O soucitu, lásce, zoufalství a nenávisti
Před pár hodinami jsem se vrátil od advokátky. Podepsal jsem majetkové vyrovnání, přečetl si žádost o rozvod, zaplatil kolek a služby a rozloučil se kdysi se svou a dnes již se vzdalující se ženou. Co s chlapem, který dělá 15 – 16 hodin denně, někdy 2-3 dny v jednom tahu, bez víkendů a bez dovolených? Řekla, že už se mnou trochu nechce a trochu nemůže být, snad kdybych dával více nám a méně prasečákům a brojlerovým halám, a já ji chápu, je laskavá a dobrá a snaží se neubližovat, vždyť také dává kus života prasečákům a brojlerovým halám, jen chce mít svůj život, třeba jen trochu, i pro sebe. Není důležité jestli chci nebo nechci tuhle práci, protože nemůžu jinak ani dávat jen na půl úvazku. Ale stejně je to hořké. Prostě trochu hořký den.
Cestou do nového krátkodobého pronájmu jsem je míjel. Řeznictví narvané zdechlinami, paní zkoumající ceny nakrájených těl, reklamu na zfetovanou krávu s velikou náušnicí (nevěřím, že je jen tak veselá), lékárnu, prasečák, krámek s obuví, kravín, drůbežárnu. Všechny ty zdi skrývající běsy. Zastavil jsem na krajnici tak plný smutku a zoufalství, že bych až dodýchal.
Přemýšlel jsem (přel se v mysli?) jestli by svět vypadal jinak, kdybych se tolik nebránil prožívat přílišné zoufalství, přílišnou lásku, přílišný soucit, přílišnou nenávist. Třeba bych více pochopil a byl tedy i více schopen pomoci. Vysvětlím pro snazší pochopení obrazem: mám cit a rozum a dveře k nim, někdy je otevřu, někdy zavřu, někdy nechám pootevřené, někdy se na ně jen dívám a bojím se třeba i jen zeptat a domyslet, co je za nimi a chce ke mně, někdy je pro jistotu držím, dám židli pod kliku, aby se ke mně nedostalo příliš bolesti a s bolestí zoufalství, příliš soucitu a se soucitem sdílení té bolesti, příliš lásky a s láskou odevzdání, příliš nenávisti, protože je pro mě těžké nemít v nenávisti pro ta podřezaná kuřecí hrdla, představte si ostrý nůž, pro telata osamělá v boxu, protože bez nich by kráva neměla mléko, ale mléko jde do kšeftu a telata do jateční výtěžnosti, pro kastrované kočky, protože zmrzačit zvíře je v důsledku méně bolesti než nekontrolované množení (tak hluboko už naše kultura klesla), pro norkový kožich, aby si kurva mohla připadat luxusně a sexy, pro opičí mámu v laboratoři, která rodí svoje děti pro pokusy, pro hada za sklem v zoo, abychom poznali/y krásu a rozmanitost přírody a pro myšku, kterou má na zkrmení, protože jí vzali/y naději na přežití, pro oslíka, jenž baví děti v cirkuse, Tony umí počítat děti, no, kolik je dvě a dvě, a Tony čtyřikrát klepne kopýtkem, pro nafouklá bříška dětí v Somálsku a jejich mámy s vyschlými prsy bez mléka, protože to, že vidím více než jen člověka neznamená, že člověka nevidím, pro všechny tajné fízly, co nás mapují, jestli nejsme extrémisté a extrémistky, pro lži, zlodějnu a vraždění v politice, kultuře i v obyčejném životě, a tak dále, a tak podobně.
Přemýšlel jsem (i když jsem se nepřel v mysli), jak vylomit ta vrata do svědomí (svého domu?). Kde vzít odvahu a sílu? A asi bych měl pochopit i konstrukci těch vrat, jak fungují a možná i kdo je do mě dal. Říkám si, jestli jsem to nebyl já sám.
