu, většinou kolem osmé hodiny večerní, přichází z města velký průvod složený z duchovenstva, které je následováno svátečně oděnými mladými muži a dívkami zpívajícími hymny, a soustředí se kolem sloupu. Mezitím jsou zapáleny ohně, nádherně ozařující okolní kopce. Mnoho živých hadů bylo nyní vrženo do sloupu, kde byl oheň udržován pochodněmi v podstavci, jimiž se ozbrojilo asi pět chlapců a mužů tančích okolo se zběsilou gestikulací. Hadi, aby unikli plamenům, svíjeli se směrem k vrcholu, odkud byli z boku šleháni až byli nuceni klesnout. Jejich zápas o život vedl k nadšené radosti přihlížejích diváků. Je to oblíbená slavnost obyvatel Luchonu a jeho okolí a tato místní tradice je přisuzována pohanskému původu.
O letním slunovatu se pálili ohně na Place de Grève v Paříži. Zvykem bylo nechat hořet koše, sudy nebo pytle plné živých koček, které viseli z vysokého stožáru doprostřed ohniště. Někdy byla spálena i liška. Lidé si pak přinášeli uhlíky a popel domů a věřili, že jim přinesou štěstí. Francouzští králové byli často přítomni těmto slavnostem a někdy dokonce ohně vlastníma rukama zapalovali. Roku 1648 Ludvík XIV., korunovaný věncem růží a nesouc spousty růží v ruce, zapálil oheň, tančil u toho a poté se zúčastnil banketu na radnici. Byl to poslední případ, kdy panovník předsedal slavnosti ohně letního slunovratu v Paříži. Při stejné slavnosti bylo na promenádě v Metz zapáleno tucet živých koček v proutěné kleci pro pobavení lidí. Podobně byly v Gap, městě ve Vysokých Alpách, pečeny kočky nad ohněm letního slunovratu. V Rusku pálili bílého kohouta, v Míšni a Durynsku házeli do ohně koňské hlavy. Někdy zvířata pálili i při jarních slavnostech. Ve Vosges byly kočky házeny do ohně na masopustní úterý, v Alsasku zas o velikonocích. V Ardenách pálili kočky na první postní neděli a někdy zdokonalili svou krutost tím, že kočky pověsily na konec tyče a zaživa pekli. „Kočka, která představuje ďábla, nemůže nikdy trpět dost.” O velikonočních ohních byly také páleny veverky. (91)
(Za překlad (zkráceno) děkuji Aničce, která je mé laskavější já - MK)
Jako familiar, pomocník čarodějnic, byla zvířata zabíjena mnohdy společně s lidmi obviněnými z čarodějnictví. Někdy se jejich tresty různily. John Bradstreet byl v roce 1652 obviněný v Salemu z uhranutí psa. Pes byl oběšený, Bradstreet zbičovaný. (92)
V některých německy mluvících zemích, ale i ve Španělsku, bylo trestem za židovské kacířství oběšení mezi dvěma psy. Někdy se používali i vlci. (93) Ve sbírce zákonů švýcarského kantonu Glarus, z konce sedmnáctého nebo začátku osmnáctého století je židovská poprava definována takto: Má být oběšený jako zloděj, s nohami spoutanými lanem či řetězy, na zvláště postavené šibenici, mezi dvěma vzteklými či vrčícími psy, mezi nebem a zemí, tak vysoko, aby tráva a byliny mohli pod ním růst: bude odevzdaný psům a ptákům a vzduchu, tak aby byl vzdálený zemi; a vy, soudce, lid a stráže, shromáždění kolem šibenice, budete jej sledovat, dokud na ní smrt neutrpí. (94)
Mravenci, koroptve, slepice
Zabitím zvířete se také ověřovala „pravověrnost”. Perský velkokrál Shapur II (vládnoucí v letech 309-379), kdy státním náboženstvím byl zoroastrismus, se snažil mučením přimět manichejce zřeknutí se jejich víry. Jako potvrzení své konverze měli zabít několik mravenců, a tím zničit to, co manichejci nazývali „Živým Duchem”. (95)
V knize Muruj adh-dhahab wa ma’adin al-jawhar (první verze pravděpodobně dokončená v roce 947 n.l.) (96) se popisuje test zabitím koroptve v době vlády kalífa Al-Ma’muna (813-833), který se považoval za ochránce islámu proti kacířství:
Pokud jde o nás, my jsme Manichejci odsouzení Al-Ma´munem a postaveni před něj. A on se nás bude ptát, co jsme podnikli, když nás nabádali, abychom se zbavili našeho učení a odpřísáhli to. A vyzvali nás ke zřeknutí, abychom potvrdili své obrácení tak, že se podrobíme zkouškám. A budou chtít, abychom obětovali koroptev. Ten, kdo se podřídí, zachrání si život, kdo odmítne, bude zabit. (97, 98)
(Za překlad děkuji Aničce, která je mé laskavější já - MK)
V roce 1052 byli odsouzeni křesťané v Goslaru pro kacířství. Když odmítli zabít kuře, byli oběšeni. (99, 100) Jindřich III., zvaný Černý nebo také Svatý, tak chtěl zabránit šíření „kacířského malomocenství”. (101) Církevní dokument Gesta episcoporum Leodiensium (102), sepsána cisterciánem Aegidiusem z Orvalu a popisující skutky biskupů z Lutychu v letech 1048-1250 uvádí:
„…po mnohých diskuzích o jejich rozmarech a patřičné exkomunikaci pro zatvrzelost v bludu, také oni byli oběšeni. Když jsme pečlivě prozkoumali postup vyšetřování, nebyl zjištěn žádný jiný důvod k odsouzení než bylo jejich odmítnutí uposlechnout příkazu jednoho z biskupů, který jim nařídil zabít kuře.” (103)
(Za překlad děkuji Aničce, která je mé laskavější já - MK)
Inu, i takový je rozum a srdce člověka.
Závěrečné poznámky
V římských arénách byla zvířata zabíjená ve velkém při inscenovaných lovech, při vzájemných zápasech i při zápasech s lidmi. Text s tímto tématem mám rozpracován. Zde jsem se snažil soustředit se na popravy spojené s využitím, použitím nebo zneužitím zvířat. To samé platí i o středověké Evropě a tehdejších soudech se zvířaty. Text mám rozpracován, ale kdo ví, kdy jej zveřejním.
Mnoho údajů, na něž jsem při studii tématu narazil, jsem vynechal, protože nejsou dostatečně podložené nebo se mi k nim nepodařilo sehnat nic bližšího než jen pár řádků v nějaké knize nebo na nějakém webu. Příkladem je čínské mučení krysami, které popisuje např. Monestier (2) Ačkoli je popisuje jako fakt, cituje pouze román Octava Mirbeau Zahrada muk. Ten se popisem tohoto mučení a kata, který je vymyslel, snaží charakterizovat psychologii sadismu. (104) Zmínku o mučení krysami v Číně má i Lady Mary Cameron ve Vzpomínkách biskupovy dcery. (105) Nenašel jsem žádné info o popravě (krysami, lasicemi, plši) několika desítek katolíků v holandském Hoornu, které Monestier (2) uvádí. Pokud k tomu máte někdo nějaká fakta, budu za ně vděčný. Krysí kanál v brněnském Špilberku, kde prý byli trestanci přenechávání krysám, je spíše pověstí než faktem. (106, 107) A to bez ohledu na přání kouzelnické show. (108)
Nenašel jsem nic k „mravenčím trestům”, které prý byli v Maroku a Severní Americe a popravováni tak prý bývali i francouzští anarchisté na Ďábelských ostrovech (2). Hodně mravenčích historek kolovalo mezi francouzskými legionáři v Africe. (71)
Chetité prý házeli zloděje úlů včelám. (2) O Markovi, biskupovi z Arethusy a svatém pravoslavné církve, se vypráví, že byl za zničení nekřesťanského chrámu, na jehož místě vystavěl křesťanský kostel, mučený a nakonec pomazaný medem a tukem a vystavený v koši na horkém slunci vosám, včelám, sršňům apod. (109) Důvěryhodnost tohoto příběhu, je podle mého soudu, menší než malá. Marek byl spíše ubodán k smrti svými vlastními žáky. (110)
Velmi populární je „chůze po prkně” jako trest pro piráty a vzdorné námořníky, kdy měli jít po prkně položeném z lodi nad otevřené moře, aby po pádu skončili mezi žralokama. Možná se někdy někde nějaký případ vyskytl, ale spíše jde o mýtus. (111) Možná se někdo nechal inspirovat mýtem pro praxi.
Susan Feuer uvádí, že v roce 1699 bylo více jak 300 dětí stíháno za čarodějnictví kvůli držení koček a starost o ně. 15 dětí prý bylo popraveno, další byly bičovány před kostelem každou neděli po dobu jednoho roku. (112) Odkud ten údaj má, z čeho vychází, nevím.
Prostě, co jsem nepovažoval za dostatečně podložené, to jsem vynechal. Přesto si ponechávám právo na omyl. V některých případech je těžké rozlišit mezi pravdou, fikcí nebo propagandou. Pokud to šlo, snažil jsem se nedoložit pouze papírovými zdroji, ale najít k nim i on-line zdroje.
K tomuto textu jsem také povolil diskuzi pod článkem s tím, že v ní budu nechávat jen příspěvky k tématu a ostatní budu mazat.
Howgh!
Tento text je věnován mé ženě Anně
* „La journée sera rude!” Slova, která údajně pronesl Robert-François Damiens ráno před svou popravou. ( http://dinoutoo.pagesperso-orange.fr/histo/dam1.htm )
1) Epos o Nasrenovi je pravděpodobně předobrazem mnohem známějšího příběhu Prométheova. Tak jako Prométhaa nakonec vysvobodí Herakles, tak Nasrena osvobodí Bataraz. ( http://www.circassianworld.com/colarusso_4.html )
2) Monestier Martin: Historie trestu smrti, Rybka Publishers, ISBN: 80-86182-05-3
3) Korán, Academia, ISBN: 80-200-0246-4, překlad: Ivan Hrbek
4) Bible, Zvon, 1991, ISBN: 80-7113-009-5
5) K těmto veršům doporučuji polemiku (křesťanská vs. muslimská interpretace) na:
http://www.islamic-awareness.org/Quran/Contrad/External/crucify.html
http://www.answering-islam.org/Responses/Saifullah/crucifixion2.htm
6) http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Appian/Civil_Wars/1*.html#120
7) http://thecrucifixions.blogspot.com/2007/02/conquest-of-tyre.html
Monestier Martin: Historie trestu smrti, Rybka Publishers, ISBN: 80-86182-05-3
http://en.wikipedia.org/wiki/Breaking_wheel
9) Monestier Martin: Historie trestu smrti, Rybka Publishers, ISBN: 80-86182-05-3
10) http://en.wikipedia.org/wiki/Impalement
11) http://staff.lib.msu.edu/sowards/balkan/lecture5.html
12) http://www.rozhlas.cz/brno/upozornujeme/_zprava/332109
13) Michel Foucault: Dohlížet a trestat, Dauphin, ISBN: 80-86019-96-9
14) http://www.mythindex.com/roman-mythology/M/Mettius-Fufetius.html
15) Komenský Amos Jan: Orbis sensualium pictus, Praha, ISBN 80-900953-0-5
16) Monestier Martin: Historie trestu smrti, Rybka Publishers, ISBN: 80-86182-05-3
17) Arnau Frank: Člověk mimo zákon, Orbis, ISBN 11-031-69-02/23
Kovařík Jiří: Válka královen, Bastei Moba, ISBN 978-80-243-2890-4
http://cs.wikipedia.org/wiki/Brunhilda
http://www.gjp.cz/kovar/613.htm
18) http://www.mvcr.cz/clanek/trestne-ciny-proti-mene-de-lege-lata-a-de-lege-ferenda.aspx
19) Miroslav Flodr: Právní kniha města Brna z poloviny 14. století,MU Brno, ISBN: 80-85048-42-6
20) http://www.hrw.org/en/habre-case
21) http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cad
22) http://www.collectionrt.fr/commandant%20Galopin.htm
http://www.promos5456.com/naviginmemogalopin.html
23) http://www.mojebrno.wz.cz/inka–brno-dalsi-zajimavosti-pravo-utrpne.html
http://www.rozhlas.cz/toulky/vysila_praha/_zprava/227687
24) http://www.executedtoday.com/2009/02/20/1258-al-mustasim-the-last-abbasid-caliph/
25) http://www.sacred-texts.com/hin/manu/manu08.htm
26) Zde volně ke stáhnutí anglický překlad: http://www.dharmicscriptures.org/scriptures.htm
27) http://zivotopisyonline.cz/assurbanipal-7-stoleti-pr-n-l-626-pr-n-l-posledni-z-velkych-asyrskych-kralu/
28) Monestier Martin: Historie trestu smrti, Rybka Publishers, ISBN: 80-86182-05-3
29) http://latinamericanhistory.about.com/od/coloniallatinamerica/p/narvaez.htm
30) http://www.ruskinhistory.org/pocahontas.htm
http://www.indigenouspeople.net/taino.htm
31) Publius Cornelius Tacitus: Annales, 15:44
http://www.chieftainsys.freeserve.co.uk/tacitus_annals15.htm
32) Darius Rejali: Torture and Democracy, Princeton University Press, ISBN-10:0691114226
33) http://www.islamic-awareness.org/Quran/Contrad/External/crucify.html
Viz citace č. 76: Studien Zum Altägyptischen Recht Des 16. Bis 10. Jahrhunderts v. u. Z
34) http://www.notablebiographies.com/supp/Supplement-Mi-So/Ranavalona-I-Queen-of-Madagascar.html
35) Laidler Keith: Female Caligula - Ranavalona, the Mad Queen of Madagascar, John Wiley and Sons Ltd, ISBN 9780470022238
Také viz (26)
36) http://www.panovnici.cz/idi-amin
37) http://www.washingtontimes.com/news/2005/mar/12/20050312-111121-8592r/?page=1
http://www.smh.com.au/articles/2005/03/14/1110649129688.html
http://ugandaconflict.blogspot.com/2005/03/killer-crocs-of-uganda.html
38) Monestier Martin: Historie trestu smrti, Rybka Publishers, ISBN: 80-86182-05-3
39) Bible, Zvon, 1991, ISBN: 80-7113-009-5
40) http://www.sacred-texts.com/neu/poe/poe34.htm
41) http://en.wikipedia.org/wiki/Ragnar_Lodbrok
42) Seneca: De ira III: 40
http://www.stoics.com/seneca_essays_book_1.html
http://www.textexcavation.com/hellenistictraditioninpaul.html
43) Gaius Plinius Secundus: Naturalis Historia IX:39
http://penelope.uchicago.edu/Thayer/L/Roman/Texts/Pliny_the_Elder/9*.html
44) Lucius Cassius Dio Cocceianus: Cassius Dio LIV: 23
45) http://wn.com/lamprey
46) Titus Livius: Ab urbe condita libri, XXXIX 22,2
http://www.perseus.tufts.edu/hopper/text?doc=Perseus:text:1999.02.0166:book%3D39:chapter%3D22
47) http://www.kalitva.ru/2007/06/01/sovershenie_kazni_s_pomoshhju_khishhnikov.html
48) Suetonius: De Vita Caesarum IV:27,1
http://penelope.uchicago.edu/Thayer/L/Roman/Texts/Suetonius/12Caesars/Caligula*.html
49) Marcianus, Institutes, Book XIV.
http://www.constitution.org/sps/sps11.htm
50) Ulpianus, On the Duties of Proconsul, Book VII.
http://www.constitution.org/sps/sps11.htm
51) Ulpianus, On the Duties of Proconsul, Book VII.
http://www.constitution.org/sps/sps11.htm
52) The Same, Sentences, Book V.
http://www.constitution.org/sps/sps11.htm
53) Modestinus, Concerning Punishments, Book IV.
http://www.constitution.org/sps/sps11.htm
54) The Same Emperor to the People
http://www.constitution.org/sps/sps15.htm
55) The Emperor Constantine to Domitius Celsus, Vicegerent of Africa
http://www.constitution.org/sps/sps15.htm
56) Сергеенко Мария Ефимовна: Жизнь древнего Рима, Летний Сад, ISBN 5-89740-026-1
http://krotov.info/lib_sec/18_s/ser/geenko_03.htm
57) Eusebius Pamphili, Církevní dějiny [Ecclesiastica Historia], přel. Josef J. Novák, Praha: ÚCN - Česká katolická charita 1988.
58) Passio Sanctarum Perpetuae et Felicitatis
http://www.intratext.com/IXT/LAT0471/
http://www.earlychurchtexts.com/main/perpetua/passio_of_perpetua_06_local_morph.shtml
59) http://gregscouch.homestead.com/files/Perpetua.html
60) http://www.neaktuality.cz/kultura/v-rime-bylo-slavnostne-otevreno-koloseum/
Colosseum: A Gladiator’s Story, dokument BBC, 2003
http://www.csfd.cz/film/180303-koloseum-rimska-arena-smrti/
61) http://historic.ru/books/item/f00/s00/z0000048/st019.shtml
62) http://hinduism.about.com/library/weekly/extra/bl-lawsofmanu8.htm
63) Vegetius, De Re MilitariVI, 5
http://www.constitution.org/sps/sps11.htm
64) Veselovský Zdeněk: Člověk a zvíře, Academia, ISBN: 80-200-0756-3
65) Kishori Saran Lal: The Legacy of Muslim Rule in India, ISBN 81-85689-03-2
ke stáhnutí zde: http://www.scribd.com/doc/48102082/The-Legacy-of-Muslim-Rule-in-India
66) Knox Robert: An Historical Relation Of the Island CEYLON,IN THE EAST-INDIES:TOGETHER,With an ACCOUNT of the Detaining in Captivity the AUTHOR and divers other Englishmen now Living there, and of the AUTHOR’S Miraculous ESCAPE.,1681
http://www.gutenberg.org/files/14346/14346-h/14346-h.htm
67) Sholto Percy: The Percy anecdotes, Harper, 1839
online zde (str. 267): http://books.google.cz/books?id=aQQPAAAAYAAJ&pg=PA4&dq=The+Percy+anecdotes+%2B1839&hl=cs&ei=Q8djTcq1EcHFswaFkJy2CA&sa=X&oi=book_result&ct=result&resnum=1&ved=0CCkQ6AEwAA#v=onepage&q=The%20Percy%20anecdotes%20%2B1839&f=false nebo zde: http://www.mspong.org/percy/crime.htm
68) http://www.bostonleadershipbuilders.com/plutarch/artaxerxes.htm
69) Pierre de Vaissière: Saint-Domingue: la société et la vie créoles sous l’ancien régime (1629-1789), Perrin et cis 1909
http://openlibrary.org/books/OL7006611M/Saint-Domingue
70) Andrée Viollis: Indochine SOS, Les Bons Caractères, ISBN-10: 2915727155
http://belleindochine.free.fr/SOSIndochine.htm
71) Darius Rejali: Torture and Democracy, Princeton University Press, ISBN-10:0691114226
72) http://www.arlingtoncemetery.net/ddengler.htm
http://www.dailymail.co.uk/news/article-496091/Tortured-razor-sharp-bamboo-fed-alive-ants-The-story-PoWs-incredible-escape-Vietnam.html
http://www.rescuedawnthetruth.com/
73) http://members.home.nl/tettero/ZuidHolland/Sonoy.htm
74) John Lothrop Motley: The Rise of the Dutch Republic, Cosimo Classics , ISBN-10:159605199X
http://books.google.com/books?id=ZnFu3tasH3kC&lpg=PP1&hl=cs&pg=PA212#v=onepage&q=Koppezoon&f=false
75) Modestinus, Pandects, Book XII.
http://www.constitution.org/sps/sps11.htm
76) Кистяковский Александр Фёдорович: Исследование о смертной казни
http://www.murders.ru/Kistyacovsky_4.html
http://www.litru.ru/bd/?b=132774
http://www.histarch.uiuc.edu/plymouth/Lauria1.html
77) Bible, Zvon, 1991, ISBN: 80-7113-009-5
78) http://www.executedtoday.com/2008/09/08/1642-thomas-granger-animals-bestiality-plymouth/
79) Dennis C. Turner: The Domestic Cat - The Biology of its Behaviour, University of Cambridge, 2000, ISBN: 9780521636483 (Kapitola od Jamesa A. Serpella: Domestication and history of the cat)
80) http://www.libraryindex.com/pages/2149/History-Human-Animal-Interaction-MEDIEVAL-PERIOD.html
81) http://www.ilcarrodifreya.it/myth_and_reality.htm
82) Stefano Zuffi: Cat in Art, Abrams, ISBN:9780810993280
83) http://www.ffrf.org/legacy/fttoday/1999/April99/whatley.html
84) Peter und Erika Teichmann: Wir und die Katzen,S. Hirzel Verlag,ASIN: B000W83J9O
85) http://www.catcollectors.com/ieper.html
86) Kathleen Kete: The Beast in the Boudoir: Petkeeping in Nineteenth-Century Paris, University of California Press,ISBN-13: 978-0520203396
http://www.stanleyresearch.org/dnn/LaboratoryofDevelopmentalNeurovirology/ToxoplasmosisSchizophreniaResearch/IAllaboutCats/tabid/173/Default.aspx
87) Robert Darnton: The Great Cat Massacre: And Other Episodes in French Cultural History, Vintage; 1st Vintage Books Ed edition, ISBN-13: 978-0394729275
http://www.monochrom.at/cracked/comments/cattorture.htm
88) http://www.moyak.com/papers/popish-plot-england.html#N_43_
89) http://www.lib.monash.edu.au/exhibitions/restoration/xrstcat.html
90) http://www.churchinhistory.org/pages/booklets/king-james(n)-3.htm
91) Sir James George Frazer: The Golden Bough (1922),Touchstone, ISBN-13: 978-0684826301
http://www.bartleby.com/196/164.html
92) http://www.anamericanfamilyhistory.com/Bradstreet%20Family/BradstreetJohn1631.html
http://books.google.cz/books?id=TvxES1lB6XoC&pg=PA307&lpg=PA307&dq=John+Bradstreet+%2Bsalem&source=bl&ots=YVrZjwVNcj&sig=rca8kZW60d1Z8hAm5ADJbIUoOH4&hl=cs&ei=B-KFTfKqAc3Oswbo-8WQAw&sa=X&oi=book_result&ct=result&resnum=8&ved=0CEsQ6AEwBw#v=onepage&q=John%20Bradstreet%20%2Bsalem&f=false
93) Кистяковский Александр Фёдорович: Исследование о смертной казни
http://www.litru.ru/bd/?b=132774
http://www.murders.ru/Kistyacovsky_3.html
94) Robert Mills: Suspended Animation: Pain, Pleasure and Punishment in Medieval Culture, Reaktion Books, ISBN-13: 978-1861892607
http://books.google.com/books?id=lrKcdrQr0IYC&pg=PA47&lpg=PA47#v=onepage&q&f=false
95) Samuel N. C. Lieu:Manichaeism in the Later Roman Empire and Medieval China, Manchester Univ Pr, ISBN-13: 978-0719010880
http://books.google.cz/books?id=hmNPz9teHqUC&lpg=PP1&ots=-DhCF6FN6b&dq=Lieu%2C%20Manichaeism%20in%20the%20Later%20Roman%20Empire%20and%20Medieval%20%20%20China&pg=PA111#v=onepage&q=Shapur%20II&f=false
96) http://en.wikipedia.org/wiki/The_Meadows_of_Gold
97) G. Widengren and C. Kessler: Mani and Manichaeism, Littlehampton Book Services Ltd, ISBN-10: 0297169726
98) http://blogs.dickinson.edu/buddhistethics/files/2010/04/macqu021.pdf
99) Balthasar Kaltner: Konrad Von Marburg Und Die Inquisition In Deutschland, Nabu Press, ISBN: 1141384426
PDF ke stáhnutí zde: http://www.angusrobertson.com.au/ebook/konrad-von-marburg-und-die-inquisition-in-deutschland/10196888/
100) Henry Charles Lea: A History of the Inquisition In The Middle Ages (Book 1. Origin And Organization),Kessinger Publishing, LLC, ISBN-10: 0766188930
http://www.bibliotecapleyades.net/vatican/inquisition/Chapter03.htm
101) http://www.catholicity.com/encyclopedia/i/inquisition.html
102) http://www.medievalsourcesbibliography.org/sources/-687810452
103) Citováno podle - Walter Wakefield and Austin Evans: Heresies of the High Middle Ages, Columbia University Press, ISBN-10: 9780231096324
104) http://mirbeau.asso.fr/dictionnaire/index.php?option=com_glossary&id=744
105) Lady Mary Cameron:Merrily I go to hell:reminiscences of a bishop’s daughter, viz http://openlibrary.org/books/OL6762916M/Merrily_I_go_to_hell
106) http://www.radio.cz/cz/rubrika/cestujeme/spilberk-byl-zalar-narodu
107) http://is.muni.cz/th/84442/ff_b/Bakalarska_prace_-_Petr_Ivanov.txt
108) http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10123476483-magicky-spilberk/30729232030/titulky/#t=12m27s
109) http://www.exclassics.com/foxe/foxe16.htm
http://www.stjosephmelkitecatholicchurch.org/menaion_for_march/index.album/p-alignleft-bimar-29-commemoration-of-our-holy-father-mark-bishop-of-amethusa-his-deacon-cyril-and-their-companions-who-died-under-emperor-julian-the-apostate-in-the-year-362?i=31
http://hubpages.com/hub/BadWayToGo
110) http://www.saintpatrickdc.org/ss/0329.shtml
http://radio-weblogs.com/0113906/
http://www.farnost-zizkov.cz/?akce=kalendar
111) http://www.freakonomics.com/2009/04/20/pirate-economics-101-a-qa-with-invisible-hook-author-peter-leeson/
112) http://www.all-art.org/Cats/BIG_BOOK1.htm
